České národní listy

Josef Groušl ve svém postoji (Měla se ČSR v roce 1938 vojensky bránit?) vysvětluje: „Chci se pokusit poukázat na některé aspekty týkající se možnosti vojenské obrany Československa proti fašistickému Německu v roce 1938. Při konkrétně historickém přístupu k možnosti vojenské obrany ČSR vycházím z těchto hlavních faktorů.

1) Československá republika, její státní a vojenské vedení, počítala s vojenskou obranou země, s možností válečného konfliktu s Německem. Tato možnost byla vázána na postoj Francie a Velké Británie. Diplomacie obou těchto mocností s Německem vyústila k platformě zrady Československa. To způsobilo, že fašistické Německo mohlo účelně manévrovat ve vztahu k Československu mezi vojenskou a nevojenskou sférou. Prakticky obě sféry byly koordinovány s cílem působit na vedení ČSR, prohlubovat uvnitř ČSR politické rozpory, podněcovat proněmecké snahy, stupňovat nepřátelskou činnost německé páté kolony uvnitř Československa.

2) Mobilizace Československé armády v září 1938 prokázala vysoký stupeň občanské morálky a odhodlanost bojovat proti nenáviděnému fašistickému Německu.

Prezident dr. Edvard Beneš 26. září 1938 vydal jako vrchní velitel rozkaz velení armády k přípravě na válečný konflikt s Německem. Hlavní štáb armády začal působit z velitelského stanoviště na Českomoravské vysočině. Obrovská morální síla vládla myšlením, postoji i připraveností celého národa bojovat se zbraní v ruce proti fašistickému Německu. Tento morální faktor vyjadřoval a představoval velkou potenci v národní i mezinárodní dimenzi.

Německu se podařilo vyřadit Francii a Velkou Británii z vojenské pomoci ČSR. Tajná diplomacie obou mocností s Německem ujišťovala Hitlera o možnosti získat naše pohraniční oblasti. Případný válečný konflikt byl pro fašistické Německo vymezen do dvoustranného vztahu s Československem.

3) Československá vláda odmítala godesberské požadavky Hitlera. Bylo to tlumočeno formou dopisu vyslance Jana Masaryka představitelům Velké Británie: „Je to ve skutečnosti takové ultimátum, jaké se dává poraženému národu a nikoliv suverénnímu státu, který projevil největší možnou ochotu přinést oběti v zájmu evropského míru. … Má vláda mi říká, abych prohlásil (…) že požadavky pana Hitlera v jejich nynější formě jsou pro mou vládu naprosto a bezpodmínečně nepřijatelné. Proti těmto novým a krutým požadavkům pokládá má vláda za povinnost postavit se na svrchovaný odpor, a my tak s boží pomocí učiníme.“(R. Kvaček, Československý rok 1938, s. 137.)

Pro vojenskou obranu ČSR před agresivním Německem působily i další skutečnosti. 23. září 1938 vláda Sovětského svazu varovala Polsko před napadením Československa. Na západní hranici SSSR bylo připraveno 30 divizí na pomoc Československu.

4) Některé možné důsledky válečného střetu s fašistickým Německem.

Vojenská obrana ČSR se opírala o vysoký morální stupeň a odhodlanost národa bojovat. Armáda byla dobře připravena a vyzbrojena. Pohraniční pevnosti byly obsazeny a připraveny k boji.

Válečný střet s Německem by s největší pravděpodobností přinesl určité změny nejen v postojích německé veřejnosti, ale také veřejnosti ve Francii a Velké Británii. Rovněž mimořádné jednání tehdejší Společnosti národů mohlo přivodit zastavení válečného konfliktu.

Československo mělo všechna práva na své straně k vojenské obraně.