České národní listy

Ofenzíva. Konec války k počátku zimy. NATO …

20221020

Co můžete obecně říci o všech aktuálních zprávách posledního týdne?

Zatím mám pocit, že prognóza, již jsme probírali o minulém víkendu, velmi přesně vychází. Říkali jsme, že se ukrajinský útok nachází na vzestupné fázi, ale jeho kulminace bude někde kolem  15-16 října. Domnívám se, že existuje šance – nevelká, nicméně existuje – že tou dobou dokáží Ukrajinci dojít skoro těsně k Chersonu nebo Nové Kachovce a zahájit boje o osídlená místa. Dle všeho soudě, jim na to už nezbyly síly a čtvrtý jejich útok vyšel velmi matně.

Teď velmi záleží na úrovni intelektu ukrajinského velení. Pokud se ukrajinské velení vyznačuje vysokým intelektem, pak musí neprodleně ode dneška zastavit všechny útočné operace. Nakreslit si relativně pochopitelnou obrannou pozici, stáhnout za ni vojska, a poté vyčkat ruské ofenzívy a modlit se…

Podle Vašeho oblíbeného teorému o vášních… - nezašlo všecko až příliš daleko a na rozumná rozhodnutí je už pozdě?

Pokud ukrajinské velení nepřijme rozumná rozhodnutí, bude se ještě několikrát pokoušet o posun ve směru Nová Kachovka, Cherson. Čím víc se budou snažit a čím dál se posunou, tím pro ně hůře.

Pokud jde o Rusko, je naprosto zjevné, že vybralo strategii přípravy ofenzívy. Už jsme mluvili o tom, že údery na energetické objekty mají na jedné straně povahu trestu za Kerčský most, na druhé straně je to příprava ofenzívy přes ničení infrastruktury, ale navíc ještě roztahování protivzdušné obrany  Ukrajiny, aby se v jistém momentě museli rozhodnout mezi přikrytím vojsk nebo objektů – což obojí bude velmi špatné. Právě někdy koncem října/počátkem listopadu by měli Ukrajinci očekávat naši ofenzívu. To vše ukrajinské velení velmi dobře ví. Ono očekávat protivníkův útok a odrazit ho, není jedno a totéž.

Co už můžeme říci s jistotou?

Že ofenzíva nepochybně začne střetnutím satelitních seskupení a pravděpodobným pokusem o likvidaci satelitních seskupení pracujících pro Ukrajinu.

Dále nejspíš dojde k velmi tvrdým akcím letectva a raketových vojsk. Ukrajina sama sebe klame domněnkou, že Rusku rakety došly, a já se obávám, že ona sama tomu ani tak úplně nevěří – Západ tomu nevěří vůbec. A pokud máme číst mezi řádky prohlášení vojáků – nikoli politiků – pak se dají shrnout do výzvy: - mládenci uzavřete mír, dokud máte čím handlovat, brzy nebude čím!

Je jasné, že Rusko se pravidelně dopouští vlastních chyb a může je udělat i v ofenzívě, jak tomu už nejednou bylo, ale podle všeho, co se dovídáme z týlu i z fronty, je pocit, že existuje přání poučit se z minulých chyb (po několika měsících jsme se rozhodli, že by nebylo špatné to udělat…).

Všimněte si, že Ukrajinci přešli do ofenzívy podle stejného taktického schématu,  které jim přineslo úspěch v oblasti Izjumu a Krásného Limanu. Což se dá obrazně nazvat taktikou „prosakování“ malými mobilními skupinami. Útok na jihu byl odražen bez použití rezerv i letectva vojsky, která, jak se ukázalo, byla k tomuto druhu boje cvičena. Mnozí komentátoři velmi správně píší, že velitelé na místech se nejspíš v této situaci zorientovali a dostali volnou ruku. Dá se předpokládat, že i velení začalo pracovat s informacemi obdobně. To znamená, že se bude vytvářet i nový způsob útočení, a nejspíš to tak bude provedeno.

Proto jsem ještě víc přesvědčen než před týdnem, že máme silné šance skončit tuto válku koncem podzimu/počátkem zimy. A že může být ukončena jedním, velmi silným úderem. Přinejmenším to teď tak vypadá.

Jak v souvislosti s tím vypadá cvičení NATO docela blízko hranic Ruska za účasti 14 evropských zemí, zaměřené na „jaderné zadržování“? Rusko přitom provádí svoje paralelní cvičení. Neznamená to eskalaci rizika jaderného konfliktu?

