Jdi na obsah Jdi na menu
 


USA a Evropa se neshodnou v přístupu k Íránu

14. 8. 2019

Nikolaj Bobkin

3. srpna 2019

 

Od 31. srpna poběží sankce proti íránskému ministru zahraničí Zarífovi. Íránský prezident Rouhání označil takové rozhodnutí za dětinské, bránící diplomacii a v EU uvedli, že „nemá pro Brusel velký význam“.

Pompeo řekl v prohlášení k sankcím, že íránský ministr zahraničí byl zapleten do podpory íránských teroristů, do mučení a do dalších zlovolných akcí po celém světě. Na ministerstvu financí USA toto rozhodnutí objasnili jinak. Zaríf byl prý potrestán proto, že „jednal, nebo chtěl jednat jménem“ ajatolláha Chamenejího, na kterého byly zavedeny sankce koncem června. Zároveň se ve státní administrativě z nějakého důvodu domnívají, že sankce proti nejvyššímu íránskému diplomatovi neomezí možnost USA jednat s Íránem.

Samozřejmě to tak není. Trump sice ujišťuje o své otevřenosti k jednání bez předběžných podmínek, ale Pompeo a Bolton dávají Íránu ultimáta. Podle Pompea administrativa stále hledá „diplomatické řešení“, ale „jediná cesta vpřed je prý všezahrnující dohoda, zacílená na celé spektrum (íránských) hrozeb“. Jinak prý bude „kampaň na diplomatickou izolaci a maximální  ekonomický nátlak (na Írán) pokračovat“.

K tomu USA vytvoří evropským spojencům, kteří pracují na zachování jaderné dohody z roku 2015 doplňující překážky. The Politico upozorňuje na prohlášení EU, která se rozhodla ignorovat americké sankce proti Zarífovi. Je to také příklad neshody Washingtonu a Bruselu.

V posledních měsících balancují Washington a Teherán na pokraji války. V EU neexistuje podpora „maximálního nátlaku“ na Írán, Evropané přistupují s velkými obavami k možnosti další eskalace napětí v Perském zálivu. Na straně USA nejsou země, které by byly ochotné nechat se jimi zatáhnout do války proti Íránu.

I přes oficiální žádost Washingtonu o pomoc „při boji s íránskou agresí“ dává Berlín najevo nechuť připojit se k americkému válečnému námořnímu útoku v Hormuzské úžině. Německý ministr zahraničí Maas mluví o přání Německa zeslabit  napětí ve vztazích s Íránem. Generální tajemník NATO Stoltenberg vychází z toho, že oficiální žádost k vojenské alianci na zahájení mise v Hormuzském průlivu nepřišla a tato americká iniciativa se nebude posuzovat. Velvyslanec USA v Německu vyzval vládu Merkelové „vzít na sebe globální odpovědnost v souladu se svým hospodářským vlivem“. Když to Němci ignorovali, připomenul jim, že „Amerika dost obětovala, aby pomohla Německu zůstat součástí Západu“. Dal také na vědomí, že je prezident USA nespokojený s tím, že se Německo vyhýbá konfliktu s Íránem. Přitom v rozporu Washingtonu a Berlína nejde jen o Írán. Německo také nechce zvýšit na Bílým domem požadovanou částku rozpočet na obranu. Nesouhlasí s rozhodnutím Trumpa změnit cla a s americkými sankcemi na německé firmy, účastnící se budování Severního proudu 2.

Ani Britové nechtějí být v alianci s Američany, dokonce i po tom, kdy měli konflikt s Íránem – zadržený tanker v Gibraltaru. Odpovědí Íránu byl zadržený britský tanker Stena Impero v Hormuzské úžině. Přitom britský předseda vlády Johnson odmítl účast v americké koalici a navrhl vytvořit v Perském zálivu „evropskou flotilu“. Evropské země na tento návrh odpověděli opatrně: úsilí zachovat příklon k jadernému programu Teheránu a účast ve válečné námořní blokádě Íránu nejde dohromady.

Minulý týden se představitelé Francie, Německa, Británie, EU, Ruska, Číny a Íránu setkali ve Vídni, aby potvrdili svoji stabilní podporu íránské jaderné dohody. Nová vláda Británie to nezpochybňuje.

Rozpor mezi USA a pěti dalšími zeměmi, které podepsaly dohodu je velký. I tak jsou neshody mezi Velkou Británií a Bruselem ohledně Íránu hlubší než v kterékoliv jiné otázce po druhé světové válce. V Evropě nevěří, že bude Teherán souhlasit s jednáním s Bílým domem, který netají svůj záměr dosáhnout tam změnu režimu.

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář