Pochody smrti 4.
Pochody smrti 4.
Ukázkou nacistické zběsilosti i zlotřilosti i v tomto typu „evakuace“ byl pochod smrti z KT Flossenbürg do KT Cham, tedy plně po území Hitlerovy říše. Vězni vyšli 20.1.1945 velice slabí a zbědovaní, takže umírali po desítkách. Do pochodu bylo zařazeno také mnoho Čechů.
Účastník jiného pochodu z KT Sachsenhausen vzpomíná: „První den cesty je za námi. Dostavuje se únava, nohy jsou slabé, přímo hoří. Sem tam po silnici se objevují první mrtví vězni. Pojedenou se nám průvod stáčí ze silnice do polí. Každý vězeň se musel druhému vězni posadit mezi nohy na mokrou trávu. Nikdo se nesměl postavit, jinak byl zastřelen. Tak jsme trávili většinu nocí na pochodu smrti. Byli jsme promočeni na kůži, mokrá tráva silně studí a proto se lepíme jeden na druhého, abychom se trochu zahřáli. Po 5 dnech cesty již nikdo nejde v řadě. Jdeme rozptýleni, vysíleni, držíme se pod paží, jeden druhého podpíráme. Nohy jsou krvavé, až do kosti prodřené a cítíme velký hlad. Na cestě po příkopech leží stovky povražděných vězňů, kteří nám již nestačili. Po 15 dnech pochodu, kdy se tělo zmítá horečkami a rty jsou opuchlé od žízně, neuvidíš ani 5 m před sebe. Není nám dovoleno napít se vody, která teče kolem v bublajících potůčcích. Tráva, která nám slouží jako jediná potrava už nestačí, proto náš jídelníček doplňujeme i hlínou“
Takto vše probíhalo i v dalších pochodech, doslova až do konce války, války Hitlerovým Německem vyvolané a také těmito prostředky „až do hořkého konce“ provozované. (str. 61)
