Krátce k přesídlení německého obyvatelstva z Československa
Krátce k přesídlení německého obyvatelstva z Československa
Z tzv. sudetoněmecké strany byl odsun vždy zavrhován. Jeho hodnocení bylo a je dosud silně negativní. Pohádky o zlých Češích, kteří nevinné Němce vyháněli z jejich domovů a ještě před tím je okradli o jejich majetek, vrcholily zpravidla tvrzením, jak hrůzně jsme si před i při odsunu počínali. Bití, týraní Němců i jejich údajné masové vraždění bylo genocidou, jíž se naši předkové měli dopustit. Některé německé zdroje mluví i o více než 140 tisících Němců, kteří se stali naší obětí.
Dějiny pro landsmany zpravidla začínají až květnem 1945. Německo bylo poraženo. O hrůzných zločinech Němců začal mluvit celý svět. Oni byli agresory a národy, které okupovali v průběhu války, byly jejich obětí. Němci byli dokonce podle mezinárodního práva povinni zaplatit jim všechny škody, které jim způsobili svou agresí. Jak to s německými reparacemi v současnosti vypadá, víme všichni i dobře.
Během let systematické sudeto-německé propagandy se původní pravdivý obraz historické minulosti začal měnit v německý prospěch. Z jejich obětí se za mohutného působení sdělovacích prostředků stávali zločinci, kdežto z Němců naše oběti.
Tento falešný obraz minulosti je nám v současnosti podáván Němci a postupně i proněmeckou pátou kolonou s velkou naléhavostí. Stokrát, tisíckrát opakovaná lež se má stát, v souladu s goebblsovsovským receptem, v našich očích pravdou.
Nepodléhejme tomuto silnému účelovému tlaku! Především bychom si měli uvědomit, že vítězní spojenci rozhodli i o přesídlení Němců, organizovali ho prostřednictvím Spojenecké kontrolní rady (SKR), jejíž povinností bylo celý proces sledovat a zajistit, aby proběhl humánně. V závěru přesídlování Němců SKR, její představitelé, zhodnotila přesídlení. Jak? O tom podává pplk. Štěpán Andreas, vládní zmocněnec pro provádění odsunu Němců, písemnou zprávu určenou k informaci Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí.
Citujme přímo ze zprávy pplk. Štěpána Andrease, vládního zmocněnec pro provádění odsunu Němců:
„Ukončení odsunu Němců z Československa. Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946
Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.
Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.
* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454-1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.
Takto hodnotili přesídlení německého obyvatelstva z Československa americký generál Lucius D. Claye a ruský generál Lukjačenko. Nenechme si vnucovat od landsmanů a jejich německých patronů jejich vidění „vyhnání“, které je krajně pochybné a nadto v rozporu s historickou pravdou. Tito pánové nás viní ze zločinů válečných, zločinů proti lidskosti a genocidy. Podle nich jsme se měli dopustit krvavých etnických čistek založených na kolektivní vině.
Problém pro tyto „přátele“ českého národa spočívá v tom, že po oněch krvavých etnických čistek zbylo v republice téměř 250 tisíc Němců a kolem 90 tisíc německých antifašistů zcela dobrovolně a za zvlášť výhodných podmínek pro ně přesídlilo v samostatných transportech do Německa. Mnozí z nich odešli do východní zóny, která je oslovila s nadějí, že přijdou a účastní se výstavby nových německých orgánů.
Tyto skutečnosti zcela přesvědčivě svědčí o tom, že jsme se žádných etnických čistek nedopustili a vůbec ne těch, které údajně byly založeny na kolektivní vině.
Pro nás platí nikoliv pokřivený obraz minulosti v pohledu B. Posselta, H. Seehofera, i řady „našich“ sudetofilů ,z nichž někteří patří dokonce i k vládní elitě, ale to, jak hodnotila námi provedený odsun Němců Spojenecká kontrolní rada a její vedoucí činitelé. Zásadně taktéž viděli proces odsunu i naší tehdejší ústavní činitelé v čele s panem prezidentem dr. E. Benešem.
Velkou otázkou je, proč Němci si neztěžují na přesídlení provedené Poláky, Maďary? Proč Němci si neztěžují na Francouze a jejich „specifický“ přístup k vystěhování, a představy W. Churchilla o tom, jak okupované národy se po svém osvobození mohou zbavit Němců.
Dr. O Tuleškov
