České národní listy

 Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 II

Třemešná 2 - Milan Rejthar

Po příchodu asi 50-80 m od stanice spatřil jsem jet na jízdním kole muže, který byl rudý v obličeji. Když přijel asi do vzdálenosti 10 kroků seskočil s kola, toto nechal ležet na vozovce a z náprsní kapsy kabátu vytrhl vojenskou pistoli, z které vystřelil asi 3 nebo 4 rány proti mně. Jedna střela poškodila moji služební přilbu, z čehož je jasné, že měl v úmyslu mě zneškodnit. Já ohrožen na své osobní bezpečnosti strhl jsem pušku z ramena s úmyslem útočníka zneškodnit. Vtom přiskočil někdo z ozbrojených Němců a nasadil mně hlaveň pušky přímo pod lopatku, takže jsem nebyl schopen jakéhokoliv odporu.

Muž, který střílel, uchopil mě za hlaveň pušky a kopnutím do břicha povalil na zem. Také jiní mně neznámí Němci přispěchali mu na pomoc a za štědrého rozdávání facek mě odzbrojovali, prohledávali kapsy a podobně. Za tohoto odzbrojování vytáhl mi Januschke z kapsy kalhot peněženku, ve které jsem měl asi 600-700. -Kč.a nějaké potvrzenky od zaplacených účtů a několik fotografií. Ještě nebyli s mým zajištěním hotovi, když se objevil na silnici resp. fin. stráže Josef Švorc, který jel na motocyklu. Vtom zanechal Januschke mé osoby a vytáhl opět pistoli a vypálil opět několik ran z pistole proti resp. fin. stráže Josefu Švorcovi. Tento byl nucen zabrzdit, čímž se stalo, že upadl na vozovku.

Januschke a několik ozbrojenců se na Šulce vrhli a obrali ho ihned o výzbroj. Švorc si nějak pohmoždil ruku a byl pak se mnou odveden na dvůr četnické stanice v Třemešné.

Spiklenci se nejprve radili, co mají s námi udělat, a pak nás přivedli do kanceláře četnické stanice. Během cesty do kanceláře mě v chodbě napadl bývalý vrch. stržm. Brückner a počal mě tlouci. Dal mi takovou facku, že jsem padl na putýnku s vodou a tuto v síni vylil.

Po vstupu do kanceláře jsem viděl, že prap. Antonín Šváb je již odzbrojen a také stržm. Vidomus. Každý měl na krku jen smyčku od  šňůry pistole. Všechny nás donutili k usednutí  na jednu postel a jeden z Němců, hostinský Schwanke, seděl u stolu a měl namířenou pistoli stále proti nám.. Za tohoto střežení vypálil také jednu ránu, bylo to v okamžiku, když jsem se naklonil ke stržm. Vidomusovi, abych se ho optal na jméno jednoho Němce, který právě vstoupil do kanceláře. Byl to Němec, který střílel proti mé osobě a proti Švorcovi. Stržm. Vidomus mě řekl, že je to Januschke.

Prap. Šváb se stále domáhal telefonické rozmluvy s velitelem četnické stanice v Krnov. Brückner pak později na jeho naléhání telefonoval velitelství četnické stanice v Krnově, kde se mu ozval kapitán Karel Cásek, který mu nařizoval, jak bylo slyšet, aby nás okamžitě propustil s veškerou výzbrojí, jinak že vyšle do Třemešné ve Slezsku rotu tanků a nechá Třemešnou srovnat se zemí. Toho se spiklenci zalekli a počali se radit, co s námi mají udělat.

Někteří navrhovali zastřelit, další odvézt do Leobšic v Německu a obchodník Lorek radil odvézt nás autem  na nádraží a odeslat do Krnova. Večer pak byli jsme vyjma prap. Švába odvezeni na nádraží v Třemešné, kde již čekal vlak, kde jsme se připojili k četníkům uz Jindřichova a odjeli do Krnova. Co se dělo s prap. Švábemnevím. Později za dob nesvobody jsem se sešel s prap. Švábem v Litovli,, který si na zacházení ze strany sudetských Němců  stěžoval.

Četnickou stamnici přepadli nezákonně ozbrojení naši sudetoněmečtí spoluobčané, vedeni Gerlichem, Kollda Gustav, Kirschner, bývalývrch. stržm. Brückner, Steiner mladší, syn místního řezníka, obchodník Scholze a mnoho dalších, kolem četnické stanice bylo 200-300 osob, z nichž většina byla vyzbrojena puškami.

Také MUDr. Kiseweter z Třemešné přijel na stanici dne 22. září 1938 a nabízel své služby jako ordner. Na autě měl v tu dobu vlajku s hákovým křížem.

