U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, u kterého Lichtenštejnsko Českou republiku zažalovalo, jde o miliardy
U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, u kterého Lichtenštejnsko Českou republiku zažalovalo, jde o miliardy
Jde zejména o následující restituce: „Zámecký areál Lednice, mobiliář zámku Lednice, zámecký areál Valtice, mobiliář zámku Valtice, zámek Velké Losiny, mobiliář zámku Velké Losiny, zámek Bučovice, mobiliář zámku Bučovice, zámek Krnov, mobiliář zámku Krnov, zámek Šternberk, mobiliář zámku Šternberk, zámek Moravská Třebová, mobiliář zámku Moravská Třebová, zámek Úsov, mobiliář zámku Úsov, zámek Zábřeh na Moravě, mobiliář zámku Zábřeh na Moravě, zámek Lanškroun, mobiliář zámku Lanškroun, cca 160 000 hektarů polních a zejména lesních pozemků.“ (Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, autor JUDr. PhDr. Josef Benda,Ph.D.,LL.M. Studie 8/2010, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, prosinec 2010, str. 536)
V článku “My se zlobíme pro kolaboraci, Lichtensteini se zlobí na dekrety“, jehož autorem je Dr. Jiří Jaroš Nickelli, je uvedeno:
„Vládnoucí rod Lichteinstenů tvrdí, že byli za I. ČSR při sčítání obyvatelstva r.1930 zapsáni nesprávně bez "vlastní vůle". Jejich tvrzení je historicky právně vzato liché. Sčítači komisař nesměl učinit jiný zápis bez manifestního souhlasu zapsaného,a bylo irelevantní, kde zapsaný v době fyzického zápisu byl. Pokud by sčítací komisař zapsal národnost proti vůli sčítaného, bylo dosti možností opravy nebo i soudního stíhání za zneužití pravomoci veřejného činitele apod. Nikdy se tak nestalo (tento případ obrany není u nás ojedinělý, takto se brání dodnes například i zástupci rodu Salm-Reifferscheidt).
Ovšem je tu i jiný důkaz. Přímý důkaz kolaborace příslušníka rodu Liechtensteinů s vysokým představitelem zločinného III.reichu, dokonce s potomním válečným zločincem souzeným na Norimberském soudu. Je to podpis prince Hanse Liechtensteina v návštěvní knize reichsprotektora Konstantina von Neuratha. Je datován 26. května roku 1940, a je publikován jako faksimile v knize docenta Josefa Bendy, Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, Tuláček II.vydání Praha 2013 (I.vyd.Praha 2010), str. 790.
Příslušníci rodu tvrdí, že nikdy nebyli Němci a s Německem nekolaborovali. Citovaný dokument návštěvní knihy říšského protektora, pána nad životem a smrtí obyvatel okupovaného protektorátu Böhmen und Mahren, založeného výnosem Hitlera, dokazuje pravý opak.
Proč? Protože žádný šlechtic, jakož i prostý občan jakéhokoli původu, loajální k antifašistickému hnutí nebo straně antifašismu (v té době např. bojujícímu království Velké Británie a severního Irska),nebo jakýkoli příslušník okupované země, odpírající hitlerismu, neměl vůbec co pohledávat u vysokého představitele okupační mocnosti III.říše.
Podpis prince Hanse z Liechtensteinu dokazuje jednoznačně kolaboraci s nepřítelem, v tomto případě s nejvyšším zástupcem III.reichu v protektorátu. Jakékoli jednání s okupantem, s nepřítelem státu, který rozvrátil a zničil demokratickou podstatu státu, bylo vyloučeno…“
Potvrzujeme, že v části knihy docenta Josefa Bendy, Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, I.vydání Praha, 2010, nazvaná X.4. Návštěvní kniha říšského protektora Konstantina von Neurath, vybrané části, je podpis prince Hanse Liechtensteina. Je datován 26. května roku 1940, a je publikován jako faksimile, a to na str. 7 uvedené Návštěvní knihy.
Ztotožňujeme se i s následujícím závěrem pana Dr. Jiřího Jaroše Nickelli: „ Podpis prince Hanse z Liechtensteinu dokazuje jednoznačně kolaboraci s nepřítelem, v tomto případě s nejvyšším zástupcem III.reichu v protektorátu. Jakékoli jednání s okupantem, s nepřítelem státu, který rozvrátil a zničil demokratickou podstatu státu, bylo vyloučeno…“
Dodáváme, že K. von Neurath po válce stanul před Norimberským tribunálem, který ho jako válečného zločince odsoudil na 15 let odnětí svobody. Po prodělaném infarktu, po osmi letech věznění, byl propuštěn na svobodu.
Připravil Dr. O. Tuleškov
