Scholze jde na velké riziko, když otvírá novou stránku ve vztazích s Ruskem
Scholze jde na velké riziko, když otvírá novou stránku ve vztazích s Ruskem
Kancléř Německa Olaf Scholze plánuje v nejbližší budoucnosti otevření “nové stránky” ve vztazích s Ruskem. Hlavní sociální demokrat SRN dříve vyslovil přání vybudovat novou evropskou “východní politiku” podle vzoru Willyho Brandta, a s tímto cílem přebírá na sebe iniciativu v otázkách, souvisejících s Ruskem, píše časopis Ústavu odpovědné státní správy Kuinsi, Washington.
Datum příspěvku 20. ledna 2022
Snahy Scholze mohou být užitečné, jelikož zachovávají pro Německo status spolehlivého a vlivného prostředníka mezi Evropou a Ruskem. Nadto, varování EU v souvislosti s tím, že Rusko ohrozí budoucnost plynovodu Severní proud 2 v případě, že podnikne vojenské akce proti Ukrajině, budou mít větší váhu, když vycházejí od zjevného stoupence tohoto energetického projektu. Místo toho, aby hovořil s Moskvou jazykem výhrůžek a sankcí, Scholze může apelovat na Kreml také navrhováním nových společných projektů.
Minulé pokusy Západu o restart vztahů s Moskvou byly zkaleny především neochotou respektovat zájmy Ruska v oblasti bezpečnosti. Všechny iniciativy měly příliš povrchní charakter na to, aby dosáhly jistých výsledků. Zcela nemnohé západní vlády vidí smysl v tom, aby usilovaly o rozběhnutí konstruktivního jednání s Rusy. Zainteresovanost Scholze na rozpracování nové východní politiky, zaměřené na snížení napětí a urovnání sporů s Ruskem, je v silném rozporu s pozicí většiny jeho kolegů v jiných západních vládách, ale právě to činí jeho iniciativu maximálně důležitou a užitečnou. Žádný jiný západní lídr, zdá se, není připravený tak otevřeně provádět politiku uvolnění, nehledě na spojená s tím politická rizika pro něho samotného. Ano, je to riziko, ale, možná, je to ten případ, kdy je víc než zdůvodněné.
“Protiruští jestřábi”, nacházející se v západních vládách, se zříkali jakékoliv diplomatické spolupráce s Moskvou během posledního desetiletí od okamžiku ukončení velmi krátkého americko-ruského “restartu” za Obamy. Rovněž si pospíšili “uklovat” Joe Bidena prostě za to, že uskutečnil v minulém roce osobní setkání s Putinem. Bláznivá obvinění na adresu Olafa Scholze za údajnou “zradu” spojenců Německa odráží to, jak jsou mnozí “jestřábi” znepokojeni reálnou možností dovedení krize s Ruskem k jejímu mírovému vyřešení. Slyšeli jsme stejné nekompromisní výpady na Německo rok před vpádem koalice do Iráku, kdy německá vláda spravedlivě vystupovala proti válce.
V posledních letech USA a EU uskutečnily řadu vojenských cvičení ve jménu “zadržování” Ruska, ale všechno, čeho dosáhly, je hněv a znepokojení ze strany Moskvy. Mnozí z těch politiků, kteří nám říkali, abychom se neznepokojovali ohledně možné odvetné reakce Kremlu a dodávali zbraně na Ukrajinu, nás nyní vyzývají, abychom ještě více zvýšili válečný potenciál Ukrajiny s předpokladem, že Rusko to nepochopí jako nepřátelský krok. Sankce proti Moskvě přinesly Rusům určité ztráty, ale místní vláda se snadno adaptovala a naučila se s nimi žít. Z historie této a jiných sankčních politik je jasné, že sázka na výhradně kárná opatření nejenom nefunguje, ale vede k opačném výsledku.
“Nová politika” Scholze odráží napjatost v jeho vlastní koaliční vládě se Zelenými a Svobodnými demokraty,a osobně s ministryní zahraničí Annalenou Baerbockovou. Během volební kampaně se Baerbocková ucházela o post kancléřky, a hodlala radikálně zrevidovat vztahy s Ruskem směrem k horšímu. Proto se není čemu divit, že Scholze se snaží ji odsunout a převzal řízení vztahů s Moskvou do vlastních rukou.
Tento rozkol uvnitř vlády byl předvídatelný. Otázka budoucí zahraniční politiky SRN hrála příliš důležitou úlohu během loňské předvolební kampaně, nyní je však napjatost mezi partnery v koalici více než očividná. Když byla Baerbocková jmenovaná ministryní zahraničních věcí, zdálo se, že to může mít nebezpečné následky pro zaměření celé zahraniční politiky Německa. Nyní se avšak objevily povzbuzující příznaky toho, že Scholze nechce, aby jeho mladší partnerka v koalici řídila vztahy s ostatním světem, zvláště v tak důležitém směru, jako je Rusko.
Německo má vážný důvod, aby nedovolilo přerušení vztahů s Moskvou. Dialog Německa a Ruska, založený na hospodářské spolupráci, byl jednou z nejvýznamnějších etap ukončení studené války, a obě země obětovaly mnohé, aby uchovaly tyto vztahy. Zatímco vztahy USA a Ruska jsou téměř plně založeny na nedůvěře a vzájemných obviněních, Německo je významným ekonomickým partnerem, kterého si Rusko nemůže dovolit se zřeknout. Tato situace činí Berlín a osobně Olafa Scholze důležitým prostředníkem v komunikaci kolektivního Západu s Kremlem.
I Rusko, i Evropa mohou mnohé ztratit v ekonomickém plánu, pokud budou proti Moskvě zavedeny nové sankce. Západní politici si musí pamatovat, že intenzifikace ekonomické války proti Rusku bude rovněž znamenat nevyhnutelný úder pro všechny společnosti, které pracují s ruskými. Bylo by mnohem rozumnější najít východisko z nynější slepé uličky cestou rozhovorů. Ano, spolupráce s Ruskem je hodnocena washingtonskými elitami mimořádně “toxicky”, ale nikoli berlínskými. Proto USA mohou použít Německo jako výhodného prostředníka při řešení naléhavých problémů a Scholz klidně může přimět tento mechanismus fungovat.
“Postoj jestřábů” a nekonečné hrozby nových sankcí je jednoduchá cesta. A proto tak mnoho politiků ve Washingtonu standardně tuto metodu používá. K tomu není třeba žádná politická vůle, nicméně absence předvídavosti činí světový konflikt stále více pravděpodobným. Nynější úkol spočívá v tom, aby se vystoupilo za rámec krátkodobých politických výhod a aby se pochopilo, jaké reálné mechanismy mohou napomoci obnovení mezinárodní bezpečnosti. Někdy to znamená zahájit jednání s vládami, kterých bychom se raději stranili, a přistoupit na kompromis s lídry, které bychom raději zatratili.
Daniel Larison
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
