České národní listy

Ján Kollár vzpomíná ve svém básnickém díle „Slávy dcera“ na vyvražděné a germanizované Polabské Slovany

"Aj, zde leží zem ta, před okem mým smutně slzícím,

Někdy kolébka, nyní národu mého rakev....!

I.

Původní sídla  Slovanů sahala hluboko do Bavorska a dále na jih. Na severu se blížila k dnešnímu Hamburku.

Proč o tom mluvíme?  Slované žili na značné části území dnešního Německa. Přesto bychom  ve SRN asi nenašli ani jeden pomník, který by připomínal ten či onen slovanský kmen, na cožpak jeho muzeum a stálou expozici o jeho životě a vyvraždění či pomalé germanizaci. Třeba i o tom, jak byli považováni za méněcenný lid, který byl i v denním životě jejich krutých německých pánů diskriminován. Kolem Lipska ještě ve 14. století se mluvilo i slovansky. Slovanský jazyk v některých částech Německa hlaholil snad ještě v 16. soletí.

Slované měli své písně, básně. svou kulturu. Co se z ní zachovalo? Velmi málo nebo dokonce nic.  Němečtí pánové se snažili, aby vzpomínky na slovanskou minulost spadly do hluboké propasti zapomnění. A to se více méně jim podařilo.

Dnes v Německu bojují o svou národní existenci jen zbytky dříve početných Lužických Srbů. Víme, jak se jim žije.

II.

Bez ohledu na tyto skutečnosti, bez požadavku vzájemnosti, stavíme sudetomuzeum se stálou expozicí Němců v Čechách. Kolik že nás vše stálo? Snad několik set milionů korun. Nedávno sobotkovská  vláda nalila do projektu dalších 55 milionů korun.

A nejen to! My dokonce budeme z našich peněz platit i provoz tohoto zařízení. Proč to všechno děláme? Podle nás jde o vrchol podlézavosti Němcům, zvláště těm tzv, sudetským. Normální by bylo, kdyby Němci, pokud by chtěli zde mít muzeum, měli by si jej pořídit za své peníze a za své vydržovat i jejich provoz.

Některé naše vlády byly či jsou označovány za vlády národní zrady. Myslíte si že oprávněně? My jsme přesvědčeni že ano.

Měli bychom též požadovat na Německu lepší podmínky pro národní život Lužických Srbů, které by znemožňovaly především další jejich asimilaci. Pokud jde o německou menšinu u nás, dělá se vše, aby k uvedenému procesu nedocházelo, smluvně jsme vymezili termín Němec velmi široce. Nadto z německé menšiny jsme udělali menšinu privilegovanou, jíž posilují i někteří  poněmčelí Češi. Máme dokonce "českého" politika, který se označuje za sudetského Čecha. Co od takových můžeme očekávat? Slouží tito pánové ještě republice a jejímu lidu nebo spíše těm německým, přestože jsou placeni z našich peněz? Až budeme volit, nedávejme jim ani politickým stranám či hnutím, které představují, svůj hlas!

J. Skalský