Mrzí mě, že se na naše lidi všude zapomíná a oběti, které přinesli, byly marné
Mrzí mě, že se na naše lidi všude zapomíná a oběti, které přinesli, byly marné
Rodiče žili v Petržalce, otec tam byl na poště a já jako školačka až do roku 1938, kdy henleinovci obsazovali Sudety. Protože byl táta zaměstnancem pošt, tak nás pošta stěhovala koňským potahem a jen to se mohlo naložit, co se vešlo do plachtového vozu na balíky. Ráno už nás hledali na listině zrádců. Byt nám dali tam, kde táta pracoval, a to jen garsonku. Ze „slovenského štátu“ jsme pak museli odejít do protektorátu. Otce gestapo zavřelo nejdříve do Kounicových kolejí, pak do Buchenwaldu a do Dachau, kde byl popraven.
Mrzí mě, že se na naše lidi všude zapomíná a oběti, které přinesli, byly marné.
Magda Klempancová, tehdy Petržalka
