České národní listy

„Obrození - Dočká se probuzení?“ I

Otázka znovu aktuální.

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.    

Bez  úvahy o  probuzení  a obrození národa nelze hovořit o našich novodobých dějinách.    

Tyto dějiny začínají vyproštěním  pozůstatků češství  z trosek pobělohorské zkázy,  probuzením  národního vědomí  z  temna po ztrátě samostatnosti a svébytnosti,  osvobozením od strachu a bázně a od  hrozeb a zničujících  koniášovských  výzev jako: „Zapalte kacířské bludy, zkazte pekelné obludy, spalte pohanské nevěry.“

Po nešťastné bitvě na Bílé hoře přestal existovat nejdříve náš stát. R.1621 fakticky, r.1627  právně. Panovník vydal „Obnovené zřízení zemské“: Česká koruna patří  napříště jeho rodu dědičně, němčina se stává  rovnoprávnou  s dosud oficiálním jazykem českým. (Dodejme, že   za daných poměrů jej odevšad vytlačuje). Národ je  uchvácen cizím vítězným vladařem, podroben jeho víře (cuius regio, euis religio), zbaven vlastního sněmu, práv a svobod svých zástupců, ochuzen o vyšší stavy ( odešly do ciziny jako pro víru  pronáledovaní  exulanti), připraven  o jejich majetky (byly konfiskovány  a rozdány cizím válečným dobrodruhům  ve službách panovníka  - nově vzniklé, “pobělohorské“ šlechtě ),  přišel i o vzdělanost (obohatila jiné země). Byl připraven o všechno, čemu věřil, co ctil, co miloval. Zbyl  mu  jen nevolný lid, odsouzený k násilné rekatolizaci a tuhému poddanství. Nastalo přikázané  „silentium“ – mlčení národa na pokraji  zániku.

A přece se stal zázrak.  Na přelomu 18. a 19. stol.  se zvedl zápas za český jazyk a za  českou kulturu, za identitu národa proti  germanizaci. Procitly  síly,“silky a silečky“ (slovy F. Palackého),  které podnítily utváření novodobého národa nejdříve  po stránce jazykově kulturní a potom  i po stránce státně politické.

Starší čtenáři znají  „F.L. Věka“, dílo Mistra Aloise Jiráska, které  opakovaně  vycházelo od r. 1888.

( O kompletní vydání  všech Jiráskových spisů  se po 2. světové  válce zasloužil prof. Zd. Nejedlý, hlavní činitel  celostátní edice, zaštítěné jménem  prezidenta Gottwalda. Je to   vzácný a potřebný   příklad snahy  spojovat  naši národní identitu s  identitou  sociální. Dnes se nedbá ani   o jednu z nich a Jirásek byl nadto křivě osočen, že „vnesl do vnímání české historie mýty.“(Jako příklad uvedeny „Staré pověsti české“, „Temno“ a „Psohlavci.“)

Jiráskův „F.L.Věk“  je 5tidílná románová kronika – historicky věrný obraz probouzení národa  a jeho kulturní obrody. Se všemi známými osobnostmi, které se tehdy o to zasloužily.  Literární historik Arne Novák napsal, že jde o  „autentickou kroniku českého osvícenství i vlastenectví literárního, jazykového a divadelního. Kolem ústřední postavy jsou tu seskupeny   celé zástupy pražských i venkovských buditelů ze všech vrstev národa“.

Starší televizní diváci znají „F.L.Věka“ jako 13tidílný  černobílý filmový seriál režiséra Fr.Filipa z   roku 1970. Filmové dílo je  ve shodě s  literární  předlohou prodchnuto láskou k vlasti  a úctou k  národnímu  dědictví i k památce těch, co křísili  rodný jazyk a  lásku k  rodné zemi.

R. 2020  proběhlo televizní opakování seriálu, bez žádoucí pozornosti a ohlasu.

Zásadní význam pro začátek našeho obrození mělo celoevropské osvícenství, myšlenkový směr,  který  v zájmu všeobecného pokroku útočil na přežitý feudalismus a  neudržitelný absolutismus. 

 V našich zemích se  zpočátku uplatnily zejména osvícenské reformy vladařské, tereziánské a josefinské. Jmenujme aspoň školskou reformu z r.1774 a  toleranční patent a zrušení nevolnictví z roku 1781.Tyto reformy vytvořily důležité podmínky pro další vývoj. Uvolnily venkovský lid z tvrdého područí  a nesvéprávnosti, umožnily mu  opustit půdu,  volit a měnit zaměstnání, stěhovat se do města,  vzdělávat se, usilovat  o kulturní vzestup  a  rozvoj.  V zemích, kde národy  měly své státy, se  pod hesly osvícenství  vedly  zápasy státně politické a sociální, o charakter ústavy,  o rozdělení moci, o  občanská práva. U potlačených, bezprávných národů,  které vlastních států neměly,   muselo dojít nejdříve k probuzení národního vědomí a jazykovému, literárnímu a kulturnímu obrození. Tak tomu bylo i u nás. Odpor proti  všeobecnému útlaku v  našich  zemích, ponížení a  znevážení mateřštiny, centralizaci a germanizaci. Noví  vzdělanci, kteří přišli pracovat  a   studovat do měst  jako rodáci  z  venkova, postupně vytvořili  novou inteligenci, kritickou k  daným poměrům.  Byla to vrstva  chudá na  majetek, ale bohatá láskou k  domovu, k zemi svého původu. Jejich  horlivostí, obětavostí, tvořivostí se měnilo  ovzduší našich měst a městeček. Již nebylo bezvýhradně německé. Národ se probouzel.   Dochovaly se z té doby výroky, které se staly erbovními zaklínadly, hesly buditelů:

 „Minula noční hodina“. „Rozednívá se.“  „Za ranních červánků“. „Česká svíce ještě nedohořela. Ne, a  už ji nesfouknou.“  „V práci a vědění je naše spasení.“