České národní listy

 Postoje německých občanů vyškovského jazykového ostrůvku ke vzniku Československa 4

       Na rozdíl od Čechů pokládali čeští Němci habsburskou monarchii za svůj stát, a proto také pomáhali financovat první světovou válku. Kronika obce Lysovice uvádí, že obyvatelstvo obce poskytlo 129 400 K válečné půjčky a darovalo dalších 3235 K. S podobnou podporou války lze počítat i v ostatních obcích německého jazykového ostrůvku. Henleinovský předák E. Kundt odhadl výši těchto válečných půjček od českých Němců na 5 – 6 miliard korun. (Koutek, J.: Nacistická pátá kolona v ČSR, s. 88.)

Se ztrátou vedoucího postavení a zbavení výsad po vzniku Československa nebyli čeští Němci schopni se vyrovnat, což tvořilo od samého počátku základnu pro iredentistické hnutí, které postupně narůstalo. (Vyškovské noviny č. 40 z 10. X.. 1930 - Rozšíření letáků v německém ostrůvku propagujících velkoněmecké tendence.) Přesto, že demokratické principy zakotvené v Ústavě ČSR jim nemohly nahradit jejich dominantní postavení, postupně se přizpůsobují a využívají těchto ústavních práv. V červnu 1919 se konaly komunální volby. Ve všech obcích jazykového ostrůvku byla zvolena obecní zastupitelstva v čele s německými starosty. V Čechyni, kde občané německé národnosti tvořili jen jednu třetinu, byl rovněž starostou Němec, Alois Pupp. (Kronika obce Čechyně.)

Také ve volbách do poslanecké sněmovny v dubnu 1920 využívají Němci z jazykového ostrůvku možnost zvolit si své představitele. Za brněnskou volební župu byl zvolen Dr. A. Baerann, poslanec za Německou nacionální stranu, provádějící nepřátelskou politiku vůči ČSR. Nově zvolený poslanec se uvedl do politického života organizováním Němců ve vyškovském ostrůvku z hlediska nacionálních cílů své strany. (Představitel strany Lodgman vystoupil v parlamentě s prohlášením, že německé strany neuznávají ani ústavu, ani zákony ČSR a nepokládají je pro sebe za závazné.) (Srovnej: Dějiny ČSR IV., s. 84 – 86.)

V roce 1920 se ve všech menšinových obcích úřaduje pouze německy (ač třeba v Komořanech žila téměř polovina Čechů). Jednání v obecních výborech přes protesty českých zastupitelů se vede německy, zápisy protokolů a obecní razítka pouze německá. Silniční tabule, jež mají být české, jsou jen německé. Němci likvidují veškeré úřední listiny vyvěšené na veřejných místech tištěné v české řeči. (Vyškovské noviny č. 19 ze 7. V. 1920.)

Německé základní školy vznikly již dříve ve všech obcích jazykového ostrůvku. Zpráva o škole v Kučerově je již z roku 1608, v Čechyni 1812 a v roce 1848 byly i v dalších obcích ostrůvku. Nová budova školy v Čechyni byla postavena v roce 1898; původně zde měla být česká škola. Německý “Schulverein” dal finanční podporu dříve, než došla od Ústřední matice české, a vymínil si, že škola bude německá. (Vyškovské noviny č. 39 ze 4. X. 1929.) Měšťanská škola německá byla ve Vyškově od roku 1874, česká měšťanská škola ve Vyškově byla od roku 1884, ale v roce 1886 musela být zrušena pro zuřivý odpor Němců. Překonání odporu německých živnostníků umožnilo založení českého vyškovského gymnázia v roce 1899. (Srovnej: Vlastivěda moravská, Vyškovsko, s. 232.) Stručný přehled ukazuje, že Němci měli pro své děti v místě zabezpečeny podmínky pro základní vzdělání v mateřském jazyku. Není bez zajímavosti, že v Čechyni a Lysovicích učil český nadučitel Ranovský, byl však koncem XIX. století z těchto škol vyštván. (Vyškovské noviny č. 18 z 2. V. 1930.)

Po zkušenostech z nadvlády Němců v Rakousku (podle odhadů jen v jazykovém ostrůvku 30 – 40 % dětí z českých nebo smíšených rodin chodilo do německých škol) v zápasech o záchranu českých dětí byl přijat zákon o školách menšinových z 30. dubna 1919 číslo 189. Podle něj Ministerstvo školství a národní osvěty zřizuje menšinové školy pro všechny národnostní menšiny v ČSR. České menšinové školy měly umožnit všem českým dětem vyučování v mateřském jazyku, dát jim takové vzdělání, aby každý z nich byl platným členem národa a státu.

V roce 1919 bylo zahájeno vyučování v českých menšinových školách v Čechyni, Komořanech a Hlubočanech. Otevření těchto menšinových škol nebylo snadnou záležitostí. Dva týdny před zápisem do školy se do Čechyně vrátili čeští legionáři. Snahu českých občanů o zřízení české školy podporoval také farář Raus ze Starého Rousínovce a ovlivňoval postoje a jednání Němců. Škola byla umístěna v kabinetě německé školy v malé místnosti. Při zápisu stáli legionáři před školou a přiváděli rodiče s dětmi. Na podnět faráře odešli Němci na pouť na Lutršték v blízkosti Slavkova. Zápis do školy proběhl sice v klidu, ale když porovnáme počty žáků, zjistíme, že do české menšinové školy bylo zapsáno 18 dětí a do německé 87. (Kronika obce Čechyně.)

