Několik údajů z přehledu dějin Lužických Srbů
Několik údajů z přehledu dějin Lužických Srbů
Kolem r. 600 osídlily slovanské kmeny území mezi Labem/Sálou a Odrou/Kwisou. R. 631 první zmínka o Lužických Srbech v kronice Fredegara. 990 porážkou Milčanů ztrácí poslední lužickosrbský kmen svou politickou nezávislost. Vojenská dobyvačná politika německého státu byla doprovázena násilným šířením křesťanství na slovanském území. 1000 – 1100 vnitřní budování země lužickosrbskými sedláky. 1150 – 1300 přistěhování franckých, vlámských, durynských a saských sedláků. Na začátku 13. století tvořilo lužickosrbské obyvatelstvo více než 90% obyvatelů mezi Sálou a Bobrem/Kwisou. Vládnoucí vrstva (markrabata, biskupové, opatové, rytíři) byla výlučně složena z německých dobyvatelů. 1293/1327 zákaz lužické srbštiny v Bernburgu nad Sálou, Altenburgu, Cvikově a Lipsku. Kolem r. 1500 byla složena lužickosrbská měšťanská přísaha, jež je nejstarší známou lužickosrbskou písemnou památkou.1548 vznikl první překlad Nového zákona do lužické srbštiny. 1574 byla vytištěna první lužickosrbská kniha. V době třicetileté války zahynula téměř poloviny lužickosrbského obyvatelstva. Po r. 1750 jsou kladeny počátky lužicko-srbského vlasteneckého vědomí občanů za pomoci slovanských sousedů. Němečtí a lužickosrbští osvícenci se vědecky zabývají lužickosrbským jazykem a lužickosrbskou kulturou. 1815 – Nové teritoriální členění území osídleného Lužickými Srby, stanovené Vídeňským kongresem, způsobuje, že lužickosrbské obyvatelstvo je téměř ve všech okresech zatlačeno do menšiny. 1818 – V Prusku je vydáno nařízení o dalším omezení lužické srbštiny. 1847 – Založena vědecká společnost „Maćica Serbska“. 1848/1849 – Vznik spolků lužickosrbských rolníků v Horní Lužici; m.j. žádají sociální a národní práva (Lužickosrbská rolnická petice); inteligence žádá rovnoprávnost lužickosrbského jazyka a lužickosrbské kultury ve škole, v církvi a před soudem („Velká petice Lužických Srbů“ s podpisy 5000 hospodářů). 1851 saská vláda dělá ústupky ve sféře školní politiky. 1854 první velká vlna lužickosrbských vystěhovalců, která míří do Texasu a Austrálie; zde jsou zakládány lužickosrbské kolonie. 1862 – První lužickosrbské bylo sehráno v Budyšíně. V r. 1875 byl vydán zásadní zákaz lužické srbštiny ve školách pruské Horní Lužice. Kolem r. 1875 národní útisk Lužických Srbů v Německé říši zesílil. Jako reakce na něj se silněji vyvýji úsilí o lužickosrbskou kulturu. Vzniká „Mladolužickosrbské hnutí“ pod vedením Arnošta Muky a Jakuba Bárta-Ćišins-kéského. 1904 dochází k otevření Lužickosrbského domu v Budyšíně. V r. 1912 se ve Wojericích účastní 31 srbských spolků zakládací schůze D o m o w i n y.
Po roce 1933 nacistická diktatura usilovala o fyzické a psychické vyhubení lužickosrbského národa; dochází k vyhnání lužickosrbských učitelů a duchovních z Lužice, lužickosrbští antifašisté jsou vražděni.
1937 byla Domowina zakázána poté, co odmítla nacistické usměrňování veškerého veřejného lužickosrbského života. 1937 nacisté konfiskovali Srbský dům a v r. 1944 ho SS spálila. V r. 1939 nacisté zakázali časopis „Katolický Posol“. Tak zlikvidovali poslední publikaci v lužické srbštině. 1941 braniborská konsistoř zakázala poslední bohoslužby v lužické srbštině.
10. května 1945 byla obnovena Domowina jako první demokratická organizace po válce, brzy poté i lužickosrbské tiskové orgány a školy, včetně dvanáctileté školy. Braniborsko povolilo Domowinu v Dolní Lužici až v r. 1949, přestože saský zemský sněm již v r. 1948 schválil zákon o zachování práv lužickosrbského obyvatelstva.
Po roce 1958 byly zakládány četné státní lužickosrbské instituce, které sloužily k rozvoji národně – kulturního života: Lužickosrbský učitelský ústav (1946), Ústav lužickosrbské etnografie Akademie věd NDR (1951), Ústav sorabistiky na univerzitě v Lipsku (1952), Lužickosrbská střední škola v Chotěbuzi (1952) – dnešní dolno-lužické gymnázium, Nakladatelství Domowina (1958).
Otevření nového Lužickosrbského dmu v r. 1956. V témže roce lužickosrbští intelektuálové a rolníci protestují proti rostoucí industrializaci Lužice a za zachování svérázného a jedinečného území osídleného Lužickými Srby; extenzivní dobývání hnědého uhlí vede k postupnému zániku řady lužickosrbských vesnic a jejich okolí.
Nová úprava lužickosrbské školní výuky v r. 1964 vede k výraznému snížení počtu školáků účastňujících se výuky lužické srbštiny.
V r. 1990 byl otevřen Serbský dom v Chtěbuzi. V r. 1991 byla obnovena Domowina jako zastřešovací svaz lužickosrbských spolků a Nadace pro lužickosrbský lid na podporu národního a kulturního rozvoje Lužických Srbů.
(Zpracováno podle materiálů vydaných Domem lužickosrbské kultury v Budyšíně v r. 1994, zaslaných Křesťanskosociálnímu hnutí)
