Londýn Moskvu neobsadí
Londýn Moskvu neobsadí
Další z besed prof. Igora Panarina před 10 lety– na jeho oblíbené téma (vztah Londýn-Rusko) …
Konflikt mezi Ruskem a Britským impériem, protože Anglie je pramáti Británie, trvá už několik století. Začal už za Ivana Hrozného (1530-1584), jehož klíčová role spočívala v tom, že ze, vcelku zapadlého Velkého moskevského knížectví, které bez ohledu na vytvoření doktríny „Moskva-třetí Řím“, bylo na okraji událostí v Evropě 16. století, během nějakých 10 let vytvořil silný světový stát. Připomínám, že území Moskevské Rusi se za Ivana IV.-Hrozného zvětšilo skoro 30x. V témže období – roku 1558 – došlo v Británii ke klíčové události britské historie, kdy v důsledku vnitřních náboženských válek tam vítězí protestanti, a jeden z nejbližších rádců anglické královny, John Dee, přichází s myšlenkou na vytvoření světového Britského Impéria, které má vládnout světu. Od té doby se datuje soupeření Londýna a Moskvy, započaté tím, že anglický lékař, jinak rezident britské rozvědky, postupně otrávil ruského cara Ivana Hrozného a snažil se dosáhnout negativních důsledků pro Moskevskou Rus.
Podíváme-li se do dávnější historie, tak už sedmiletá válka udělala z Británie impérium vládnoucí světu. Od té doby před Británií stála otázka, kdo je jejím hlavním protivníkem a konkurentem, a došli k závěru, že je to Rusko. V roce 1801 Britové uskutečnili v Rusku státní převrat cestou otcovraždy, kdy car Ruského impéria Pavel I. byl zabit. Důvod byl velmi jednoduchý: - sbor donských Kozáků atamana Platova se přes území Kazachstánu blížil k Afghánistánu s cílem vstoupit do Indie – tehdy klíčové britské provincie. A z tohoto pohledu je třeba posuzovat geopolitické soupeření Ruska a Velké Británie. Po vraždě cara byl sbor atamana Platova vrácen k Donu a Indie ještě půldruhého století zůstalo britskou kolonií.
Další běh 20. století těsně souvisí s rozhodnutím tzv. Kulatého stolu v roce 1891 – o likvidaci hlavních konkurentů Británie o světovládu. Byla to tři impéria: - ruské, rakousko-uherské a německé.
V roce 1914 v prorockém memorandu ruského ministerstva vnitra caru Nikolaji II. psalo, že v žádném případě Rusko nesmí vstoupit do války proti Německu na straně svého odvěkého protivníka – Británie, protože ve dvou z těchto zemí dojde po těchto válkách nakonec k revolucím. Revoluce skutečně dle stejného scénáře - podle mého - scénáře britské rozvědky, proběhly. V důsledku toho se Britské impérium ke 30. letům 20. století stalo největší světovou mocností. Připomínám pár čísel: - 37 milionů km2, zatímco SSSR zaujímal území jedenapůlkrát menší.
Vyvstala otázka, jak toto světové panství v daných podmínkách zachovat. Británie se rozhodla k rozpoutání 2. světové války. Zastávám názor, že 2. světová válka začala Mnichovskou dohodou roku 1938, v jejímž důsledku Hitlera namířili na východ, proti SSSR. Takže lze říci, že Londýn je historickým protivníkem Ruska – přičemž i Londýn dnešní, protože právě v Londýně se, tak říkajíc, zakopali protivníci dnešní moci v Ruské federaci. A zdá se mi, že Rusko z onoho mnohasetletého nepřátelství pro sebe vyvodit poučení. Uvedu příklad, kdy v důsledku britského nesplnění ruským zlatem předplaceného kontraktu na dodání cca milionu pušek a 5 milionů nábojů, a nakonec byl rok 1915 rokem drtivých porážek ruských vojsk v 1. světové válce. Došlo k destabilizaci v Rusku, kdy ruský zbrojní průmysl byl zastaven, v létě 1916 následoval tzv. brusilovský průlom rakouské fronty, a poté tažení ruské armády ke Konstantinopoli a k Baghdádu.
