České národní listy

Německá menšina v ČR, vztahy k SL a SRN, loajalita k českému státu 4

„Postoje zástupců německé menšiny se v podstatě koncentrují na podporu základních politických cílů sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním těsně svázanou bavorskou vládou. Cílem je dostat Českou republiku pomocí kombinace vnějšího a vnitřního tlaku, včetně masové mediální agitace, ke zrušení (Benešových) dekretů.“ (Doc. PhDr. M. Bednář, CSc.,Landes-  Zeitung, 26.3.2002)

VII.

Německá menšina žijící v zemích Koruny české, později v Československu a v současnosti v ČR, měla vždy velký zájem na svém vlastním zastoupení v zákonodárném orgánu. Její funkcionáři  byli a jsou si dobře vědomi toho, že jeden či dva poslanci, zastupující některé z německých občanských sdružení, nikdy nemohou být politickou silou napomáhající k dosažení stanovených menšinových cílů, spojených zpravidla i s dosažením či udržením privilegovaného postavení. Toto poznání, obohacené o znalosti činnosti německých politických stran v předmnichovském Československu a spojená se zvlášť příznivými podmínkami pro šíření a prosazování i některých požadavků odsunutých Němců z Československa, které existovaly za politické dominace OF v ČR v letech 1990-1992, vedlo k založení přípravného výboru tzv. Demokratické strany Sudety (DSS). O cílech jí sledovaných přesvědčivě mluví následující citace: „ DSS/DPS (strana měla i německý název  a zkratku, které se používaly  současně s českým názvem, pozn. red.) je stranou Čechů a sudetských Němců i lidí jiných národností a státních příslušností, žijících na území ČSFR i mimo její hranice. Tímto se tato strana stává nadnárodní … se zasazuje o urovnání mnohaletého sporu mezi Čechy a Němci formou přijatelnou pro obě strany (majetkový vyrovnání) bez páchání dalších křivd, přiznání sudetským Němcům a jejich potomkům čs. občanství, i když nemají trvalé bydliště v ČSFR, umožnění účasti sudetských Němců a jejich potomků na malé i velké privatizaci, zastavení či zbrzdění veřejných dražeb sudetoněmeckého majetku, prosazování práva na sebeurčení, práva na vlast, identitu a rozvíjení svébytné kultury ve své vlasti pro sudetské Němce, kteří jsou tím nejpřirozenějším pojítkem mezi Čechy a Němci. … podporuje a pomáhá zkvalitňovat přátelské soužití Čechů a Němců v oblasti Sudet i jinde na území ČSFR. Toto přátelství a pocit společenské odpovědnosti Čechů a Němců ke společné zemi, bude aktivně rozvíjet.

DSS/DPS naváže úzkou spolupráci se Svazem vysídlenců v SRN, Rakousku i v jiných zemích Evropy i zámoří a spolu s nimi bude řešit stávající problémy  ku prospěchu Čechů i sudetských Němců. Na základě vzájemného odpuštění a pochopení budovat pocit sounáležitosti Čechů a sudetských Němců a obou pak k zemi, ve které žili a budou žít oba národy opět společně a jednotně.“

Program podepsal Jaromír Blühmel, předseda přípravného výboru DSS/DPS, a Lubomír Duda, mluvčí. Jak tito pánové naplňovali v praxi slova programu o vzájemném soužití a pochopení mezi Čechy a Němci, o urovnání sporů a přátelském soužití? Jeden příklad za mnohé. V říjnu 1992 napsali otevřený dopis předsednictvu Liberálně sociální unie, zejména jejímu předsedovi prof. Trnkovi a místopředsedovi ing. L. Dvořákovi. Několik vět z jeho obsahu: „Stanovisko vaší strany, lépe řečeno koalice stran, je přímo prodchnuto nepřátelstvím vůči sudetským Němcům a jejich potomkům, hanebně a zločinně vyhnaným Benešovými nacionalisty. Vyhnání 3 500 000 sudetských Němců, konfiskací, zničením a rozkradením jejich majetku a kulturního dědictví … Vyčíslit nelze ztráty na životech během tzv. odsunu, neboli vyhnání, přišlo o život skoro čtvrt milionu osob. Způsob, jakým tyto osoby přišly o život, odporuje všem lidským představám. Tito lidé byli zločinně utýráni, zastřeleni, ubyti, zaživa upáleni, ženy s holým zadkem posazovány na …, děti přibíjeny hřeby na vrata stodol, topeny, těhotným ženám byla rozřezávána břicha. … Tehdejší řádění zfanatizované lůzy lze srovnat jedině snad s nájezdy Čingischána. …

Cesta do Evropy vede přes Německo jen na základě úzké a tvořivé spolupráce se sjednoceným Německem a za jeho podpory jsme v současnosti schopni obstát. Je třeba si se sudetskými Němci sednout ke společnému stolu a nahromaděné problémy společně řešit.“

Zvláště majetkové otázky stály již od počátku v popředí zájmu zakládané strany. Její funkcionáři velmi dobře věděli, co mají činit příslušné ústavní orgány České republiky. Především měly zrušit „Benešovy dekrety“ a vrátit veškerý majetek původním sudetoněmeckým vlastníkům.