V Hlubočanech byla česká menšinová škola umístěna v budově, která sloužila za obecní a hasičské skladiště, za pastoušku, a koncem válečných let zde byla zřízena infekční nemocnice. Správci školy musela být svého času dána i četnická ochrana. (Vyškovské noviny č. 30 z 4. X. 1929 a Kronika obecné školy české v Hlubočanech.)[1]

Také v Komořanech byla menšinová škola provizorně umístěna v obecním domku v neodpovídajících podmínkách. (Vyškovské noviny č. 18 z 28. IV. 1921.)

V Terešově byla povolena česká menšinová škola v roce 1920. V obci nebyla pro novou českou školu vhodná budova. Bylo doporučeno zřídit ji v expozituře hlubočanské školy v Terešově, plně nevyužité a s volným bytem pro učitele. Budova byla vlastnictvím německého Kulturverbundu. Prezidium místodržitelství prostřednictvím německé okresní školní rady pro Brno-venkov výnosem ze dne 25. srpna 1920 číslo 205 sdělilo německé školní radě v Hlubočanech, že česká škola bude otevřena v místnostech stávající expozitury hlubočanské německé školy v Terešově od 1. září 1920. Německá okresní rada také povolila obsazení neobydleného bytu českým učitelem.

Politická okresní správa ve Vyškově v úsilí o zabezpečení vyučování v menšinové škole vyslala komisi v čele s komisařem okresní správy dr. Valníčkem. V Hlubočanech předseda komise požádal starostu Mayera a předsedu místní školní rady Legnera o vydání klíčů od školní budovy; oba to odmítli učinit. Komise se odebrala do Terešova, kde je již očekával srocený zástup Němců se starostou Terešova Hegrem. Škola byla přes odpor místních i hlubočanských činitelů otevřena. Do otevřené školy se nahrnul dav Němců, ohrožoval příslušníky úřední komise, četnického strážmistra a zabraňoval nastěhování nábytku. Komise se vrátila zpět do Hlubočan a vyžádala si z Vyškova četnickou podporu. Při návratu do Terešova vzrostl zástup protestujících na několik set příchodem hlubočanských Němců, kteří různě ozbrojeni ohrožovali na životech úřední komisi, četnickou pomoc a další přítomné Čechy. Na výstrahy úřadu a také četnictva Němci nereagovali, rozejít se a ustoupit nechtěli. Komisař politické správy dr. Valníček rozhodl výkon odložit. (Vyškovské noviny č. 35 z 27. VIII. 1920.)

Počátkem školního roku 1919-20 podala vyškovská politická správa návrh na vyloučení českých dětí z německých škol v obcích, kde byly otevřeny české menšinové školy. Naše úřady neměly tolik moci, aby donutily německou okresní školní radu k realizaci tohoto opatření.

V celém německém jazykovém ostrůvku sílila snaha znemožnit českým dětem vzdělání v mateřském jazyku, zabraňovat jejich účasti a tím činnost menšinových škol znemožnit. Z množství těchto faktů uvádím:

Majitel Kučerovské cihelny Bentel přiměl násilným způsobem své české zaměstnance Dostála a Ledvinu, aby jejich děti chodily do německé školy v Kučerově. (Vyškovské noviny č. 24 z 11. VI. 1920.) O stejné tendenci vypovídá A. Koválová u Mimořádného lidového soudu v Brně. Její otec byl kovář v Kučerově. Po otevření české menšinové školy v Hlubočanech posílal své tři děti do této školy. Němečtí sedláci jej přemlouvali a vyhrožovali, že pokud tam bude nadále své děti posílat, budou jej bojkotovat. Protože dál posílal své děti do české menšinové školy, přestali k němu chodit. Její otec musel proto v roce 1923 svou kovářskou živnost zastavit. (Moravský zemský archiv, MLS C 131, Lep 62/46, K 139.)

Nepřátelské zaujetí vůči českým menšinovým školám se projevovalo také typickým německým způsobem – násilím. V roce 1920 na školní budově v Komořanech byla vybita okna, v Čechyni a Komořanech poškozen nápis “Česká národní škola”, v Terešově a Komořanech zlámány lípy Svobody, symboly našeho osvobození. (Vyškovské noviny č. 43 z 22. X. 1920 a č. 39 z 4. X. 1929.)

Významnou úlohu při zakládání českých menšinových škol měl okrsek Národní jednoty ve Vyškově a místní odbory Národní jednoty. Jejich činnost neušla pozornosti Němců. 2. května 1920 komořanští Němci vyrabovali a vystěhovali byt předsedy odboru Národní jednoty pana Formánka v době, kdy se účastnil ve Vyškově jednání zástupců místních odborů Národní jednoty. Po několik dní musela četnická stanice hlídat jeho byt, aby nedošlo k dalšímu násilí vůči jeho rodině.

Postoje a činy Němců v jazykovém ostrůvku ukazovaly, že šlo o provádění předem připravované a nepřátelské činnosti proti českému obyvatelstvu, proti československým úřadům a zákonům ČSR. Jejich činnost byla ovlivňována z vedoucích kruhů německých v Brně, zejména poslance Baeranny. Do jazykového ostrůvku vysílají své agenty, kteří zde organizují schůze, zakládají různé turnvereinské organizace a rozněcují národní nenávist zejména u mládeže. (Vyškovské noviny č. 8 z 18. II. 1921.)