České národní listy

DEMOKRATICKÁ TRADICE*)

Rok 1989 se stal významným mezníkem v novodobých českosloven­ských a českých dějinách. Stal se počátkem nového vývoje, nové budouc­ností. Nedílnou součástí této nové reality je však i minulost, a to minulost ce­lá se svými kladnými i zápornými jevy. Povědomí o této minulosti posiluje národní identitu a působí jako stabilizující politický faktor přítomnosti.

Mimořádně důležitou součástí tohoto historického povědomí jsou dějiny první republiky. Ono dvacetiletí ohraničené tragickým dramatem dvou svě­tových válek představuje prakticky až dosud nejdelší období, které bylo vy­měřeno pro existenci samostatného československého státu. Od konce ro­ku 1938 - s krátkým intermezzem let 1945 až 1948 - bylo Československo po dlouhých padesát let pod velmocenskou nadvládou nejprve Německa a poté Ruska. Pro vývoj současné české politiky má historie první Česko­slovenské republiky prvořadý význam. Jednak jako pozitivní demokratická tradice, jednak jako výstraha před totalitními proudy, které tuto demokracii podkopávaly a poté cílevědomě destruovaly i její tradicí.

Československý stát si v meziválečném období - přes svou novost a vnitř­ní heterogenitu - prosadil a zajistil důstojnou existenci v Evropě. Podílel se na jejím ekonomickém vývoji, výrazně přispíval k rozvoji její kultury a vědy. Ale nejen to. Tento stát vybudoval a udržel svůj demokratický režim přes všechny peripetie vývoje střední a východní Evropy, který dramaticky osci­loval mezi dvěma totalitárními proudy - mezi bolševismem a nacismem. K prosazení a uchování vnitřní demokratické struktury bylo zapotřebí mno­ho vnitřní síly prokazující životnost tohoto státu, ale i kvalifikované a cílevě­domé politické reprezentace. Tím tragičtější - a to nejen z hlediska česko­slovenského, ale i evropského vývoje - byla proto likvidace první republiky mnichovskou velmocenskou politikou.

Násilné ukončení vývoje první republiky narušilo i odborné zpracování je­jí historie. Dějiny první republiky jsou z mnoha důvodů mimořádně přitažli­vým předmětem bádání. Jde o dramatické období nejen z hlediska politic­kého, ale i ekonomického, kulturního i sociálního. Při tom jde o uzavřené ob­dobí, oddělené od předchozího i následujícího období hlubokými přeryvy dvou světových válek. Tím je dáno určité zakonzervování vývoje a jeho trendů. Časové omezení na nedlouhých dvacet let usnadňuje analytické zpracování tohoto období. Příznivá situace pro historické zpracování je dá­na i tím, že první republika po sobě zanechala nejen bohatou literaturu, ale i rozsáhlý pramenný materiál k nejrůznějším otázkám československých, ale i evropských a nezřídka i světových dějin.

Ve složitých peripetiích půl století, které následovalo po rozbití Českoslo­venska, se však dějiny první republiky staly předmětem politických mani­pulací, které byly ovlivněny probíhajícími mocensko-politickými změnami a obrážely jejich charakter. Staly se terčem soustředěných útoků různých protidemokratických politických směrů, které jako  křivá  zrcadla  zkreslova­ly  jejich  skutečný  obraz.   Staly  se   předmětem

-----------------

*) Studie Manipulace s dějinami první republiky vyšla po prvé v Českém časopise historickém v roce 1993, č. 3, s. 442 - 459. Vzhledem k aktuálnosti problému vyšlo v roce 1998 v Knižnici Společnosti Edvarda Beneše její první samostatné vydání a v roce 1999 vyšlo vydání druhé. V roce 2001 se realizuje třetí, rozšířené vydání. V něm jsou do výkladu zahrnuty dvě nové kapitoly se stručným poukazem na publikační činnost v československém exilu. Výklad je doplněn dvěma Dodatky z roku 1999 a 2001.

ahistorické manipulace, která vedla k negaci a destrukci pozitivních dějin Československa první poloviny 20. století.

