Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč asi pan Schwarzenberg lobbuje za obnovu památek historických nepřátel českého národa?

7. 12. 2020

Proč asi pan Schwarzenberg lobbuje za obnovu památek  historických nepřátel českého národa?  Císaře Franze Josefa a maršála Radetzkého?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

 

Vzpomínáte, co jsme si zpívali před přímou volbou prezidenta? Je tomu již pár let, ale historický význam jeho činností trvá.

„Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde.  Jeden, ten je jenerál, a druhý je kardinál“. 

 

Těmito slovy začínala jedna z politických písniček Karla Havlíčka Borovského po  r.1848,  když  vídeňská vláda zmařila naděje  na demokratickou ústavu. To ovšem tehdy demokrat Havlíček nemohl tušit, že přijde Schwarzenberg třetí, a ten že bude chtít být prezident. Co o tomto prezidentském kandidátu  víme?

         

Karel Schwarzenberg je nositel tradic pobělohorské šlechty, stoupenec katolického klerikalismu, prosazovatel církevních restitucí, zastánce  protičeských nároků  denacifikačně odsunutých Němců. Jako příslušník jedné rodové větve dal se v dospělosti adoptovat i větví druhou, aby si pojistil dědictví po obou. To dědictví  pak v restitucích také získal. Vlastník  obrovských pozemkových  držav v Rakousku, v Bavorsku, ve Švýcarsku a na území ČR, je nejbohatším mužem ve střední Evropě. Přitom neváhá žádat státní dotace např. na opravu svých bohatě výnosných rybníků. Není Čech, jak říká, je Boehme, příslušník  šlechty, usazené na českém území. Kromě  pozoruhodných restitucí má za sebou i neméně pozoruhodné privatizační projekty /Becherovka, Nadace Bohemia/ a politické  machinace /Causa Čunek/. Společenský status, původ a bohatství jej legitimují k účasti v mocné nadnárodní elitářské  skupině Bilderberg, jejíž členové se zabývají  velmi kontroverzním  koncipováním budoucnosti světa,  Nového společenského řádu.

 

V době před převratem 1989 se na jeho zahraničním  sídle scházeli  disidenti,  bylo  tu dokumentační středisko,  přepisovala se historie v zájmu Sudetoněmeckého krajanského sdružení apod. Po převratu se odebral do Prahy jako kancléř a poradce presidenta V.Havla. Prošel stranami US-DEU, ODA , KDU -ČSL,  Zelených, nakonec si s pomocí M.Kalouska založil stranu vlastní,  TOP 09.   Již  podruhé  zastával ve vládě vytoužené místo šéfa diplomacie. Jeho angažmá v této roli  se jeví jako loajální  služba mocným a nejmocnějším. Tu Německu, tu  odsunutým Němcům, tu Bruselu, tu  Izraeli. Proti  pozorovatelské  účasti Palestiny  v OSN hlasoval, jediný z EU,  spolu s USA a hrstkou jejich satelitů téměř proti celému světu. Pro Spojené  státy prosazoval  radar proti Rusku, na úkor Srbska  proti většině států EU i  OSN  zastával uznání samostatnosti narkomafiánského Kosova. Podporuje válku v Afganistanu, projevuje negativní postoje  vůči  „podezřelým“ státům, Barmě, Rusku, Kubě…Otázku českých národních zájmů přitom neřeší.V nedávném předvolebním pořadu dokonce zpochybnil mezinárodní historickou legitimitu poválečného denacifikačního odsunu německých menšin a znevážil osobnost presidenta Beneše a čsl. vlády.

 

Jako  předseda strany TOP 09 a místopředseda koaliční vlády, řečené „vláda rozpočtové zodpovědnosti,“  spoluodpovídá za církevní restituce, zvyšování DPH, zpoplatněné zdravotnictví,  školství, za penzijní reformu, za škrty v sociální oblasti, za všechen hospodářský, politický, mravní a kulturní marasmus země. Ale pozoruhodným reklamním či propagandistickým trikem  volební kampaně se podařilo z  K.Schwarzenberga udělat  „osobnost“, která je zcela nezávislá na svém politicko- názorovém a funkčním zařazení.  Nejeden  představitel  kulturní i akademické obce v něm vidí  na výsost  noblesního,  kultivovaného člověka překypujícího šarmem a dobrotou srdce . Jak je taková zaslepenost vůbec možná?

