Agrese pod Kavkazem
Agrese pod Kavkazem
Arménie. Kolik si toho již vytrpěl arménský národ. Slzy a krev. Sousedy si nevybral… Arménie, křesťanský stát velký jako třetina naší republiky, rozlohou i počtem obyvatel. Již několik dní v arménských vesnicích a městech v Náhorním Karabachu umírají desítky, či stovky civilistů. Nepřátelské tanky si razí cestu touto arménskou enklávou pod Kavkazem. Silný soused rozhoduje o právech tohoto malého národa. Náhorní Karabach, malá křesťanská enkláva s cca 200tisíci obyvatel, převážně arménského původu, dnes čelí agresi mocného souseda.
Dějiny Náhorního Karabachu, ale dalších mnoha národů pod Kavkazem, nebyly nikdy černobílé, tvořily se po tisíciletí. Nehledejme v nich spravedlnost. Střetávaly se zde zájmy mocných s těmi malými, s mocnými přicházela i ztráta svébytnosti těch menších. Proto mnohé kavkazské národy, po uvolnění napětí mezi velmocemi hledaly cestu ke svému sebeurčení. Obdobně jako jinde ve světě… Po rozpadu SSSR to byl případ Abcházie, Jižní Osetie, ale i Náhorního Karabachu.
Světem zapomenutá Arménie je od roku 301 prvním křesťanským státem. Dějiny národů pod Kavkazem to byl věčný střet dvou civilizací. Křesťanství a islámu. Ti mocní pod Kavkazem, tedy Turecko, Irán, Rusko… ovlivňují dějiny. Ti malí a mezi ně patří i Arménie, ti musí často bojovat o svou svébytnost. Arménský národ před 100lety prošel válečným peklem. Arménie tehdy ztratila značnou část svého území ve válce s Tureckem …. Přes 1 milion Arménů přišlo o život, miliony Arménů uprchlo a žijí dnes v zahraničí.
Moderní zbraně zabíjejí nevinné. Civilní obyvatelstvo je terčem té nejmodernější bojové techniky. Česká republika v tom není zcela bez viny. Před několika lety, byly naše moderní dělostřelecké zbraně prodány právě do Azerbajdžánu. Údajně přes prostředníky. Obdobně jsme dodali před lety i těžkou vojenskou techniku, cca 175 tanků T-72 a T-55 a dělostřelecké systémy do Gruzie. V roce 2008 tyto zbraně ve válce proti lidu Osetie zabíjely. Dějiny nejsou spravedlivé, přesto svět nesmí mlčet, ani být lhostejný k jakékoliv válce.
I my máme zkušenosti s agresí těch mocných i s lhostejností těch vlivných. Kolik úsilí stálo vybudování naší novodobé svébytnosti, ale jak lehce jsme o ni přišli. V těchto dnech si připomínáme mnichovské události (29.9.1938), tedy lhostejnost tzv. spojenců k osudu malého národa. Stiskli si tehdy ruku s největším vrahem lidstva, Československo mohlo být rozporcováno….
Jak se zachová Česká republika a její politici ? Budeme burcovat politiky EU či NATO k zastavení agrese proti arménskému národu, nebo budeme lhostejní ?
Přemysl Votava
(Národní socialisté)
Přišlo e-poštou