Na akci na stanici přišel dohlédnout sám poslanec strany SdP Karl Werner  z Krnova. Tento puč nebyl jen politický, ale i loupeživý, mimo stržm. Rejthara byl okraden i resp. fin stráže Josef Švorc o motocykl.

Přepadení poštovního úřadu  22. září 1938 v Třemešné

Zdeněk Grygar, poštmistr uvádí:

Na telefonní ústřednu v Třemešné byla přímo zapojena linka z Osoblahy, Jindřichova, Krnova a Holčovic, kde byla hlavní ústředna skupiny SOS.

Když jsem vyslechl z Jindřichova žádost o zasláním posil a nebylo možno jim vyhovět a rozkaz zněl vydržet na místě, byl jsme přesvědčen, že se něco závažného děje. Upozornil jsem velitele skupiny SOS v Třemešné, který byl právě na poště, aby byli na nějaké překvapení přichystáni. Dohodl jsem s ním, že mu dopravím dvě vojenské puška, které na stanoviště SOS nad Třemešnou zanesl zaměstnanec pošty Karel Bačák.

Kolem14. hodiny z hlášení v německém jazyce z Osoblahy, jsem zjistil, že tamní poštovní úřad je již v rukou pučistů. Nedlouho potom vstoupili na úřad členové freikorpsu za vedení Rudolfa a Juliuse Januschkeho, Alberta Mündlera, mechanika Seidla s další osobou, museli jsme dát ruce vzhůru a Rudolf Januschke u nás provedl osobní prohlídku. U Karla Bačáka se při prohlídce našla zbraň, což se mu málem stalo osudným. Při zjištění, že je ozbrojen, mu opravdu šlo o život.

Na poštovní úřad se dostavil poštmistr z Pitárné, kterého dovezl na motocyklu dozorce finanční stráže Vítězslav Hofírek, který pokračoval v cestě na Liptáň, kde byl v ten den zmasakrován sudetoněmeckými občany z Liptáně.

Na poštovní úřad přicházel člen oddílu SOS umístěného nad Třemešnou, čet. stržm. Sec, aby zjistil situaci, když členové freikorpsu viděli, že se přibližuje k poštovní budově, uschovali se za budovu a nechali člena SOS kolem nich projít. Zde ho, pak ze dvou stran přepadli, odzbrojili a přinesli na poštovní úřad 2 pistole, ruční granát a bodák. Odzbrojeného stržm. Sece odvedl Rudolf Januschke s dalším ordnerem na četnickou stanici. .

Na poštovním úřadě jsme zůstali s karlem Bačákem a poštmistrem z Pitárné do 20 hodin. V 20.30 hodin jsme odjeli vlakem do Krnova.

Shodně tak to vypověděli do protokolu obvodnímu inspektorovi  Josefu Klubalovi  zaměstnanci poštovního úřadu v Třemešné o svém otřesném zážitku z jednání svých

sudetoněmeckých spoluobčanů Karel Bačák a Zdeněk Grygar.

Patřil jsem nakonec k těm šťastnějším, říká Jindřich Rejthar, měl jsem prostřelenou helmu a byl jsem odeslán sudetoněmeckými teroristy do Krnova.

Můj druhý velitel vrch. stržm. četn. Rudolf Mokrý, narozen 24. března 1887, takové štěstí neměl. Byl sudetoněmeckými teroristy v Liptáni zavražděn. Zavražděn spolu s ním byl i můj kolega stržm. Léher Vilém.

Mnozí kolegové byli odvlečeni na území Říše, tedy cizího a nepřátelského státu ještě před mnichovskou zradou. Z našeho obvodu Krnov to byli, vrchní strážmistři Karel Herber z Rudoltic, Brunno Kořenný z Osoblahy, srtrážmistři Josef Pecháček, Stanislav Handl, strážmistři František Fortelný, Jindřich Jindra z Rudoltic. Šstržm. Jan Kubička , stržm. František Hrdina, Josef Olšár, Josef Novák, Josef Švehlík, Rudolf Veselý z Osoblahy, štržm. Karel Grulich z Města Albrechtic a další.

Můj spolužák z četnické školyVladimír Neumann, byl rovněž odvlečen do Říše, později byl umučen v koncentračním táboře Flossenburg. Jiný spolužák František Duchoň zavražděn v Dachau.

Tak bych mohl vzpomínat na další a další, kteří následkem sudetoněmeckého teroru hned 22. září 1938 nebo v letech následujících přišli o život.

Nemohu zapomenout na svého prvního velitele vrch. strážmistra Františka Vitázka z Troubek. Toho zavraždili sudetští Němci sloužící u gestapa v Olomouci 2. května 1945.

Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, str. 35 - 38