Málokdo ví, že se ruská vojska v roce 1916 nacházela nedaleko Baghdádu, připravena táhnout k Perskému zálivu, což naprosto nevyhovovalo britským zájmům. Takže došlo ke svržení ruského pravoslavného imperátora (Nikolaje II.), organizovanému agenty britské rozvědky, ale i Únorová revoluce byla, dle mého, plodem činnosti britské rozvědky.
V Rusku se vyvinula se velmi zajímavá situace, kdy pan Trockij – Bronštejn, zakladatel Rudé armády, měl za poradce pány Lockharta a Rаleigha – klíčové pracovníky rezidentury britské rozvědky MI-6 v New Yorku (právě tam byli naverbováni). Na druhé straně vrcholným představitelem „bílého hnutí“ byl gen. Kolčak, který byl v podstatě naverbován panem Churchillem – ministrem britského Královského námořnictva. Do Kolčakova štábu byl instalován rezident americké rozvědky, která byla v té době v podstatě filiálkou MI-6, nám všem známý William Donovan, který později v roce 1942 byl šéfem Správy strategických služeb USA. Takže jak „bílí“ tak i „rudí“ byli vlastně řízeni britskou rozvědkou. Hlavním cílem byla eskalace napětí a občanská válka až do zničení Ruska (na frontách občanské války a v emigraci zahynulo kolem 10 milionů lidí, což byla vážná ztráta). Zdálo se, že se z toho Rusko nevzpamatuje, nicméně došlo k zázraku.
Jako významnou v tomto „zázraku“ vidím roli ruské vojenské rozvědky, například hraběte Ignatěva, který byl v Paříži rezidentem celé sítě ruské vojenské rozvědky, a jeho bratra, který byl na téže pozici v Ženevě. Tito lidé zachovali ohromný kapitál a předali ho na stranu SSSR. Když ve vnitřním boji mezi bolševiky „internacionalisty“ (Trockij) a bolševiky „státníky“ zvítězil Stalin, a právě jemu předali zahraniční účty rozvědky ruského impéria. I díky tomu pád Ruského impéria nevedl ke zničení Ruska. Dalším pokusem o zničení (už SSSR) byla organizace 2. světové války. Jen pro ilustraci uvádím, že mezi léty 1934 a 1940 se vojenské výdaje fašistického Německa zvýšily 22x. Odkud vzalo Německo, zatížené po 1. světové válce reparacemi, peníze, jestliže bylo tou dobou nejzadluženější zemí světa? Tyto peníze poskytoval Bank of England, jejíž šéf se, společně s americkým diplomatem a pozdější autorem plánu na zničení SSSR, Allenem Dullesem, zúčastnil jednání s Hitlerem. Hitlerovi po jeho vítězství v parlamentních volbách na setkání byly poskytnuty obrovské válečné úvěry. Hlavním Hitlerovým úkolem bylo nasměrovat sílu obnoveného Wehrmachtu na východ.
Jak proti Británii bojovat? Cennou zkušenost nám poskytl Stalin, který vzal v úvahu negativní zkušenost Nikolaje II. a zkušenosti let 1914 a 1917, a nakonec všechny pokusy Churchilla jako hlavního ideologa boje proti jakémukoli Rusku – carskému, demokratickému nebo sovětskému – byly zmařeny. V roce 1946 britské impérium přestalo existovat. V základech této zkušenosti ležely dvě věci: - vytvoření výzvědné sítě uvnitř Británie a čerpání reálných důvěryhodných informací o plánech vedení různých aktivních negativních akcí proti SSSR, a vytvoření vlastních sil a prostředků, schopných působit proti a provádět vlastní aktivní akce.
Z mého hlediska se Stalinovi podařilo vytvořit mechanizmus, který umožnil dovedení britského impéria ke krachu. Pamatujeme si film o vytvoření sítě „Směrš“ (směrť špionam) v roce 1943. Její vytvoření bylo jedním z klíčových elementů boje proti britskému impériu, a ukázalo svůj výjimečný potenciál, protože už v roce 1946 britské impérium přestalo existovat.
Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=Os77bslK94Q
Překlad: st.hroch 200311
Přišlo e-poštou
