Na podzim roku 1941 visel Koněvův život na vlásku
Na podzim roku 1941 visel Koněvův život na vlásku
Němci tehdy úspěšně postupovali na Moskvu. Sovětský Západní front, v jehož čele stál Koněv, byl v těžkých bojích značně zeslaben a jeho vojska ustupovala k Moskvě.
Na velitelství frontu přijel maršál Vorošilov a ministr Molotov, aby projednali situaci frontu, zvláště pak vzhledem k možným chybám jeho velitele.
Maršál Vorošilov již mluvil o tom, že „případ“ Koněva, jeho velitelské selhání, předá k projednání vojenskému tribunálu. Jak ten soudil v té době, je obecně známo. Rozsudky smrti zastřelením nebo velké tresty byly zcela obvyklé. Generálplukovník Pavel, původní velitel Západního frontu, byl za chyby velení odsouzen k trestu smrti a zastřelen.
V této kritické chvíli přijel na velitelství frontu maršál Žukov. Zpočátku mlčel a jen poslouchal. Zvonění telefonu přerušilo jednání. Ministr Molotov zvedl telefon. Stalin se ptal, zda již na štáb dorazil Žukov. Když dostal potvrzující odpověď, vyžádal si Žukova k telefonu. V nepříliš dlouhém telefonátu došlo ke zlomové situaci. Žukov, který byl nově pověřen velením Západního frontu, požádal Stalina, aby si mohl vzít k sobě Koněva jak zástupce velitele frontu. Stalin po krátkém váhání s tímto požadavkem Žukova vyslovil souhlas.
Pak se chopil slova Žukov jako nový velitel Západního frontu. Jasně prohlásil, že vojska frontu bojovala dobře. Neutíkala, svou krví a životy platila za zpomalení německé ofenzivy. Od té chvíle již Koněvovi vojenský tribunál přestal hrozit. Je možné říci, že Žukov mu zachránil život, případně ho ochránil před vysokým trestem.
Bude tato skutečnost také napsána na tabuli, která má na základě rozhodnutí konšelů z Prahy 6 „ozdobit“ sochu maršála Koněva? Pokud nebude, můžeme požadovat, aby o uvedenou skutečnost byla doplněna. A pak samozřejmě žádat, aby podobné „osvětlující“ desky byly přidány i k dalším sochám, a to bez ohledu na to, zda jsou ve shromaždišti nepohodlných soch nebo na svým původních místech.
Dr. O. Tuleškov
