Polský prezidentský triumf je signálem odporu proti elitám napříč Evropou
Polský prezidentský triumf je signálem odporu proti elitám napříč Evropou
Zvolení konzervativce Karola Nawrockého prezidentem Polska je dalším důkazem toho, že populismus v Evropě nejen přežívá, ale sílí. Vzestup nacionalistických a euroskeptických sil se projevuje napříč kontinentem, od Polska přes Portugalsko a Německo až po Francii a Velkou Británii.
Karol Nawrocki, prezident Polska
4. června 2025 - 03:22
V neděli 1. června 2025 proběhlo v Polsku druhé kolo prezidentských voleb, které skončilo šokujícím vítězstvím Karola Nawrockého - konzervativního historika podporovaného opoziční stranou Právo a spravedlnost (PiS) a americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Nawrocki zvítězil velmi těsně se ziskem 50,9 % hlasů, čímž získal pravomoc vetovat legislativu liberální vlády vedené středovou Občanskou platformou.
Toto vítězství bylo pro mnohé komentátory naprosto nemyslitelné. „V neděli rozhodneme s velkou mobilizací a odpovědností za naši zemi. Tak, že zachráníme Polsko před ostudou a stát před chaosem,“ napsal před volbami deník Gazeta Wyborcza ve své podpoře kandidáta liberálů Rafała Trzaskowského.
Ten dokonce předčasně vyhlásil své vítězství, když první exit polly ukazovaly na výsledek 50,3 % ku 49,7 % v jeho prospěch. „Vyhráli jsme. Je to výjimečný okamžik v historii Polska,“ prohlásil Trzaskowski v projevu před svými příznivci.
Ve skutečnosti však lidé zvolili cestu, kterou se establishment obává vyslovit nahlas. Cestu národního sebeurčení, odporu proti vnucené migrační politice EU, odmítnutí ideologie Green Dealu a obhajoby tradičních katolických hodnot.
„Vítězství Karola Nawrockého v polských prezidentských volbách je jen posledním důkazem toho, jak fenomenálně mylná je diagnóza o konci populismu,“ píše v článku pro The European Conservative Lauren Smith.
Polsko není výjimkou
Ve stejné době došlo k prudkému vzestupu populistických sil i v dalších evropských státech:
• Portugalsko: Pravicově-populistická strana Chega se stala hlavní opoziční silou se ziskem 22,8 % hlasů a 60 poslaneckými křesly. Ppřitom ještě v roce 2019 měla pouze jeden mandát.
• Německo: Alternativa pro Německo (AfD) obsadila druhé místo v únorových volbách s 20,8 % hlasů, ačkoliv je stále izolována tzv. “ohňovou zdí” (politickým bojkotem) ze strany etablovaných stran. Navzdory snaze tajných služeb o její označení za extremistickou si udržuje stabilní podporu.
• Francie: V eurovolbách získalo Národní sdružení Marine Le Penové 30 % hlasů, čímž přinutilo prezidenta Macrona rozpustit parlament a vyhlásit předčasné volby.
• Belgie: V samotném srdci EU, strana Vlaams Belang vedla ve volbách ve Flandrech.
• Itálie: V eurovolbách triumfovala Bratři Itálie premiérky Giorgii Meloniové se ziskem 28 % hlasů.
• Velká Británie: Reform UK Nigela Farage získala 14,3 % hlasů a poprvé čtyři parlamentní křesla. Nedávno triumfovala také v doplňovacích volbách v tradiční baště labouristů - Runcorn and Helsby.
Psali jsme:
Jan Schneider: Popírají poslanci holokaust?
Rostoucí síla populistických hnutí však není napříč současným evropským establishmentem vítána. Mediální i politické elity se uchylují k diskreditačním kampaním, cenzuře a právním kličkám. Když například v Rumunsku postoupil do druhého kola prezidentských voleb outsider Cǎlin Georgescu s 22,9 %, úřady volby zrušily a později vypsaly nové, které “správně” pak vyhrál proevropský kandidát Nicuşor Dan.
Podobné praktiky se množí i jinde, a to od pokusů o kriminalizaci opozičních stran až po cenzurní zásahy proti „nevhodným názorům“ na sociálních sítích či zásahy státních institucí proti „dezinformacím“.
Volby v Polsku, stejně jako nedávné úspěchy populistických stran napříč kontinentem, dokazují, že občané odmítají být pouhými přihlížejícími ve hře o vlastní suverenitu. Volají po bezpečných hranicích, dostupné energii, svobodě slova a návratu zdravého rozumu do politiky.
Každé další volební vítězství populistů není náhodou, ale symptomem hluboké systémové krize. Evropané nechtějí být nadále vláčeni byrokratickým aparátem Bruselu a ideologickými experimenty, které se vzdalují realitě každodenního života.
Populismus není na ústupu, ba naopak, právě teď zažívá svou renesanci. A čím déle jej elity ignorují nebo démonizují, tím silněji budou znít jeho hlasy v příštích volbách.
(Kyncl, The European Conservative, repro: BBC News)