Muži na hranici. Příběhy z roku 1938. Znojemsko - Karel Koc
Muži na hranici. Příběhy z roku 1938
Znojemsko - Karel Koc
Stejně v jako jiných částech pohraničí ČSR ani na jihomoravské hranici nebyl v září 1938 klid. Zlověstný zvuk střelby a výbuchů, který se od druhé poloviny měsíce září pravidelně ozýval směrem od státní hranice, značně demoralizoval místní civilní obyvatelstvo. Ozbrojené skupiny povstalců přepadaly budovy celních úřadů a útočili na expozitury finanční stráže
Unikátní budova silničního celního úřadu v Hnanicích se toho času nacházela takřka přímo v těsné blízkosti hraniční demarkace, u dříve poměrně exponovaní silnice směrem Znojmo-Hnanice-Mitterretzbach-Retz. Fakt, že budova sama stála v nevhodném perimetru pro obanu, byl všeobecně znám, takže zatímco např. u jiných budov celních úřadů byla během roku 1938 ještě kvapně posilována jejich obrana, alespoň přístavbou krytých bastionů, zde byly kolem železné závory Ippen narychlo vybudovány pouze provizorní ochranné zídky s navazující přehradou ze zapuštěných kolejnic. Z oken prvního patra celní budovy byl ovšem vynikající pohled do hloubky nepřátelského území a toho samozřejmě využila československá armáda pro umístění dělostřeleckého dalekohledu. Mimo to byly po stranách budovy zřízeny zákopy pro lehký kulomet, který pokrýval přístupovou silnici a vhod do budovy. Přímá telefonní linka s velitelstvím praporu SOS ve Znojmě umožňovala rychle reagovat na případní konflikt a zkoordinovat další obranu s pozorovacími sledy 24. pěšího pluku.
V září 1938 zajišťovala obrany budovy družstvo č. 12 jednotky SOS, celkem tedy 12 stálých příslušníků finanční stráže a 6 povolanců z vojenských posil. Jejich úkolem mělo být především: Pozorování seřazování pohybů nebo nástup nepřátelských vojenských jednotek za státní hranicí a podávat hlášení velitelství ve Znojmě. Dále při eventuelním nástupu nepřátelských jednotek menší jednotku odrazit, při větší nepřátelské akci raketami upozornit posádky našich lehkých opevnění a ústupovým bojem se stáhnout za lehké opevnění, které se nacházelo asi 1,5 km od státní hranice.
První útok povstalců museli příslušníci SOS již dne 20.9.1938. Cílem zřejmě mělo být odkrytí palebné síly obránců, kteří ještě striktně dodržovali zákaz střelby směrem k hranicím, ale k odvrácení nepřítele musela být použita alespoň varovná střelba. V situační zprávě určené pro kabinet ministerstva vnitra se uvádí, že: "Podle hlášení státního policejního úřadu ve Znojmě byl dnešního dne 2.9.1938 v 7.45 do 8.15 ostřelován celní úřad v Hnanicích, okres Znojmo z rakouské strany. Padlo asi 300 ran. Útočníků nebylo viděti. Zraněn nebyl nikdo. Naši celníci se stáhli do budovy a palbu neopětovali." Během dne pak obránci dalekohledem pozorovali, jak se v předpolí roje povstalců připravují na nový útok. Bílými šipkami například označovali vytyčovací body v krajině pro noční přepad. Mezi povstalci byli zřetelně rozeznání důstojníci wehrmachtu a SA rezervy, kteří radili s taktikou útoku. Uprchlíci z obce Šatov (Schattau) znali velmi dobře terén v okolí budovy, takže další útok mohl být pečlivě naplánován. Situace obránců celnice byla ovšem diametrálně odlišná., neboť museli čelit značné početní, navíc velmi dobře vyzbrojené přesile s vlastním nedostatkem munice a granátů. Ke všemu se v jejich řadách ukrýval také zrádce, který fatálním způsobem ovlivnil další běh událostí. Rudolf Ptačovský pocházející ze smíšené česko-německé rodiny, přidělený do služby u SOS v rámci vojenských posil , dokázal v příhodném okamžiku vyjmout důležitou součástku kulometu (závorník) a pod záminkou koupě cigaret opustil své stanoviště. Další hlídka bohužel neověřila funkčnost zbraně a mechanika kulometu zůstala pro další boj vyřazena.
V brzkých ranních hodinách dne 22.9.1938 povstalci skutečně zahájili nový útok na celní budovu: "Státní budovu v Hnanicích napadlo přes 200 osob střelbou z pušek, 3 kulometů, ručními granáty, petardami, granáty vystřelovanými z pušek a minami." Krycí palba z lehkého kulometu na křídle selhala v důsledku sabotáže. Zběh Ptačovský jistě prozradil nepříteli další detaily obrany. Inspektor Chrástek musel použít osvětlovací rakety, protože na útočníky nebylo ve tmě vidět. Dozorci Musil, Kubáník, Vaca a Bernard kryli střelbou z prvního poschodí východní stranu budovy. Na jejím levém rohu odrážel útok vojín Barták. Ostatní příslušníci SOS byli zalehnuti v okolí. Když se povstalci přiblížili k budově došlo při boji z blízka na házení ručních granátů. Obránci zřetelně slyšeli, jak nějaký velitel povzbuzuje povstalce a křičí své rozkazy: "Erste Schwarmeline, zweite, dritte vor...!" Nepřátelské granáty explodovaly uvnitř budovy a v důsledku zakouření nebylo možné dále setrvat na zdejší obranné pozici: Když byl vržen granát nebo petarda do bytu respicienta Hlíny a zeď se zřítila a když nárazem druhého ručního granátu nebo miny byl strop nad vchodem krytu respicienta Hlíny rozbořen, opustili dozorci Musil a Kubánik budovu. Musil vnikl do kanceláře celního úřadu k telefonu a žádal rychle spojení se zemským finančním ředitelstvím, aby podal hlášení, že není možno dále proti přesile budovu držet. V sousedním skladišti celního úřadu explodovaly nepřetržitě ruční granáty vrhané útočícími a posléze byly vyraženy dveře do celního úřadu. Poslední opustil budovu dozorce Musil, když již z levé strany útočníci vnikali dovnitř."
