České národní listy

Od demokracie liberální k demokracii humanitní

Všichni víme, že naše současná demokracie  chřadne, je vážně nemocná, dochází k její degradaci, přestože o demokracii kdekdo  mluví s falešným nadšením.

Jak demokracie může prospívat v systému, kde již celá desetiletí dochází k zostřování sociálních otázek. Lid, který má být jediným zdrojem státní moci, jak říká naše ústava, se stále více dostává na vedlejší kolej, kdežto nadnárodní firmy, různé současné instituce, vytvořené kapitálem, který neustále sílí, získávají stále více moci, jež jim v demokratickém státě nepřísluší. Proces, v němž chudí dále chudnou a bohatí stále více bohatnou, ovlivňuje fakticky stav demokracie, a to jednoznačně negativně. V současnosti jsme dosáhli takového stavu, že stále menší menšina obyvatel má více bohatství než velká většina lidí. Celosvětově jsou čísla, která podávají svědectví o uvedeném negativním procesu, ještě mnohem horší, Takový stav je pro demokracii zhoubný. Současná tzv. liberální demokracie se stává karikaturou původní demokracie.

Proto je pro nás nejen velmi nutné, ale přímo sebe záchovné, vrátit se k Masarykovi a Benešovi, k jejich myšlenkám. Především těch o demokracii. Můžeme  z nich odvodit, jaká má být skutečná demokracie současnosti a budoucnosti. Oni to byli, co již před řadou desetiletí zformulovali pojem demokracie humanitní. Tato  předpokládá, stručně řečeno, přerůstání politická demokracie i do  oblasti hospodářské a sociální.

Takže zcela jednoznačně můžeme říci, že uvedený demokratický program Masaryka a Beneše zdaleka nebyl naplněn. Právě naopak! Odcházíme od něj, vzdalujeme se mu. Jeho realizaci brání protilidový vývoj, který, pokud se mu neubráníme, nás dovede až k silným sociálním pnutím a přímo k vážným konfliktům i o naši státnost a zachování českého národa, jazyka, kultury. Pokud nebudeme schopni se bránit, ohrozíme vlastní existenci.

Jsme dědici prezidentů Masaryka a Beneše. Nejen jejich ideálů, dodnes živých a inspirativních, ale i jejich celého životního díla. Jejich příkladem pro nás, i pro naše současné politiky, je i nebojácnost, statečnost, jíž v životě prokazovali. Masaryk  vystoupil proti Rakousku-Uhersku, které nás považovalo za občany druhého řádu a hodlalo nás germanizovat. Obnovil naší státnost v čele čs. legií. Beneš v exilu bojoval za obnovení Československé republiky. V tomto zápase byl úspěšný. Budeme i my úspěšní? Uchováme  odkaz T.G.Masaryka a Beneše, naplníme části jejich programu, který již nemohli uskutečnit?

Dr. O. Tuleškov