NĚMECKÁ OKUPACE

Vlna nenávistného útoku na demokratické tradice první republiky se zvedla již bezprostředně po Mnichovu a dále zesílila po nacistické okupaci 15. března 1939. Ke slovu se přihlásily různé české krajně pravicové a fašis­tické proudy, které se v demokratickém režimu první republiky nemohly prosadit. Ochotně uznaly velmocenskou hegemonii Německa ve střední a východní Evropě a uvítaly zapojení českých zemí do "velikého procesu, ze kterého vzejde konečně - poprvé v dějinách vůbec - jednotná Evropa", kte­rá nalezla "svého geniálního sjednocovatele v Adolfu Hitlerovi a Benito Mus­solinim".*

Ztotožnily se také s nacistickou ideologií, kterou vydávaly za velkou soci­ální revoluci vedoucí k vytvoření nové Evropy.**

V souladu s nacistickými stanovisky pokládaly první republiku za histo­rický omyl, za "nákladnou, zbytečnou hru, v níž se plně projevilo neštěstí, v němž jsme se "kulturně rozplizli v politickém a obchodnickém kosmopo­litismu". ***

Kolaborantští protektorátní politici a novináři popírali jakoukoli aktivní účast českého národa na vzniku samostatného státu. Tvrdili, že tento stát byl darem, kterým "nás po světové válce obdařila vypočítavá a prohnaná politika západních penězoměnců", že "kapitalisté nám dali samostatný stát". ****

   Jejich stanoviska byla zcela totožná s nacistickými výklady. Např. přední sudetoněmecký politik K. H. Frank, autor plánu na likvidaci českého národa z 28. srpna 1940, ve své přednášce v červnu 1941 uvedl, že československý stát "nebyl vybojován na bojištích", ale že byl výsledkem "šílenství Masarykovy a Benešovy politiky". Že "vznikl jako odměna za věrné služby válečné zrady a jeho kmotry byli politikové Dohody". *****

   Jedním ze zvláště přitěžujících znaků první republiky byla v představách kolaborantských rasistických pisatelů její demokracie. Podle nich Československo nepochopilo" význam národně socialistického hnutí v Německu" a to ho přivedlo do zkázy. "Naše demokratická domýšlivost a nevraživost" odpuzovala prý nejen Německo a Itálii, ale i Polsko.******

   Při tom byla prý tato "demokracie ve skutečnosti jen nabubřelé podvodné slovo vlády kapitalistů a Židů... Stranictví rozrušilo kulturní, vědeckou a uměleckou tvorbu", neblahý byl také vliv svobodných zednářů. Z tohoto postavení "vazalů mezinárodní plutokracie" nás osvobodila až "Říše", která nás "zbavila demokracie i komedie s humanitou" a dala našemu národnímu životu hodnotnější náplň".*******

--------------------

* Emanuel VAJTAUER, Vzpoura Evropy a základy nového evropského pořád­ku, Praha 1940, s. 9 a 64. TÝŽ, Český mythus. Co nám lhaly dějiny. Praha 1943.

*  ** Karel LAŽNOVSKÝ, Revoluce na postupu, Praha 1940; TÝŽ, Hovory s dějina­mi, Praha 1940,s.26; Emanuel VAJTAUER, Česká politika ve věku strojovém, Praha 1944, s. 106.

*** O. ULLRICH, Der Grosse Irrweg der Tschechen, Praha 1943; Emanuel MORAVEC, Děje a bludy, Praha 1941, s. 93; Karel LAŽNOVSKÝ, Říše a my, Praha 1940, 5. 22.

**** MORAVEC, Děje a bludy, s. 93. LAŽNOVSKÝ, Říše a my, Praha 1941 s. 20.

***** K. H. FRANK, Čechy a Morava v Říši, Praha 1941, s. 19.

****** MORAVEC, Ve službách, s. 218. TÝŽ, V úloze mouřenína, Praha 1939, s. 51,125

*******Karel LAŽNOVSKÝ, Říše a my, s. 15 a 27.

Touto hodnotnější náplní byla "idea totalitního státu" usilujícího o centra­lizovanou společnost bez tříd a bez politických stran, řízeného "autoritativní vládou". +

Zásadně chybná byla prý i zahraničně politická orientace první republiky, neboť jsme "byli naprostými vazaly mezinárodní plutokracie a židovstva". Byla to především "katastrofální Benešova zahraničně politická koncepce", která způsobila, že jsme se  „pustili do marného a nákladného sporu s Ně­meckem, který jsme nutně museli prohrát." Naproti tomu "Říše nás zapo­jila do životního prostoru obrozeného německého národa, který se stává ve­doucím národem evropským. Německý národ nás nebude germanizovat, nýbrž europeisovat".++