Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 - Lynčování české menšiny v Šatově 2
Muži na hranici. Příběhy z roku 1938
Lynčování české menšiny v Šatově 2
Rodinu Leopolda Šplíchala ordneři týrali i navzdory tomu, že byl násilí přítomen jejich malý chlapec.Lynčování mělo být údajně odvetou za to, že rodina poskytovala přístřeší dělníkům, kteří zde během roku 1938 pracovali na výstavbě vojenských opevnění: "Jeden z ordnerů zbil moji ženu až omdlela a počal bít také mě. Bil mne holí přes hlavu, ruce, záda a po celém těle, až mi přerazil levou ruku v zápěstí a na celém těle jsem měl samou krevní podlitinu. ...odvedli mě a ženu s hochem do pevnůstky. Cestou od vesnice napadl nás jiný ordner a dal mé manželce tři prudké rány do obličeje, že upadla v bezvědomí na zem. Chtěl jsem manželku zvednout, ale o mi dal při tom tři rány býkovcem přes záda. Nato nás zavedli do pevnůstky."
Odpoledne bylo několik vězňů z pevnosti předvedeno k výslechu do budovy úřadu místní radnice: "... přišli pro mne do bytu. V bytě u mě byl právě Raška s manželkou, které jeden z ordnerů hned začal bít. Nato vyndal (...) provaz z kapsy a svázal na rukou Rašku i jeho manželku a všechny tři nás vedli na obecní úřad v Šatově. Podotýkám, že všichni, co pro mne přišli, měli v rukou býkovce. Jeden z předvádějících mě jím uhodil cestou po hlavě a byli jsme předvedeni na radnici."
V místnosti obecní kanceláře pak zadržené osoby vyslýchali ordneři a zástupci německé obecní správy. Jeden z ordnerů, zřejmě účastník nedávného ozbrojeného povstání, podezíral některé ze zadržených osob z přímé účasti na potlačení henleinovského povstání z konce měsíce září. Alois Raška byl například obviněn z toho, že bojoval v řadách oddílů SOS a střílel z kulometu pancéřového auta, které 28.9. 1938 zasáhlo do boje v Šatově.
Teror proti zbytku české menšiny pokračoval i následující den, tj. 10.10.1938. Při důkladných domovních prohlídkách ordnéři údajně hledali ukryté zbraně a přitom surově bili své oběti. Pokračovaly ovšem také výslechy zadržených v budově radnice. Před ní dav zfanatizovaných obyvatel zlynčoval Floriána Jelena. "Dne 10. října 1938 přišli pro mne, aby mě předvedli na radnici v Šatově...udělali hned v mém bytě domovní prohlídku a byl jsme ve vlastním bytě od nich zbit, až jsem krvácel.
Pak mě odváděli na radnici.Cestou se k tomu přidal zástup Němců ze Šatova a pokřikovali: Jen Čechy pobít. Manželka sedláře volala na dav, který mne doprovázel: dejte mu toho hitlerovského masa, pobijte Čechy. Pak jsme byli vedeni až ke schodům na radnici. Jeden ordner mě ztrhnul ze schodů a křičel na dav. Pojďte sem. Tady ho máte na chvíli! Byl jsem zbit, že jsem se nemohl postavit na nohy, z obličeje a z nosu mi tekla krev a byl jsem také kopnut do levého kolena a do pravé lopatky."
Svědkem lynčování byl téhož dne zadržený Arnošt Vítek, který do protokolu uvedl: "Oba nás vedli na radnici a cestou nás znovu bili... Cestou na nás křičel dav Němců na vesnici, oběste je, nebo do Dachau s nimi. Když jsem přišel k radnici tak ordner strhl ze schodů Jelena a směrem k davu volal: Tady ho máte, a bili ho, až klesl na zem. Když chtěl vstát, byl znovu bit."
K výslechům byly předváděny všechny zadržené osoby, které byly internovány v provizorních věznicích ve sklepích několika domů v Šatově. Ve sklepě budovy místní fary bylo například vězněno nejméně pět osob. Provizorní vezení nechali ordneři zřídit také ve sklepě domu jistého Trimmla, odkud zadržené postupně předváděli k výslechům na radnici. Jan Weisskircher, příslušník SFK z Šatova, zde po několik dnů týral uvězněné Čechy a vyhrožoval jim zabitím. Do Trimmlova domu přišel Jan Weisskichner oblečen v uniformě, měl černé kalhoty, černou vojenskou čepici a pásek s hackenkreutzem na rukávě. Weisskirchner tam týral uvězněné Čechy a nadával jim ´Bömischer Hund´. Wiesskichner chodil k nám častěji a vždy tam vězněné Čechy bil."
Osud uvězněných šatovských Čechů, kteří museli po několik dnů snášet násilí páchané radikálními příslušníky Sudetoněmecké strany, nakonec definitivně zpečetilo znojemské gestapo. Jeho čerstvě etablovaná expozitura si postupně převzala většinu vězňů a eskortovala je do budovy Krajského soudu ve Znojmě.Po návratu do Šatova našli své domy vyrabované nebo s dosazenou nucenou správou. Většina z nich se tedy rozhodla dobrovolně odstěhovat do vnitřního území bývalé republiky.
Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, str. 118-120
