Pořádné šlehnutí
Pořádné šlehnutí
Marek Řezanka
Představitelé vládnoucí pětikoalice se prezentují stále tragičtěji. Poté, kdy se ministrem mohl stát člověk podezřelý z korupčního jednání v kauze Taxis (Petr Hladík), propukl skandál kolem brněnské primátorky, Markéty Vaňkové (ODS). V roce 2020 se v souvislosti s primátorkou Vaňkovou psalo o korupční aféře a kupčení s brněnskými byty. Paní Vaňková tvrdila, že je nevinná – a nebyl jí prokázán opak.
Nyní se objevila fotografie Markéty Vaňkové s jakýmsi bílým práškem. Paní Vaňková tvrdí, že si na nic nepamatuje, ale připouští, že návykové a omamné látky užívá. Důvod ke své rezignaci ale nespatřuje. Jak jinak.
Tvář ODS
V Brně jedna Markéta
tvrdí, že je zakletá,
že si na nic nevzpomíná.
Bílý prášek – to je skvrna.
Primátorkou byla Brna,
necítí se nijak vinna.
Slyšeli již učení
o korupci, kupčení,
jak že město hospodaří?
Popřela vše, co se dalo.
Dala lajnu? Je to málo?
V ODS je jednou z tváří…
Je zarážející, jak mainstream v podstatě netlačí na vládní strany, aby se k této aféře postavily čelem. Premiér Fiala se k celé záležitosti, jež se přímo dotýká jeho partaje, osobně nevyjádřil, asi ještě nenastal vhodný čas na vyslání signálu. To se mu ale přesto podařilo, když jsme se zprostředkovaně dozvěděli, že: „Pan předseda je v současné době v zahraničí a paní primátorka celou věc vysvětlila.“ Paní Vaňková i její náměstek a stranický kolega, Robert Kerndl, popřeli, že by fotografie mohla být pravá – a bránili se útokem: „Jedná se o fotomontáž a tento styl politického boje považuji za nevhodný a nechutný.“ Netrvalo však dlouho, a paní Vaňková připustila pravost fotografie s tím, že prášek určitě není kokain – a že se holt někdy před lety bavila s mladými lidmi. Jistě by byla ráda, aby tito mladí lidé dostali hlasovací práva již od 16 let věku. Dodala, že si celou záležitost neumí vysvětlit. Čímž máme být podle premiéra Fialy naprosto uspokojeni.
Je pro mě nepochopitelné, jak toto zjevné vykrucování a tato bagatelizace paní Vaňkové v mainstreamu prochází. Primátorka Brna má jít příkladem. Nebo ne?
Vládní koalicí ale nezmítá pouze kauza paní Vaňkové. Vrásky na čele mají určitě i Piráti. Lukáš Kolářík, který se verbálně prezentoval jako nesmlouvavý ochránce práv žen a bojovník proti násilí, měl poměr se svou asistentkou – a když je manželka přistihla, došlo hned na několikeré násilí, dokonce i ze strany pana Koláříka vůči své milence. Z bojovníka proti násilí se rázem stal prvotřídní pokrytec a ubohý násilník, který bije ženu. Připomíná to příběh jiného mladého politika, a to Dominika Feriho z TOP09, který čelí podezření ze znásilnění. I on figuroval jako tvář boje proti násilí na ženách.Jak symbolické, že?
Jak mají lidé politikům cokoli věřit, když v přímém přenosu vidí příkrý rozpor mezi deklarovaným a realitou?
Zejména Starostové a nezávislí (STAN) jsou proslulí hlásaným obdivem k Václavu Havlovi a demokratickým hodnotám, abychom pak měli před očima kauzu Dozimetr, v níž pan Rakušan držel stůj co stůj pana Mlejnka – a z níž si odnesl minimálně stín podezření z vlastního zapojení v této kauze. Jeho ale policie neprošetřuje.
Fialův kabinet až podezřele připomíná sbor kozlů, kteří se stali zahradníky – a bohužel na stavu zahrady – metaforicky řečeno – se to velmi podepisuje.
Bojovníci proti násilí
Vybrali si Piráti
ochránce žen – Koláříka.
