České národní listy

K zásadě nevměšování

Zásada nevměšování patří k základním principům mezinárodního práva. Chceme-li  zachovat  svrchovanost ČR, nesmíme připustit zasahování jiného státu do našich vnitřních či vnějších záležitostí Pokud k takovýmto „intervencím“ dochází, trpí, v souladu s mírou a hloubkou takovýchto zásahů, i naše svrchovanost, jíž pak můžeme označit za omezenou. Nyní jsme až tak daleko, že republiku naši někteří politici považují za novodobý protektorát nebo dokonce i za německou kolonii. Existují i mapy, které ČR zakreslují jako jednu ze zemí SRN.

Proto nemůžeme jen tak lehce přejít slova, která pronesl „v Institutu pro evropskou politiku, německý Staatsminister (náměstek) ministra zahraničí pro Evropu, Michael Roth.  V projevu nám bylo sděleno, že „klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí“! Že toto vměšování  už dávno velmi intenzivně probíhá, víme, ale že se to takto jednoznačně a jednoduše řekne, je pozoruhodné. My, kteří známe Lisabonskou smlouvu, to víme. Drtivá většina (99 %) lidí v Evropě ji ale nezná.“ (Konečně už to řekli nahlas, V. Klaus, www.klaus.cz/clanky).

Tento fakt se projevuje nejen v naší zákonodárné oblasti, přejímáme stanoveným způsobem a ve stanovené formě od EU řadu normativních aktů, ale i konkrétními kroky některých německých politiků, např. A. Merkelové, kancléřky SRN, Horsta Seehofera, nyní spolkového ministra vnitra. O jejich zásazích jsme podrobně psali již dříve a opakovaně.

Nejhorší je, když někteří němečtí politici nás obviňují z válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dokonce i genocidy, aniž by z české strany, od příslušných ústavních orgánů, následovaly po takovýchto protičeských útocích stejně důrazné odpovědi. Pokud tak nečiníme, zejména pak Ministerstvo zahraničních věcí ČR, ale celé roky uvedené verbální ataky přecházíme mlčením, může vzniknout dojem, že obviňování nás, Čechů, z nejrůznějších odporných zločinů jsou pravdivá.

Měli bychom nesmlouvavě držet v takovýchto případech zásadu, že na každé lživé tvrzení, odpovíme pravdou. Nebudeme-li tak dlouhodobě činit, vzniká nebezpečí, že lež bude považována za pravdu a pravda za lež, což v současnosti se již částečně děje. Není v našem zájmu, abychom po takové cestě kráčeli dále. Vede do záhuby. Nastal již čas, je možná již za minutu dvanáct, abychom bránili pravdu, český národ a republiku. Abychom se demokratickou cestou zbavili těch, kteří jsou překážkou našeho nutného nového úsilí. Jen tak můžeme obnovit dědictví našich předků.

Dr. O. Tuleškov