Takto viděl hospodářský rozvoj „Sudet“ Klaus Jarosch, chomutovský rodák a marketingový poradce průmyslových koncernů v Mnichově. Jistě ne bez důvodu kritizoval stav životního prostředí v severních Čechách. V této souvislosti si však dokonce položil otázku, zda vláda v ČR, která podle jeho názoru nic rozhodného pro jeho zlepšení nekonala, vlastně nevraždí obyvatelstvo.

J. Blühmel, pětačtyřicetiletý řidič tramvaje z Plzně, který sám mluvil jen lámanou němčinou, se též „proslavil“ vystoupením v české televizi 10. ledna 1993, kdy  v pořadu Debata kromě dalšího řekl: „Pokud vláda nevyhoví našim požadavkům, mohou věci dojít tak daleko jako v jižním Tyrolsku, kde se vyhazovaly do vzduchu sloupy elektrického vedení.“

Blümehlova slova měla samozřejmě následky. Premiér V. Klaus rezolutně odmítl o návrzích DSS jednat. Několik subjektů  podalo na Blühmela i Dudu trestní oznámení.

Když na dny 1.3.-3.3.1993 přípravný výbor DSS/DPS připravoval v Plzni za účasti zahraničních hostů, z nichž jeden byl, podle údajů tisku, známým nacistou, sympozium o „Benešových dekretech“, zejména o dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, míra trpělivosti české veřejnosti již byla překročena.

Primátor Plzně, profesor MUDr. Z. Mráček, reagoval slovy: „ Považuji tyto urážlivé hrubé výroky … i za útok na současnou politiku naší vlády. Jsem nucen o této skutečnosti informovat jak činitele vlády ČR, tak i velvyslanectví SRN v Praze. Jsem přesvědčen, že nově vznikající politická strana, která se již na svém přípravném zasedání představuje takovým způsobem, nebude moci získat žádné místo v našem politickém životě. Dialog mezi Čechy a Němci je možný a nutný, v žádném případě však tímto tónem a na této úrovni.“

Na Generální prokuraturu ČR i Krajskou prokuraturu v Plzni přicházely podněty, včetně podání i Křesťanskosociálního hnutí, k zahájení trestního stíhání pana J. Blühmela a L. Dudy pro podezření ze spáchání trestných činů hanobení republiky a jejího představitele, podněcování národnostní nesnášenlivosti a podněcování k záškodnictví.

J. Blühmel v tu dobu, kdy Krajský úřad v Plzni a orgány činné v trestním řízení plnily své zákonné povinnosti, pocítil neodolatelné nutkání k cestování. Údajně se bál o svou bezpečnost, dostával, jak tvrdil,  výhrůžné telefonáty. Některé tiskoviny dokonce uvedly, samozřejmě nepravdivě, že byl fyzicky napaden. Proto se zdržoval  po delší dobu mimo území republiky, po určitou dobu byl v Mnichově, odtud sliboval, že přiveze peníze, a následně i v Rakousku. Předmětem vyšetřování se dodatečně stala i skutečnost, že přípravný výbor DSS/DPS byl tehdy podle platného zákona o politických stranách „… oprávněn vyvíjet pouze činnost směřující ke vzniku strany“. Toto zákonem přesně vymezené oprávnění přípravný výbor DSS/DPS hrubě a dlouhodobě porušoval, jak i jednoznačně vyplývá z jeho výše uvedené činnosti. Na tuto skutečnost opět poukázalo Křesťanskosociální hnutí svými podáními  příslušným státním orgánům.

Sympozium o dekretech prezidenta republiky se nekonalo v Plzni, ani v jiném českém městě. Přípravný výbor, v době vyšetřování jeho činnosti orgány činnými v trestním řízení, se údajně sám rozpustil, aniž by mohl dále vkročit do vyšlapaných stop jiné „sudetoněmecké“  strany, předmnichovské Sudetendeutsche Partei  K. Henleina. Nadto myšlenku vytvoření politické strany česko – německé či německé menšiny v ČR dokonale a dlouhodobě zprofanoval.