České národní listy

Fantastické žvanění o 17. listopadu

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB  Moravská Třebová z. s.

V současnosti probíhá neuvěřitelně masivní blábolení o podstatě tzv. sametové revoluce anobrž kamarilního státoprávního převratu, jenž dle mne - vzato slovy Voltaira - nebyl ani revolucí, ani sametem. Co mám na zřeteli? Totiž odvrat od prvotní podstaty piety 17. listopadu - od Mezinárodního dne studentstva na paměť nacistického teroru vůči demonstraci českého národa 17.listopadu 1939. Toto významné celosvětové výročí je v našich luzích nejen upozaděno, ale ve světle - nebo spíše v temnotách - následného výročí protikomunistického převratu řízeného jak komunisty, tak protivníky - je postupně zcela umlčeno do kýženého zapomenutí široké veřejnosti. Ta už si podle přání mocných nemá připomínat ani Mezinárodní den studentstva (i když horkotěžko protlačený jako oficiální památný den v kalendáři!), ale sametový převrat, který nastolil kýžený novorežim. Je pravda, že masy tehdy podlehly v touze reformovat starorežim do podoby socialismu s lidskou tváří, a netušily, že obdrží  zkarikovaný kapitalismus s tváří netvora.

To ovšem nijak nevyviňuje dnešní manipulátory s výročím 17.listopadu. Nejlépe to vystihuje zklamání velkého koryfeje 17. listopadu - pana  Kocába - o dnešních oslavách, kdy prohlásil, že když současný president klade věnce na Národní třídě, je to tak, jakoby je tam kladl president starorežimu Husák. Proklamované cíle aktérů 17.listopadu v čele s  potomním presidentem Havlem, dostaly tak na frak, že se o tom řečeno slovy klasika "ani socijálistům nezdálo". Počínaje vizionářskými proklamacemi pana Havla o systému sociálního státu "lepšího než socialismus", přes vizi nezávislého státu, "který nikdy nebude členem žádného vojenského paktu", až po život v trvalém míru a prosperitě. President Havel - ať chtěně či nechtěně - nachytal národ na souhlas s politikou jeho společníků tak grandiózně, jako se v dějinách naší země dosud nikomu nepovedlo. A po 35ti letech od převratu se stát po svém rozbití dostal tak daleko, že to lze srovnat jen s pobělohorským vyloupením a katastrofou národa.

Dnes ti, co říkají, že "se tu máme dobře", se mohou srovnávat jen snad s ukrajinským protikladem, kdy lidem padají na hlavy bomby a rakety, a lidé umírají v pro ně nesmyslné válce  - významné jen pro hnusné byznysmeny. Ve válce, kde se Slované vyvražďují navzájem, tak jako předtím v Jugoslávií, pro cíle a zisky kořistníků Západu.

Proto naprosto souhlasím s analytikem panem Bednářem, který na Parlamentních listech říká, že příčiny 17.listopadu musejí být zkoumány ze všech možných hledisek, a že potlačování nepovolených názorů na 17.listopad nepatří k vyhlašovaným cílům tehdejšího převratu. V tom se s ním dá naprosto souhlasit.

Současné žvanění o 17.listopadu, zatížené ideologickými doktrínami jedné, či druhé strany,  spíše připomíná prastaré metody "PŠM - Politického školení mužstva" v "ancien régime", anobrž v bývalém režimu. Památce původního 17.listopadu to ovšem vůbec neprospívá - a neprospívá to ani tradici ideálů potomního převratu. Souhlasu netřeba.