Řeknu to asi tak, že nejspíš ne. Podstata problému je velmi jednoduchá: - ani NATO ani Rusko nejspíš nemají ani nejmenší přání použít jadernou zbraň. Přitom jak Rusko, tak NATO sebe i svět vyčerpávají naprosto nezodpovědnými řečmi o tom, že jsou připraveni ji použít, že její použití může být vojensky opodstatněné, atd. Tyto nezodpovědné řeči vedou nezodpovědní lidé, třebaže někteří z nich jsou ve vysokých funkcích. Takže skoro tříměsíčními takovými řečmi se strany vzájemně dovedli do situace, kdy NATO je hluboce přesvědčeno, že Rusko není schopno prorazit ukrajinskou obranu bez použití taktických jaderných zbraní. Přitom je třeba mít na zřeteli, že zvýšení kalibru zbraně obecně nemění situaci na frontě – tu mění použití nových taktických způsobů vedení boje.

Vezměme si příklad z 1.světové války, a porovnejme ofenzívu konce roku 1915 a konce roku 1917, a uvidíte, že růst úrovně používaných děl (kalibr, počet granátů na m²) byl naprosto obrovský. Přitom k pohybu frontové linie prakticky nedošlo. K tomu došlo až poté, co Němci vymysleli techniku prosakování a spojenci zase techniku tankových úderů. Takže otázka nebyla řešena na úrovni hrubé síly, ale taktiky. Tady je to totéž.

Znamená to, že pokud taktickou jadernou zbraň použijeme – co pak mají oni dělat?

Jsou asi tři varianty:

1. Nedělat nic;
2. Použít také taktickou jadernou zbraň nebo ji předat Ukrajině;
3. Použitím strategické jaderné zbraně zničit nějaké ruské město;

Přitom všichni chápou, že oni jdou podle schématu stupňované eskalace konfliktu. A právě proto nedávno vedení NATO prohlásilo docela kouzelnou myšlenku, že: -„… nebudeme zjišťovat, kolik konkrétně kilotun použilo při jaderném úderu Rusko, ale budeme hned reagovat tvrdě…“. Ale na otázku, jak tvrdě – zda s jadernou zbraní nebo bez ní – oni naprosto správně odpověděli, že je to vojenské tajemství… Tohoto prohlášením si, překvapivě, velmi cením, protože poprvé NATO přiznalo, že se budou zabývat etapovitou eskalací konfliktu.

Tam je ale naprosto zřejmé, že žádná etapovitá eskalace nebude – bude  příčinná eskalace. Buď po prvním jaderném úderu žádný druhý nebude, nebo strany široce použijí jaderné zbraně - a to ne ve variantě ničivého úderu se zničením celé biosféry, ale přinejmenším jejich použití k vyřešení vojenských úkolů, bez omezení její síly.

Takže strany se vzájemně docela slušně postrašily. My chápeme, že Medvěděv je nezodpovědný žvanil. Ale je přece jen bývalým prezidentem Ruska a zastává vysokou funkci. Takže jeho slova o použití jaderné zbraně a o jaderném Armagedonu Západ bere vážně. Stejně dobře chápeme, že vedení NATO jsou, obecně vzato, lepenkoví vojáčci, a spíš politické než vojenské funkce, a že jsou to podobně nezodpovědní žvanilové. Přitom ale velí obrovské vojenské organizaci, takže jejich slova je nutné rovněž brát v potaz.

Pokud jde o nezodpovědné žvanily – dnes jsem viděla u Andreje Stoljarova tezi o tom, že příruční knihou Kennedyho byla kniha Barbary Tuchman „Srpnové výstřely“. A on její pomocí chladil domácí horké hlavy. Existuje něco takového v dnešním informačním prostředí?

Jsou to lidé a ne knihy. Kennedy byl chytrý, inteligentní člověk, schopný si v hlavě porovnat Karibskou krizi se Sarajevskou. V této souvislosti je velmi důležité, že disponoval vyvinutým historickým myšlením a schopností historického srovnání. Na ruské straně to bylo jiné. Chruščov jistě tu knihu nečetl, a vůbec se nezamýšlel nad Sarajevskou krizí. Měl ale válečnou zkušenost ze 2. světové války, třebaže, pravda, na generálských pozicích, nicméně viděl hrozné porážky sovětských vojsk a jejich obrovská vítězství, a byl prodchnut duchem války – nakolik je to vše strašné. To vše si propojil se vším, co mu vojenské velení vyložilo o účinnosti jaderných zbraní, takže se ani jemu nechtělo do takového dobrodružství. Proto jak Kennedy, tak Chruščov dokázali v této situaci ustoupit. Navíc nepochybuji o tom, že na obou stranách převládala vzájemná úcta mezi představiteli obou supervelmocí.

Nejnebezpečnější na dnešní situaci je, že Západ démonizoval Putina, prohlásil, že s ním nemůže jednat – což automaticky jakoukoli vážnou krizi může změnit ve válečnou. Přitom je třeba mít na zřeteli, že ani v Rusku ani na Západě lidé, kteří na vlastní kůži pocítili hrůzu války, prostě prakticky nejsou. A lidi s dlouhým historickým myšlením, za prvé také nejsou, a za druhé by dnes nepomohli, protože krize, s níž máme co do činění, je krize fázová, zatímco Karibská krize byla čistě vojenská.

