O čem se nemluví
Žijeme v informační společnosti. Jedním z jejích příznačných rysů je, že věci, o kterých se neinformuje, bývají často nejen zajímavější, ale také mnohem podstatnější než to, o čem všechna média melou pořád dokola. Netýká se to zdaleka jenom Venezuely.
Nepočetné zmínky až ticho panují už po dlouhé měsíce také v případě Sýrie. Přitom to, co bylo v této zemi spácháno, ovlivnilo počínaje rokem 2015 zásadním způsobem dění v Evropské unii.
Občanská válka rozdmýchána ze zahraničí vyhnala ze země miliony lidí. Část jejich proudu dorazila do Evropy, kde vyvolala rozkol, nebývalých rozměrů, který se dosud nepodařilo zacelit. Většina uprchlíků uvízla v Turecku, což učinilo Evropskou unii dalekosáhle závislou na zemi, která ne vždy dodržuje naše jinak posvátné nejvyšší hodnoty. Obhájci evropských hodnot si od té doby musejí dávat velký pozor na to, kterou zemi budou za jejich nedodržování ohnivě kritizovat a ve kterých případech raději pomlčí.
Podezřele dlouho se nemluví o tom, že by Bašár al-Asad připravoval chemické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. To lze číst tak, že se nechystá další vojenská operace proti jeho režimu, kterou je nutno kvůli veřejnosti dopředu legitimizovat.
V době, kdy uskupení teroristů nejrůznějšího vyznání postupovala směrem k hlavnímu městu, odhlasovával Evropský parlament jednu protiasádovskou rezoluci za druhou. Stěží bude moci nyní přijímat usnesení, ve kterých vyjádří uspokojení nad tím, že v Sýrii už se zase dá jakžtakž žít.
Obrat ve válkou rozvrácené zemi přinesl ruský vojenský zásah. To je pro mnohé další důvod, proč se neradovat z toho, že Sýrie už by se mohla zase postupně rekonstruovat. Skoro to vypadá, že válka v této zemi byla pro některé představitele Evropské unie a USA přijatelnější než mír.
Buďme rádi, že se o Sýrii mlčí. V informační společnosti to znamená, že další jiskra války byla snad už zažehnána a politická poptávka po syrských sirotcích bude i nadále klesat.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