Ten prý bludy vyvrátí,
šlechetnost z něj přímo stříká.
Za práva žen bere se,
bez souhlasu ránu nedá.
Násilí? To nesnese.
Nahlásí ho u souseda.
Jeho žena prohlásí,
že se láska sdílet musí.
Získá lajky, ohlasy
(sem tam možná i punc husy).
Za letního večera
Kolářík je v pokušení:
Dá mu žena některá,
když ta jeho na to není?
Asistentka souhlasí,
manželka však oba ruší.
Zuřivá je. Proč asi?
Rovnováhu nemá v duši.
Muž to trochu přežene:
Ve třech se prý lépe sdílí.
Už to lítá – ne že ne.
Padnou facky – každou chvíli.
Když se všichni pomlátí
(na trojce se nedohodli),
srovnáni jsou do latí,
jen z nich dávno nejsou modly.
Poučení vyplývá:
Pokrytec jen vládne, který
slova hlásá líbivá:
Kolářík a nebo Feri.
Tímto ale výčet pokrytectví posledních dnů nekončí.
Prezident Petr Pavel navrhuje senátu jako kandidátku do Ústavního soudu ČR Kateřinu Ronovskou z brněnské Masarykovy univerzity. Ta sedí ve správní radě nadace, jež vlastní Deník N, který finančně podporují titíž lidé, kteří financovali Pavlovu prezidentskou kampaň. Pro mainstreamová média toto patrně není téma k rozboru ani zamyšlení. Pavel není Zeman – a útočilo se jen na Zemana.
Toto jen podtrhuje dlouhodobou propagaci dvojích metrů, kdy co je jedněm beztrestně umožňováno, je u druhých vnímáno jako odporný zločin, který je třeba postihovat soudně.
Vládní politici mají plná ústa boje proti nenávisti a diskriminaci. Ovšem Rusy zřejmě nepokládají za lidské bytosti. Vrcholem vládního rasismu a malosti Fialova kabinetu bylo nevpuštění ruské tenistky, Anastasije Pavljučenkové – té, která prohrála v roce 2021 v Paříži ve finále French Open s Bárou Krejčíkovou – na turnaj, jehož měla plné právo se zúčastnit, což po právu kritizuje Ženské tenisová asociace (WTA): „Některým hráčkám WTA je navzdory jejich neutralitě českými vládními úřady odepřena možnost účastnit se turnaje WTA 250, který se má příští týden konat v Praze. Pravidla WTA stanoví, že všem hráčům musí být umožněno soutěžit pouze na základě zásluh, bez diskriminace. Situaci budeme i nadále posuzovat, zohledňujeme důležité úvahy týkající se těchto složitých geopolitických problémů.“
Dalším vládním políčkem právnímu státu je ostudné kádrování operní pěvkyně, Anny Netrebko, která má vystoupit v Obecním domě. V tomto kontextu působí výzva ministra Rakušana k odmítnutí principu kolektivní viny jako silvestrovský vtip: „Chci všechny vyzvat, aby se pod vlivem zcela pochopitelných emocí nenechali manipulovat těmi, kdo budou chtít odsouzeníhodný čin jednoho člověka využít k rozdmýchávání nesnášenlivosti vůči jakékoliv skupině obyvatel. Princip kolektivní viny je stejně zavrženíhodný jako násilí samo.“ Tento status publikoval 13. 6. 2023 na svém twitterovém profilu.
Vládní politici hlásají vodu, ale už se ani nespokojí s pitím vína. Dávají najevo, že sami nejspíš potřebují něco tvrdšího, aby se mohli tvářit, že tomu, co nám sdělují, sami věří.
My bychom jim pak měli vyslat signál, že jim již nevěříme ani nos mezi očima, natož pohnutky, že jakékoli své jednání podřizují morálce či čemukoli ušlechtilému. To bychom si asi nejprve rovněž museli pořádně šlehnout.
Stavovský rozdíl
Opět je doba temně středověká:
Kmán trestán je, zač pán má ovaci.
Chudák chce kládu? Hajný s flintou čeká,
zatímco boháč lesy pokácí.
