České národní listy

Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939 III n, Jan Benda

Židé v pohraničí a jejich situace - pokračování

Vězni byli internováni v lágrech několik týdnů. Propuštění následovalo jen v těch případech, pokud se písemně zavázali k emigraci. Zmíněné postupy se vyzkoušely už v případě burgenlandských židů na jaře roku 1938. Těžkou zkušenost měl zmocněnec státního zastupitelství v Karlových Varech Lebr. „Byl natolik ohrožován na svém životě kamením a shluky lidí, přestože ho chránila ozbrojená četnická stráž, nezbylo mu nic jiného než odjet do Prahy, kde se po příjezdu nervově zhroutil.“

Ve dnech křišťálové noci, představující vrchol nacistického teroru v prvních týdnech po připojení, se na několika místech protnuly osudy židů a Čechů. I z verbálních projevů henleinovců odvozovali někteří hraničáři, že těžký úděl židovského obyvatelstva bude v budoucnu přichystán i jim. V Duchcově provedli ordneři pogrom na Čechy a židy. Předtím než byla akce zahájena, vypnuli proud v celém městě. Pět set členů FS pochodovalo městem a demonstrovalo za odchod Čechů a židů. Podle jiné zprávy to byl dav o 300 osobách vedený místním starostou. Shluk obyvatelstva vedle protižidovských hesel křičel, že všichni Češi musí do tří měsíců z Duchcova zmizet.

Vytloukali výkladní skříně, rozbíjeli firemní štíty a okenní skla neněmeckých obchodů. Zboží bylo z části rozkradeno a zničeno. Jen některé z již arizovaných firem řádění minulo. Majitelé poničených krámků však mohli požadovat náhradu, k čemuž byla zřízena zvláštní kancelář. Odškodnění se netýkalo neárijských vlastníků, ti museli odstranit poškození na svoje vlastní náklady. Češi, židé byli biti, týráni a bráni do vazby. „Antonína Nováka, zedníka, zachránila jedna německá rodina, která prohlásila, že v bytě již bydlí pouze Němci. Jinak se mi již demonstranti dobývali do bytu a vyrazili dveře.“ Němci, kteří sloužili v čsl. armádě a kteří nastoupili při mobilizaci vojenskou službu, byli zatčeni. Při výtržnostech asistovala německá posádka a gestapo. Ničení českých obchodů bylo zdůvodňováno tím, že „Češi pracují se židy společně proti Říši.“

Jak konstatovala zpráva určená ministerstvu vnitra, pogrom na české obchody přispěl k rozhodnutí mnoha českých obyvatel odejít z pohraničí do vnitrozemí druhé republiky: „Sklíčenost Čechů a obava před dnešní noci mají za následek, že velká část českého obyvatelstva se připravuje k vystěhování do československého území.“

V Duchcově se po dnech, kdy se konaly excesy proti židům a Čechům, ustavily velké tlupy mladíků, jež byly ozbrojeny sekerami a které si vzaly za úkol poškozovat pozemky, domy a zahrady českých lidí. „Provolání „Pryč s Čechy“ byly na denním pořádku. „Nejdřív židi, potom Češi.“  V nočních hodinách vyzývali Čechy, aby opustili do 24 hodin město a hrozili jim vězením. V následujících dnech se ustavily podobné likvidační tlupy také v Bílině, Jeníkově (Janneg), Mostu a Lomu u Mostu (Bruch). Během křišťálové noci se v Chomutově odehrály podobné manifestace. „Demonstranti vytloukli židovské a české obchody a do bytů Čechů byly házeny kameny.“ Při protižidovských shromážděních ve Štětí se demonstrovalo i proti Čechům a byla pronášena hesla „Pryč se židy a Čechy, v německé říši není pro ně místa.“ Akce se zúčastnilo asi 600 osob.

V noci z 11. na 12. listopad 1938 táhnul Hustopečemi 400 členný henleinovský dav a u každého obydlí Čechů provolával: „Was sind Tschechen? A odpovídal: Schweine!“

V Holýšově a Stodě obcházely "zástupy Němců" za noci a ve večerních hodinách příbytky Čechů, kterým spílali. "Házejí bláto do okna, pruty švihaní po oknech, čímž tyto neustále znepokojují a týrají."

Z Teplic-Šenova uprchlo na začátku listopadu 1938 několik Čechů, které po obsazení německé úřady poslaly do Lipska k zemědělským pracím. Původní transport čítal 500 mužů. Bilance křišťálové noci a následujících drancování, které se protáhly až do počátku nového roku, obnášela 44 vypálených a zbořených synagog, 3 modliteben a 66 zdevastovaných židovských hřbitovů. Docházelo i k antisemitsky motivovaným vraždám.

Vyhošťování židů z pohraničí neskončilo. V některých obsazených obcích byli v sobotu 26. listopadu 1938 svoláni na obecní úřady a vyzváni, aby do 4 dnů se z Německa vystěhovali. „Rovněž Čechům je některými občany, hlavně ordnery vyhrožováno, jakmile budou hotovi se židy, přijdou na řadu Češi. "Během jednání rady politické správy z Třeboně dal říšský komisař z Gmündu zřetelně najevo, že židé budou bez výjimky z obsazeného území vyháněni." Brzy byly přijaty další omezující normy. Nařízení o vyřazení židů z hospodářského života z 12. prosince 1938 jim zakazovalo provozovat jakékoliv obchodní podniky nebo vykonávat řemeslo, a to i v místech, kde žili. Nakupovat měli pouze u árijských obchodníků. V obcích, kde bydlelo více židů, měly být určeny zvláštní obchody výlučně pro ně. V praxi se tak nedělo. Jedinou povolenou živností zůstalo holičství a pohřbívání mrtvých, v obou případech pouze souvěrců. Vedoucí zaměstnanci židovského původu měli být propuštěni bez odstupného a dalšího zaopatření. V prosinci 1938 vyšlo také nařízení o přihlašování židovského majetku na sudetoněmeckém území. I v běžném životě byla židům činěna různá příkoří. V Kolešovicích na Rakovnicku jim v noci neznámí lidé ucpali komíny. Závady si museli vzápětí nechat odstranit, za což byl vybírán poplatek 12 říšských marek.

Trutnovští židé měli zakázáno jezdit po náměstí a museli přes město chodit pěšky. Jedna z dalších zpráv uváděla lapidárně, že židé, pokud zůstali, byli stále šikanováni. Reakce místního německého obyvatelstva na perzekuci židů vykazovaly obecně paralely se všeobecnými postoji obyvatelstva v Říši. Nemálo německých obyvatel perzekuční opatření schvalovalo. Pravověrní stoupenci NSDAP se dokonce zasazovali za označování židů ze smíšených manželství, aby se zamezilo jejich údajnému zvýhodňování. V roce 1941 byla pro židy zavedena povinnost označovat se "žlutou židovskou hvězdou". 

Posléze začaly transporty do nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů s plynovými komorami. Jen do Terezína bylo ze sudetské župy odtransportováno v letech 1941–1945 více než 600 židů. Neunikla však ani většina těch, kteří se zachránili útěkem do vnitrozemí v roce 1938 a tím se dostali dočasně z rukou nacistů.