Michal Šimečka
Michal Šimečka
Psal se únor 2009, a jméno mladého Michala Šimečku na Slovensku znal málokdo. Dnešní předseda Progresivního Slovenska tehdy ještě studoval v Anglii, kde mimo jiné přispíval články do odborných časopisů. A tak se stalo, že Žurnál politických věd (CEU Political Science Journal) mu zveřejnil text o metodách nenásilných státních převratů. (link na jeho stažení naleznete na konci tohoto příspěvku)
- Datum příspěvku 8. května 2024
- Na snímku Martina Baumanna (TASR) Michal Šimečka, předseda PS
Napůl článek, napůl manuál
Dvacetistránková analýza v anglickém jazyce přináší čtenáři relativně podrobné informace o metodologii tvz. barevných revolucí. Určitě pamatujete na oranžovou u našich východních sousedů i její důsledky.
Podotkněme, že začala klidně, ale později už to tak klidné nebylo…
Šimečka pojmenovává prostředky, identifikuje nástroje, jaké mohou být efektivně použity k pádu legitimně zvolených vlád v postsocialistických zemích. A ilustruje jejich efektivnost na příkladu Srbska či Ukrajiny.
Přesně tak – autor se dobrovolně hlásí k tomu, že „autokratické“ vlády nebo režimy (podle něj například i „mečiarismus“) v postsocialistických zemích je třeba shodit použitím marketingových triků, a postupného vlivu (rozuměj: vymývání mozků) na veřejnost. Píše v této souvislosti dokonce o přeshraniční spolupráci „aktivistů“ se zkušenostmi v oboru mobilizace mas. Tyto osoby jsou většinou sdruženy v nevládních organizacích. Určitě jste už slyšeli například o Nadaci otevřené společnosti – všichni víme, kdo je tam hlavní sponzor…
Ale jeho jméno neradno vzpomínat, protože vás liberálové hned onálepkují jako konspirátora.
Přitom vy vlastně jen odkazujete na Šimečkovu práci. Čistá komedie.
Je šokující, jak mladý progresivec v článku otevřeně přiznává, že bez pomoci „western donors“, tedy bez podpory západních „dárců“, by nebylo možné žádnou „barevnou revoluci“ dovést do úspěšného konce!
On to samozřejmě nenazývá státním převratem. „Státní převrat“ je – tfuj, tfuj! – vulgarismus.
On to pojmenovává jako „demokratický průlom“. A všichni jsou šťastní a i tráva je zelenější.
By the way: Shodou okolností publikoval týden čerstvý článek s nadpisem “Orbán se už možná nedá porazit volbami”. Že by někdo plánoval v Maďarsku onen „demokratický průlom“?
Money, peníze, peníze
Zastavme se na chvíli u „western donors“, západních dárců: Jejich peněženka je plná. Jejich koníček je filantropie. To jen sem tam pomohou při svržení režimu, který nechce poslušně hrát noty (dodány ze zámoří).
A takto to běží: Finanční injekce, jedna za druhou. Nakonec, za co by chudáci aktivisté s průvanem v kapsách pronajímali pódia, ze kterých haní vlády? Vždyť už jen výpůjčka ozvučení a tribuny na bratislavském náměstí stojí tisíce eur. Odkud je měli například organizátoři manifestací Za slušné Slovensko? Z Ódorovy kasičky ve tvaru selátka to asi nebylo. Ale možná měli něco odložené z polévačky.
Kačka ke kačce, budou revoluce!
Ne věru, rozebírá dále Šimečka, bez intenzivní finanční podpory ze zahraničí by žádná občanská iniciativa nemohla přerůst z lokální na celostátní.
Buďme trochu realisté. Myslíte si, že ten, kdo vám zaplatí majlant na „boj za demokracii“ (tedy proti vaší vládě, jen to zamaskuje vzletnými hesly), je upřímný lidumil, dobrosrdečný dědeček Večerníček, kterému leží na srdci prospěch právě vašeho národa?
Vždyť to je stejně naivní představa, jako že von der Layenová má na lidi větší vliv než zpěvačka Taylor Swift.
Mládež, nositelka rána
Důležitou součástí barevných revolucí jsou mládež a mládežnická hnutí. Vždyť mládež je nositelka naší budoucnosti, jsou to naše děti, kdo by je nemiloval?
Citová vydíračka non plus ultra.
Mladého Šeligu is tou slečnou (na její jméno jsem už zapomněl), která moderovala akce Za slušné Slovensko, by určitě nadšeně vybrali jako tváře hnutí na každém majdanovém castingu. Vždyť u nás byli také mega úspěšní. Plán vyšel, a dolary nevyšly vniveč. All-right!
Aktivaci nevládek s mládežnickou podporou vnímá Šimečka jako klíčové prvky mobilizace mas. Agenda aktivistů má pak spočívat ve výsměchu, znevažování aktuální vlády a jejích představitelů, a současně v podpoře opozice. Samotní aktivisté přitom zůstávají „nestranní“, „apolitičtí“. Ještě jednou: Nestranní a apolitičtí.
(…toto je prostor pro váš smích…)
Občanský odpor má být „cool“
Osoby, které nevládky verbují za své budoucí usilovné včeličky, mají být podle Šimečkovy analýzy nejen mladí, ale i vzdělaní lidé, převážně zástupci střední třídy z větších měst. Vytvořená kampaň má být pak „imaginative“, tedy kreativní, s použitím představivosti. Lidem s jejich běžnými denními problémy přece těžko prodáte nějakou ideu přes analytický rozbor – potřebujete je chytit okamžitě, nápaditou myšlenkou, ať už v psané nebo grafické podobě (proč asi je tak úspěšný v mobilizaci mladých voličů opozice projekt ZOMRI…).
„Občanský odpor“ má být „cool“, tedy trendový, aby se snadno uchytil. Mají být používány všechny dostupné komunikační kanály a techniky moderního odvětví PR (vztahy s veřejností), jakož i techniky korporátního brandingu. To je když vytvoříte nějakou značku s chytlavým názvem, k ní výrazný grafický motiv, aby si je lidé okamžitě spojili s vaším odkazem, když je uvidí někde na plakátu nebo na odznačiku – vzpomínáte na „All for Jan“?
Z lidského hlediska je nesmírně smutné a tragické, co se událo novináři a jeho snoubence (viz vražda Kuciaka – pozn. NR). Nicméně určití lidé to dokázali marketingově geniálně zpracovat. A fungovalo to.
Role zahraničních agentů
Představte si, prý existují „veteráni barevných revolucí“, kteří chodí do cizích zemí „trénovat“ budoucí, „aspirující revolucionáře“! To není spiklenská teorie – to mám ze Šimečkova textu. (To je pravda. Srdžan Popović- Organizátor srbského hnutí Odpor které stálo za svržením prezidenta Miloševiće při “buldozerové” revoluci (2000) pokračoval ve svém díle i později a jinde. Namátkou: např. v Egyptě při organizování “arabského jara”. Stylizované grafické zobrazení zaťaté pěsti, symbol hnutí Odpor, pak provázel spolu s organizátory “barevné revoluce” v Makedonii (2015-2017), při “růžové” revoluci v Gruzii (2003), “oranžové” revoluci na Ukrajině (2004) a pak znovu na Ukrajině při Majdanu (2013-2014) “tulipánové” revoluci v Kyrgystánu (2005), následně v Sýrii… u nás se stejný symbol objevoval na demonstarcích hnutí Chvilprdů – Chvilek pro demokracii – pozn.red.)
novarepublika.cz
