České národní listy

Lužičtí Srbové vzdorují germanizaci bez potřebné pomoci blízkých slovanský národů

"Snad nyní můžeme s lítostí vzpomínat na to, že jsme ani my, ani Poláci v době jednání o spojení západního a východního Německa nevyužili příhodnosti okamžiku k tomu, abychom se alespoň pokusili zajistit Lužickým Srbům  lepší existenční podmínky. Naše tehdejší diplomacie bohužel však nedokázala uplatnit a prosadit ani naše národní zájmy. Během posledních 20 let projevil o Lužické Srby, včetně menší pomoci, jen Miloš Zeman, bývalý předseda vlády. Přes těsné spojení  katolických duchovních s lužicko-srbským národem naše církevní hierarchie jeho boj o přežití ignorovala. Ani v našem katolickém tisku nebylo možné uveřejnit  životopis jejich prvního blahoslaveného – Aloise Andrického. Zde zachraňoval situaci český alternativní tisk, např. Křesťanský sociál a Slovanská vzájemnost. Pomohly i levicové Haló noviny.

       Pro německý tisk česky psaný bylo toto téma horkým bramborem. Český katolický tisk pro samé usmiřování se sudetskými Němci a Německem vůbec nemá jaksi čas na taková a obdobná témata. Arcibiskup Duka žehná P. Bartonovi, který stojí v čele sudetoněmeckého „velvyslanectví“ v Praze, a právě v té příhodní chvíli mu i prozrazuje, že čte pravidelně Sudetendeutsche Zeitung. Arcibiskup Graubner si dokonce najde čas, odskočí na sudetoněmecký sjezd a slouží tam mši. Na lužickosrbské katolíky, kteří jsou vzorní ve víře, jaksi zapomněl. Arcibiskup Otčenášek, přes vysoký věk,  vyjádřil alespoň několika řádky v KT své sympatie k tomuto nejmenšímu slovanskému národu.

      A tak němečtí germanizátoři, kteří se našli nejen v řadách CSU a CDU, ale také i  mezi sociálními demokraty, začali útok proti tak zkoušenému národu. Začal zápas o udržení 2. stupně základní školy v ryze srbských Chrosčicích. Tato škola byla pro Lužické Srby nesmírně důležitá.  Pro chybějící 3 žáky byla nakonec přes značné protesty srbské i části německé veřejnosti zrušena.

Starostou zajištěné náhradní prostory museli žáci i obětaví penzionovaní učitelé pod nátlakem opustit. Ještě v roce 2004 vybírali srbští a někteří němečtí občané peníze na soudní spor na eliminaci protiústavních kroků saské vlády. Protestovala i veřejnost v zahraničí – u nás jen 3 poslanci z levé části politického spektra – viditelný důkaz o skutečné obhajobě  národních zájmů  pravicí. Ale vše bylo málo platné. V r. 2006  byla zavřena (2. stupeň) i základní škola v Pančicích – Kukowě.

          Pro ostudu Němců před všemi členy EU byl v r.2008 prosazen zákaz po­užívání. srbštiny v klášteře Mariina Hwyězda v Pančicích, kde abatyše by­la uvědomělá Lužická Srbka, stejně jako většina sester a personálu. V celé Lužici byly z vedení národnostních spolku a institucí vyměňovány osoby s národnostním cítěním a nahrazovány Němci nebo kolaboranty. Případ odstra­nění pevné vlastenky Budarjowe z Nadace byl nejkřiklavější. Jako pro­jev zbabělosti anebo naprosté slepoty lze vykládat článek někdejšího našeho ministra kultury Dostála o „dobrovolné Srbské asimilaci" (Právo r. 2001)..."

František Truxa