České národní listy

Do Českých Budějovic jsme dorazili za tmy, nějaké pomocné skupiny nás dopravily k přespáni do škol. Odtud jsme odjeli za matkou do Kozárovic, ne na dlouho, neboť otec byl přeložen do Jihlavy, švagr do Trnavy. Tam nacionální Slováci Čechy do dílen vůbec nepustili, zaměstnali je kopáním zákopů, takže jsme nakonec zakotvili v Plzni, v dílnách ČSD.

Už pod vlivem roztříštěnosti českého osídlení a početního oslabení Čechů měla germanizace v Říšské župě Sudety rychlejší a drastičtější průběh. Heydrichova metoda rasového výběru a asimilace, která se začala prosazovat v pohraničí, potom co Hitler roku 1940 schválil germanizaci celého česko-moravsko-slezského prostoru, se zdála místním Němcům příliš zdlouhavá a prosazovali její energičtější variantu.

Zapojil se ve skupině mladých členů Dělnické tělocvičné jednoty – (DTJ–VI.Plzeň) do přípravy na povstání. Tato skupina obsadila 5. května kasárna 18.p.pl., ve kterých se bez boje vzdalo a odevzdalo zbraně 1.200 německých vojáků. Podařilo se to po hodinovému vyjednávání parlamentářů skupiny s velitelem německé jednotky.

Naproti tomu v průvodcích vydávaných v Německé demokratické republice figurovalo číslo 35 000, jež se objevovalo i po sjednocení Německa v říjnu 1990. Historik NDR Olaf Groehler psal ve své Letecké válce 1939–1945, vydané i v češtině, že „výsledkem útoku na Drážďany bylo 35 000 mrtvých, 2212 těžce a přes 13 000 lehce raněných. Tři sta padesát tisíc obyvatel zůstalo bez přístřeší a celý střed města byl úplně pobořen a spálen.“ Komise německých historiků zřízená roku 2004 dospěla v říjnu 2008 k předběžnému určení známého počtu zmařených životů ve výši 18 000 s tím, že jejich počet nepřekročil pětadvacet tisíc. „Nezávislé“ vyšetřování komise historiků zřízené městskou radou v roce 2010 uvedlo minimálně 18 000 či 22 700 a maximálně 25 000 mrtvých.

Při bombardování menší rafinerie 22. března 1945 bylo zničeno také město Kralupy nad Vltavou.

Tehdy zahynulo 145 českých obyvatel. Na počátku války byla kralupská rafinerka začleněna do německého koncernu Benzin-Benzol-Verband-Bochum, výroba benzinu v tomto závodě ale byla roku 1943 zastavena jako neefektivní. Objekt byl pečlivě zamaskován a po zbytek války udržován v provozuschopném stavu. Poprvé se Američané o zničení Kralupolu pokusili 28. prosince 1944. Druhý úder pak přišel 22. března 1945. Svůj náklad bomb tehdy shodilo za půl hodiny na město asi 125 letadel.

Mladá Boleslav byla bombardována ve třech až čtyřech vlnách o pěti až devíti letadlech typu Petljakov Pe-2 doprovázených stíhacími letouny. Celkem se odhaduje na 700 pum včetně nevybuchlých, které na Mladou Boleslav dopadly.

Toho únorového dne - tedy 14.února 1945 se na nebi objevilo 62 spojeneckých letadel. Každé ve svých útrobách neslo šestnáct 227kilových bomb.

   Důsledek bombardování byl katastrofální. Žádná z bomb nezasáhla fabriky na kraji Prahy, ale všechny dopadly do centra na obydlené domy. Přitom zahynulo 701 civilistů, 1184 bylo zraněno, 183 domů bylo zničeno, dvě stě bylo poškozeno. Nebyly ušetřeny ani památkové objekty. Již vzpomenuté únorové bombardování Prahy je označováno jako „omyl", piloti si „prý spletli" Prahu s Drážďany... Názor si udělejte sami.

Jsme velmi zavázáni všem našim spojencům, zejména Sovětskému svazu, Anglii a USA, samozřejmě i čs. zahraničnímu i vnitřnímu odboji, že porazili společně Německo a tím zajistili další existenci našeho národa a Československé republiky. Ke germanizaci proto nedošlo. Všichni si tuto skutečnost uvědomujeme, výjimku snad činí pouze rusofobové, kterým dodnes nedošlo, že za svou existenci mají být vděční všem spojencům bez rozdílu. Bez vítězství spojenců nad nacistickým Německem bychom dnes my všichni, včetně jich, neexistovali a neexistovala by ani Česká republika.