České národní listy

Mnichov,  následné události, současná krize a možnosti jejího řešení

Všichni víme, že nás Anglie a Franci prodali Hitlerovi v domnění, že námi zaplatí cenu za mír. Dokonce na krátko jejich politici se domnívali, že válku odvrátili. Chamberlein, když se vrátil z Mnichova, mával smlouvou s Hitlerem a volal vzrušeně, že přivezl pro současnou generaci mír. Angličané mu rádi uvěřili, sice jen nakrátko, ale přesto. Brzké dunění děl a letecké nálety je však rychle vrátily do reality.

Místo míru však mnichovskou dohodou připravili cestu k následné válce, v níž museli bojovat již bez našich divizí, našeho vyspělého zbrojního průmyslu, který naopak  pracoval pro nacistické Německo. Chtěli mír i za cenu ztráty tváře, dostali však tvrdou válku, jejíž cestu upravovali politikou usmiřování agresorů.  

Jaké to mělo důsledky pro naši republiku? Němci během několika dní obsadili naše pohraničí a připojili jej k Německu. Naši lidé tam žijící prožívali velmi těžké dny. Znacizovaní Němci, dříve tzv. českoslovenští občané německé národnosti, je napadali, bili, tekla krev a vyháněli z domovů, byli i mrtví. Tomuto peklu na zemi mnozí z českých hraničářů se snažili vyhnout útěkem, třeba i jen s tím, co měli na sobě a s doklady.

Na svůj život v pohraničí, na „soužití“ s Němci, vzpomínali naši hraničáři. Jejich vzpomínky ožívaly na našem FB. O přetěžkém životě v nacistickém rajchu vypovídali ti, kteří v zabraném pohraničí museli z různých důvodů zůstat. Opět jde o texty, které  jsou vzácné.

Brzy po Mnichovu musel rezignovat na svou funkci prezident E. Beneš. Němci vyhrožovali, pokud neodejde, budou se zbytky republiky jednat tvrdě a ještě hůř. Proto dr. Beneš, pod tímto těžkým tlakem, rezignoval a odešel do Anglie. Ve zbytkovém Československu se již vůle nacistického Německa prosazovala jako určující. Po zřízení tzv. protektorátu o nejdůležitějších věcech rozhodoval  říšský protektor, a to v zájmu Německa a samozřejmě proti našim interesům.

Čs. odboj proti Němcům začal jak v zahraničí, tak i na našem sídelním území. Za nabytou svobodu v květnu 1945 zaplatilo 360 000 našich lidí svým životem. Byla to velká oběť. Kdyby však zvítězilo Německo, pak v krátké době po vítězné válce by náš národ likvidovalo.  Přestali bychom existovat. Vítězství spojenců nám vrátilo přítomnost i budoucnost. Zachránili nás jako národ. Nyní jde o to, abychom občasným různorodým a tvrdým stále trvajícím tlakům na náš stát, na náš národ nepodlehli.

Je těžké žít v sousedství Německa, které má staleté, lépe řečeno již tisícileté, imperiální tradice, které celá staletí dusilo život Slovanů a přisvojovalo si jejich země, jejíž obyvatelstvo hubilo či germanizovalo. Je těžké přežívat v Evropské unii, která nám stále více diktuje, co máme dělat, přijímá stále více normativních aktů, jež musíme přejímat, i kdybychom nechtěli.

Východisko můžeme spatřovat v obnovení platnosti principů mezinárodního práva a transformaci EU ve společenství svrchovaných států, které podle vlastního rozhodnutí spolupracují v hospodářské oblasti, aniž by toto společenství mělo jakékoliv politické ambice.

Brzy to bude sto let, co naši předkové ve spojenectví s Dohodou se podíleli na vítězství nad ústředními mocnostmi. Výsledkem byl vznik celé řady nových států, včetně Československé republiky, jíž jsme po druhé světové válce obnovili. Ať již politicky naši republiku v letech 1948 -1989 hodnotíme jakkoliv, jsme-li objektivní, musíme říci, že za uvedenou dobu náš národ početně  zesílil, naše národní bohatství se značně zvětšilo. Nikdo neohrožoval náš národ ani jeho státnost. Neměli jsme dluhy, ale naopak řada států dlužila nám, včetně Ruska. To nám sovětské dluhy nedávno doplatilo. Německo však své reparační povinnosti vůči nám plnit nechce.

Dnes po 25 letech se opět z našeho státu stala země, jako kdysi za Rakouska-Uherska. Jenže v tu dobu do českých rukou patřily banky, spořitelny, pojišťovny, velké průmyslové podniky, dnes to všechno je v cizím vlastnictví. EU nám posílá normativní akty, ty musíme přejímat a tak se stáváme stále méně pány republiky a stále více se rozhodování přesouvá mimo naše hranice. Velká nezaměstnanost nás dlouhodobě trápí. Lidé žijí stále hůře. Zkrušují je i dluhy stejně tak jako náš „stát“. Hrstka bohatých stále množí svůj majetek a chudí se stávají chudšími a jejich počet vzrůstá.

Viděno z širšího hlediska stáváme se fakticky protektorátem, Brzezinski o mírném americkém protektorátu nad západní, střední a částí východní Evropy otevřeně mluvil již koncem 90. let. Aby toho nebylo málo, pak naše závislost na Německu se zvyšuje. Západní Evropa, zvláště Německo, jak jsme přesvědčeni, kolonizuje státy bývalého sovětského bloku. Nasvědčují tomu i hospodářské poměry v koloniálních státech, které jsou mnohem příznivější pro obyčejné lidi, než jaká je jejich situace v kolonizovaných zemích. Žádné dohánění Západu se nekoná. Jen sliby a lži.

Nejhorší na tom všem snad je to, že část naší elity se stává tak proamerická, proevropská či proněmecká že zájmy USA, EU a Německa klade nad náš národní zájem. Když vyšleme někoho do „Evropy“, vracíme se nám po letech jiný člověk.  Elita se národu odcizuje. Naše média, která platíme, pomáhají odcizovat národ sobě.

Celková uvedená situace je nazrálá k řešení. V listopadu 1989 jsme si vycinkali režim, který v současnosti odmítá snad již většina z nás. Je čas, abychom si řekli, že to tak dál nejde. A s rozmyslem se vrátili k sociálnímu  a národnímu českému státu a obnovili jeho svrchovanost tak, abychom byli rovní mezi rovnými v rodině evropských suverénních států. Pokud to neuděláme, hrozí nebezpečí, že zahyneme. Hospodářsky nás snahy liberálů tlačí ke dnu, politicky se stáváme stále více závislejšími, výchova k humanitě, demokracii a k češství neexistuje. Kolem sebe slyšíme snad většinově jen nehorázné lži, jsme svědky různých podvodů, rozklad rodiny pokračuje, naše civilizace je v úpadku. USA, NATO i EU probíhajícímu procesu napomáhají. Loupeživé války probíhají již desetiletí po celém světě.  

Tyto avantýry musí skončit. Válka není alternativou míru, ale může znamenat konec naší modré planety.

Nemůžeme být proto jen neutrální! Jsme na straně míru a spravedlnosti ve světě. Jsme pro to, aby demokracie politická, dnes bohužel má převážně jen formální charakter, se stala i demokracií hospodářskou a sociální, jak již dříve usiloval TGM a E. Beneš.                                                                                              Dr. O. Tuleškov