Ptáte-li se na knihy, mohu říci, že pro naši generaci je to kniha Isaaca Asimova „Nadace“ a pro mladou generaci – číst Neal Stephensona „Anatém“. A prostřednictvím těchto knih se pokusit pochopit, co se děje a jak to může skončit.

Znovu opakuji, že v Karibské krizi byla jaderná válka obsahem krize, zatímco ve fázové krizi bude jaderná válka formou této krize. Lidé se ale chovají, jakoby to byla krize předchozího druhu a pořádají tato cvičení, která ani neškodí, ale ani neprospívají. Myšlenka, že jednotky prošlé tímto cvičením si povedou úspěšněji ve skutečné jaderné krizi, je v lepším případě falešná, ale tak – prostě komická. Nicméně, cosi bude vykonáno a bude zapsáno, že byla provedena cvičení…

Chystá se NATO vést proti Rusku jadernou válku?

Zda se NATO chystá vést jadernou válku – je otázka.  Vycházíme-li ze zájmů EU a NATO, tak velká a vítězná válka s Ruskem je jedinou šancí EU na přežití příští pětiletky. Z tohoto hlediska by se mohli k této válce připravovat a dokonce se k ní připravovat měli. Máme tu ale realitu:

1. NATO není evropským, ale euroatlantickým blokem, v němž vedoucí pozice zaujímají USA; Ne, že by USA tak milovaly Rusko a to, co z něj mohly dostat, docela dobře dostaly po studené válce završené rozpadem SSSR. A teď mají za to, že se mohou daleko lépe napást v Evropě. Z tohoto hlediska NATO jako americký systém zcela jistě není orientováno na válku s Ruskem. A záchrana EU jako struktury do plánů USA jasně nepatří.

2. Předpokládejme, že Německo a Polsko mohou zahájit bojové operace svým vlastním jménem. Je to docela složité, může to vyvolat negativní reakci USA, ale ty po spojencích jistě nebudou házet jadernými bombami, takže by se to dalo přežít.

3. Situace je ale taková, že se Evropa nerozpadá kvůli Rusku, ale proto, že evropští činitelé v podmínkách počínající fázové krize přijímali stále stejná chybná rozhodnutí. Přitom chybnost těchto rozhodnutí byla docela pochopitelná. Mám na mysli covid, bezuhlíkovou ekonomiku, zelenou energetiku, uzavření jaderných elektráren i sankce, atd. Vyvstává otázka, zda lidé, kteří po desetiletí přijímali vesměs chybná rozhodnutí, najednou začnou hrát naprosto bezchybnou hru. Neříkám, že to není možné, ale je to nanejvýš nepravděpodobné. Takže spíš ne než ano.

K tomu můj závěr: NATO se nechystá k napadení Ruska, ačkoli by byl dnes pro NATO takový plán rozumný.

Pokud jde o Rusko:

- to se k tomu zachovalo docela přirozeně. A konkrétně prudce posílilo svaz s Běloruskem, a vytvořilo tam slušné seskupení. Tato skupina je dostatečně velká, aby nedala NATO šanci svobodně soustřeďovat vojska. Někteří říkají, že běloruská skupina vojsk bude vyslána na jih. Je to sice možné, ale nejspíš bude krýt křídlo, útočící na jihu z Ruska. Neříkám, že je to varianta nejhezčí, ale je, dle mého, nejpřirozenější. Zhruba takto vidím ten obraz.

V případě začátku skutečného boje s NATO, je tu plán Ruska zjevný, a to především rychlé vyřazení Pobaltí z války. Poté zahájení bojových operací v Polsku a opora ve východní části Německa, protože tato válka bude v Německu nepopulární a katastrofálně pak v bývalé NDR. Proto si myslím, že Rusko právě tyto věci prověřovalo na svých válečných hrách a na cvičeních, která tu byla organizována.

Přitom každý má svého trumfa. Západ počítá, že dokáže zajistit nadvládu nad Baltským mořem, a tím podporovat pobaltské armády. Rusko má v tomto smyslu celý soubor vážných pochybností – zvláště s přihlédnutím ke zbraním nyní rozmístěným v Kaliningradské oblasti. Západ se sice v takové situaci bude pokoušet útočit na Kaliningradskou oblast, a v této souvislosti bude velmi složitá tempová hra. Dá se předpokládat, že to právě obě strany přehrávají – jak na mapách, tak v reálu.

Pro Rusko nemá smysl něco takového začínat. Pro Západ sice má smysl se do toho pustit, ale nejspíš to nedokáže udělat. A to z důvodu psychologického a kvality řídící elity – taková je moje odpověď.

https://www.youtube.com/watch?v=sPefZelfz9k

Překlad:        st.hroch        20221022