 

K. Schwarzenberg je především muž „velkého světa“. Ví, jak to tam chodí. Má odzbrojující sebevědomí, umí se oblékat, vystupovat, má vynikající kontakty a  konexe, urozené příbuzné i mezi korunovanými hlavami, těší se prý mezinárodnímu věhlasu, může nám pomoci opustit „malé poměry“ a  najít cestu  tam -   do“ Velkého  světa.“ Nu, nevolte ho!

 

K.Schwarzenberg je ovšem už v letech, usíná dokonce na veřejných zasedáních, je popleta, špatně artikuluje, občas mu není rozumět…Ale  to mu přece nemůžeme mít za zlé. Našinci by to sice neprošlo, ale On? On je tím tak lidský, tak autentický, tak hoden našich sympatií! A umí s našinci  pohovořit  dobrácky, prostě a bodře, někdy, pravda, trochu obhrouble, frivolně a cynicky. Ale neprojevuje nám tím svou důvěru? Není to přímo pohádkový „knížepán“? A  předvolební kampaní okouzlená bájetvorná představivost  připouští jen Dobroslava a Krasomila, vytěsnila Kazimíra a Kazisvěta. Jistě se chudáka v nesnázích  zastane,  pomůže. Nu, jak ho nevolit?

 

Ale K.Schwarzenberg má i jinou, zvláště pozoruhodnou masku  „pankáče“s účesem, zvaným „číro“.Tahle maska se líbí hlavně mládeži. /Starším chybějí informace./ Hlavu „s čírem“ si dala na své první album britská skupina  Sex pistols  r.1975. Iniciovala punkové hnutí jako revoltu proti establishmentu, proti vládě jejího veličenstva, proti vládním garniturám, proti normám společenského chování. Není to pikantní a přitažlivé a „sexy“, když my máme revoltujícího pankáče představitelem establishmentu,  předsedou  sociálně bezohledné strany a místopředsedou asociální a všeobecně odsuzované vlády?  A  ctíme ho  nadto jako představitele vybraného bontonu a tradičních ctností? Členové punkové skupiny Sex pistols odmítli z principu r.2006 oficiální uvedení do Rokové síně slávy /v Clevelandu v Ohiu/. To náš „pankáč“ ve vládě se žádné oficiálnosti nebrání, naopak, je jejím nositelem, vytváří ji, realizuje se v ní. Takovou masku  někteří označují latinským slovem simulacrum, což znamená  obraz, sochu, napodobeninu, přelud, stín, přetvářku. Které z těch synonym bychom vybrali? Přetvářku, zajisté, a nehoráznou. A přece ho budeme volit?

 

A na závěr další maska, tentokrát pro starší. /Tady zase mladým chybějí informace a zkušenosti/. K.Schwarzenberg se v  předvolebním  dopise všem voličům  vyznal, že se hlásí „k  tradicím masarykovským“. Nic  nemůže více překvapit. Máme věřit, že se „knížepán“ ztotožňuje s prvorepublikovou pozemkovou reformou, se zrušením šlechtických výsad a titulů, s projektem odluky církve od státu, s takovými  integrujícími a inspirujícími hodnotami naší historie jako bylo husitství a národní obrození, s odbojem proti Rakousku-Uhersku, s budováním republiky, která měla být humanitně,  nikoli liberálně demokratická?  Maska masarykovce je zcela falešná a lživá, naši předkové by řekli „obmyslná“. Zaslouží si  pan Schwarzenberg stát se českým presidentem? Když prohlédneme  masku /masky/ a objevíme nad míru vypočítavého ultrapravicového politika bez všech ohledů a skrupulí? Zvítězí zaslepenost? Může být osudná. I  toho prvního Habsburka si neprozřetelní Češi sami zvolili svobodně a dobrovolně. Vzpamatujeme se, dokud je čas, a budeme volit kandidáta, který reprezentuje laický stát, demokracii a republikánské hodnoty, nikoli hodnoty aristokratické a teokratické? Abychom nemuseli zpívat s Havlíčkem, „Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde.“

 

Karel Schwarzenberg se prezidentem nestal. Ale je dobré si tu historii trochu opakovat.

I v případě, kdy  doporučuje, aby se na Malostranském náměstí  obnovila socha maršála Radetzkého a do Pantheonu Národního muzea  aby se  instalovala místo bust Karla Čapka a Petra Bezruče busta habsburského císaře a spoluiniciátora 1. války světové, Franze Josefa I.

Tak hluboko jsme klesli, tak neomaleně si tu počínají věční kolaboranti?