Přepadení celnice bylo okamžitě hlášeno na velitelství praporu SOS ve Znojmě. Zprávu o útoku dostal brzy na stůl i kabinet předsednictva ministerské rady:" Dnes v ranních hodinách rozvinul se boj u celního úřadu v Hnanicích, okr. Znojmo, který v tuto chvíli (8.30 hod.) dopoledne dosud trvá. v 6 hodin ráno přepadlo 300 povstalců celní úřad." Družstvo SOS, které bylo donuceno ustoupit do nedalekých Hnanic, zde čekalo na příchod posil. Právě v tuto chvíli se na scéně objevuje zpravodajský důstojní 24. pěšího pluku, poručík Otmar Chlup. Zaslechl zvuk střelby zrovna ve chvíli , kdy se nacházel v nedalekém Podmolí na rutinní inspekční prohlídce situace v pohraničí. Ihned nasedl na motocykl a odjel směrem k Hnanicím, kde zastihl ustupující obránce celního úřadu. Poručík Chlup dokázal přesvědčit bojem znavené muže k novému pokusu o protiútok. Sám měl k dispozici jen pistoli a šest ručních granátů. Postupovali plížením v příkopu podél silnice k celnímu úřadu a ve vzdálenosti zhruba 150-200 metrů od budovy již povstalci zahájili palbu.
Pohotovostní četnický oddíl ze Znojma, který postupoval k celnici z východní strany, byl zahnán palbou z kulometu. Četnický závodčí Smrček, který se v osudné chvíli nacházel v blízkosti poručíka Chlupa vypověděl: "Obsluhoval jsem lehký kulomet na pravém křídle vpravo od celnice proti kulometnému hnízdu na rakouské straně, které objevil jakýsi civilista (Chlup byl oblečen v civilním oděvu), který se ke mně přiblížil a hnízdo objevil. Ležel vedle mě a říkal - desátníku zahajte palbu ve vzdálenosti asi 100 m před námi je kulometné hnízdo nepřítele! To byla poslední slova, která jsem od něho slyšel, neboť jsem nato zahájil, palbu a po jejím skončení ležel již vedle mne mrtev. Jeho mrtvolu jsem odnesl ke kapličce vzdálené asi 80-100 kroků a zde jsem byl donucen silnou nepřátelskou palbu ponechat jej na místě a ustoupit."
Osudný výstřel Chlupa zasáhl v okamžiku, kdy pozvedl hlavu, projektil pak prolétl otevřenými ústy, pronikl míchou a ve výši třetího krčního obratle na šiji zanechal otvor po výstřelu. Smrt nastala okamžitě. Zdravotní hlídka, která se pokoušela přiblížit k bezvládnému tělu, byla ostřelována povstalci a pro mrtvolu museli být nakonec vysláni dva civilisté s bílými vlajkami.. Velitelství praporu ve Znojmě raději další pokusy o znovudobytí budovy celního úřadu v Hnanicích zastavilo.
Teroristické akce povstalců v místním pohraničí ovšem neskončily dobytím celní budovy a další boj pokračoval na řadě míst prakticky až do 3.10.1938. V následujících dnech povstalci např. pronikli až do nedaleké obce Šatov a z věže zdejšího kostela ostřelovali příslušníky četnictva a vojska. V nočním boji v prostoru křižovatky silnic Havraníky - Hnanice byl dne 24.9.1938 těžce zraněn příslušník družstva SOS č. 13, Rudolf Obořil. Situaci v Šatově se pak podařilo dostat pod kontrolu teprve až po příjezdu obrněného auta, které vyslal vojenský strážní oddíl z Havraníků. Během bojů o celní úřad v Šatově byli střepinami granátu zraněni vojíni Ludvík Valenta a Jindřich Blaha. V pásmu lehkého opevnění hraničářského praporu 11 u Hevlína byl smrtelně zraněn příslušník 2/X strážní roty vojín Jan Rymeš.
Obsazení celního úřadu v Hnanicích lze považovat za jediný úspěch povstalců ve zdejším úseku jihomoravského pohraničí. Na základě dohodnutého příměří povstalci sice opustili poškozenou budovu celního úřadu, ale několik dní poté již do zdejšího pohraničí nastoupila německá armáda. Naopak koordinovaná obrana československých bezpečnostních složek a armády, byť zcela v asymetrickém poměru k síle nepřítele, odvrátila úspěch henleinovského povstání.
Oběť Otmara Chlupa nezůstala nezapomenuta. V poválečném období byl na místě tragických událostí odhalen pomník s deskou obsahující následující memento: Věčně živ, kdo za vlast život dává, Otmar Chup, por. pěš. pluku ve Znojmě položil dne 22.9.1938 svůj mladý život ve věku 28 let ve společném boji. V upomínku věnuje odd. fin. stráže v Hnanicích." Spravedlnost nakonec dostihla i zrádce Ptačovského. V roce 1947 byl v rámci retribučního soudnictví odsouzen k doživotní ztrátě svobody a občanské cti.
Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019,( str. 109-114)
