České národní listy

Germanizace či maďarizace byla a je vždy násilná

Postihy za to, že žáci, studenti promluvili ve škole rodným slovanským jazykem, ať již to bylo lužicko-srbštinou nebo slovenštinou či češtinou, byly v zásadě stejné. Germanizace či maďarizace byla a je vždy násilná.

O poněmčování české mládeže na školách často psal A. Jirásek. Připomeňme si jeho věty: „Volné půldne došlo, zítra bude opět škola. To byla ta stálá tíha, ten nehybný stín, pro nějž se mu teď v mysli nikdy zplna nerozjasnilo. Bál se jí hned, jak sem přijeli, němčiny nejvíce, a právem. O tu klopýtal denně, každou chvíli, v školské škamně i doma při učení. Nerozuměl všemu, nestačil, těžko, chatrně německy hovořil, takže se mu ve škole smáli.

Proto když nemusil, nepromluvil, zvláště před hodinou a mezi školními hodinami. Mlčel, neboť po česku se ozvati nemohl, nesměl. Po česku mluvit nebylo ve škole dovoleno. Za to hrozilo ohavné černé signum.

Nejprve mu je připomínala teta Baruška… vyložila mu, že teď při začátku profesor to signum dá ve škole nějakému svému důvěrníkovi, ale tajně, a ten že bude číhat, až někdo z hochů česky promluví, a tomu, že je vrazí, a ten že se musí do té knížky podepsat a u sebe ji tak dlouho mít, až zase někoho jiného uslyší promluvit proti rozkazu. A za každý podpis trest, opisování, a při třetím podpisu pardus, ten že uděluje starý Plocek…

Když po škole bral na sebe svůj plášť, maně po česku vykřikl, jak někdo mu prudce šlápl na palec: „Ježíš Maria! Počkej!“ …

… vstoupil krevnatý profesor, nestarý, neklidných očí, v plášti, v čepici… Na nikoho ještě nebyl tak zlý pro signum, nikomu tak nelál a neuložil pro ně takový trest.

„Zweihundertmal abschreiben: „Du sollst nicht böhmisch sprechen!“Und wen es noch eimal geschehen sollte, bekommst du einen Schilling!“ (F.L. Věk, díl IV., str. 124-131) Tak to vypadalo počátkem 19. století na litomyšlském gymnáziu, ale též i na jiných školách v Čechách.  Čeští studenti nesměli ve škole česky mluvit!

Alois Jirásek ve svém díle F.L. Věk popisuje snahy o germanizaci českých žáků a studentů. Zachycuje však i úsilí prvních vlastenců o národní obrození. Seznamte se s životními osudy jeho hrdinů. Tito Vás pak budou provázet ještě dlouhé měsíce po tom, co přečtete poslední, pátý, díl tohoto velkého díla.

Připravil Dr. O. Tuleškov