České národní listy

Skupiny SdF se členily na prapory a roty dislokované podél hranice s ČSR. Freikorps měl čtyři organizační skupiny.

Skupina I Slezsko. K 27. září měla 11 praporů a 685 mužů. Její jednotky byly rozmístěny podél hranice s moravským Slezskem a Čechami. Velitelství sídlilo ve Vratislavi.

Skupina II Sasko. K 28. září měla 8 praporů s 765 muži; k 1. říjnu 1938 již 14 praporů s 13 264 muži. Úsek skupiny sahal od Žitavy až po ašský výběžek. Velitelství skupiny sídlilo v Drážďanech.

Skupina III Bavorská východní marka. K 27. září 1938 měla 7 praporů s 5 999 mužů. Rozmístění od ašského výběžku až po Železnou Rudu. Štáb skupiny sídlil v Bayreuthu.

Skupina IV Podalpí Dunaj. K 29. září měla 9 praporů se 7 798 muži. Byla rozmístěna podél bavorsko-české a rakousko-české hranice. Štáb skupiny se nacházel ve Vídni.

Již při založení SdF naléhal Hitler na nejrychlejší zahájení bojových akcí v česko-německém pohraničí se zřetelem k očekávanému jednání s Chamberlainem v Godesbergu. K prvním útokům proti československým objektům a vojenským silám došlo v noci z 18. na 19. září. Počet útoků ze strany SdF neustále vzrůstal. V noci na 20. září útočily oddíly SdF po celé německo-české hranici. Útoky směřovaly především proti celním stanicím finanční stráže, četnictvu, hlídkám čs. ozbrojených sil, proti vojenským a státním objektům.

Teroristické akce SdF byly provázeny masivní lživou propagandou v německých médiích.  O jejich charakteru svědčí titulky v hlavním listu NSDAP, deníku Vőlkischer Beobachter ve dnech 18. až 20. září: „Strašlivá zvěrstva  českých vrahů a banditů … Tento zločinný stát musí být rozbit … Vrahové bez masek … Takhle vraždí husitští ničemové … Příšerné zločiny českých bestií v Krumlově.“

21. září 1938 večer vtrhly do Aše silné oddíly freikorpsu. Představitelé československé státní správy byli zajištěni, odzbrojeni a po krátké internaci převezeni do Německa. Zároveň byli zatýkáni němečtí antifašisté. Výkon policejní služby převzali příslušníci freikorpsu, politická a správní moc přešla do rukou okresních funkcionářů vedení SdP. 22. září se příslušníci freikorpsu a dobrovolníci z Aše upevnili na hlavní silnici spojující Aš s vnitrozemím. Poměrně rychle vybudovali obrannou linii vedoucí od saské obce Bãrendorf přes Goethův kámen, osadu Lipná až po obec Libá. Území odtržené od ČSR nacisté označovali jako Svobodný stát Aš. 23. září na Ašsku operovaly jednotky SS, příští den henleinovci, posíleni pravidelnými jednotkami zbraní SS, posunuli svoji zajišťovací linii dále do vnitrozemí. Probíhala těsně za obcemi Vojtanov, Házlov a Libá a odtud až po bavorskou obec Hohenberg, čímž došlo k uzavření celého ašského výběžku. Situace, jež vznikla na Ašsku, přetrvala až do mnichovského diktátu, který ji vlastně „legalizoval“.

Po mobilizaci vyhlášené 23. září freikorps s výjimkou míst, která obsadil, omezil své akce z obavy před jednotkami Čs. armády. Na druhé straně mobilizace neuposlechly a do Německa uprchly další tisíce sudetských Němců. Z těchto uprchlíků se početní stav freikorpsu prudce zvyšoval.  K 27. září měl 28 000 členů, k 1. říjnu 34 500 členů a k 2. říjnu na 41 000 členů. (E. Hruška, tamtéž, s. 162 – 163.)

30. září, po podepsání mnichovské dohody, dochází k obsazování odtrženého území wehrmachtem. Frei-korps byl podřízen říšskému vůdci SS, byl vyloučen z chystaného vojenského obsazení pohraničních území a měl plnit jen policejní úkoly. 9. října 1938 byl vydán rozkaz k rozpuštění freikorpsu. Závěrečná zpráva o činnosti freikorpsu vypracovaná styčným důstojníkem wehrmachtu Kőchtingem uvádí, že do 1. října usmrtili příslušníci SdF celkem 110 lidí, 50 jich zranili, 2029 odvedli do Německa. Freikorps provedl uvedeného dne 164 zdařilých a 75 neúspěšných akcí, při kterých padlo 52 jeho členů, 65 bylo zraněno a 19 se stalo nezvěstnými.