Hitlerova mládež a její vliv na výchovu
Hitlerova mládež a její vliv na výchovu
Nacisté si záhy všimli, že německá mládež z doby předhitlerovské je ovlivňována rodinou a školskou výchovou na běžné civilizační úrovni. To A. Hitler neměl rád. Již v roce 1922 organizoval mládež jako vhodný objekt svého vlivu přednacistického školství (do r. 1933). Žádal zařazení vlivu různých mládežnických organizací, ve kterých vedoucí vliv neměla jeho nacistická strana, ale i další politické strany podle tehdejšího období. Měl nedostatek vedoucích funkcionářů. Záhy zjistil, že mládež nemá ráda učitelské typy a Hitlerova mládež vytvářela "svobodný prostor" bez vlivu školské kázně a rodičovského dozoru. Výchova v HJ musela být zábavná, přitažlivá, tzv. "svobodná". Funkcionářský kádr si Hitler získal zásadou, že mládež má být vedena zase mladými lidmi. Byla to výchova k aktivitě tisíců malých vůdců, kteří měli odpovídat za pořádek na hřišti, v parku, za docházku do HJ a ti starší byli pěstováni pro vstup do SS, což byla služba elit.
Pro dívky byl vedle oddílů HJ organizován Svaz německých dívek. Od roku 1936 bylo členství v HJ zakotveno zákonem a v typologické řadě mládežnických organizací šlo o tzv. "státní mládež". Chráněnou dokonce zákony a rodiče měli potíže, když jejich děti se vyhýbalo službě v této organizaci. V době protektorátní kolaborace je to ministr školství E. Moravec, který s podporou Heydricha organizuje Kratorium pro výchovu mládeže podle vzoru HJ. Elitní složkou tu jsou "Vzorné roje". Perspektivně se s nimi počítalo, že odevzdají také daň krve. Zámysl byl v tom, že česká mládež si bude před bombardováním hájit "české" závody. Tedy protiletecká služba. V Německu dokonce vznikly i "dívčí protiletecké baterie". Spojenci měli psychologické potíže, když museli bojovat proti fanatickým jednotkám, postavených z HJ. V Ardenské bitvě "dětská divize SS Hitlerjugend“, stejně jako předtím v Maďarsku, měly vysoké počty zabitých. Počet členů HJ je uváděn v počtu 5 milionů chlapců.
Objektivní vliv války
Válka byla objektivním faktorem a také zasáhla nejen do českého, ale i do německého školství. Z armádních míst přišel návrh, aby v nemocnicích sloužily také české sestry. Při velkých českých protektorátních nemocnicích se měly zřizovat školící pracoviště. Nejvíce se mělo dbát na praktický výcvik. Ve starém českém školství by vyšly jen pomocné zdravotní sestry. Pedagogický a lékařský sbor měl být postaven z českých lékařů. Německé zdravotní školy neměly být touto výchovou zatěžovány. Studentkám mělo být sdělováno, že sestra, která bude znát německý jazyk, což mělo být přezkoušeno, bude dostávat vyšší plat, také péče o těžce raněné německé vojáky měla být honorována. Předběžně za školící střediska byly vybrány: Praha, Pardubice, Mladá Boleslav, Brno, Bohdaneč, Plzeň, Tábor. Němci zde předpokládaly vyšší úroveň. Lékaři zde mohli pracovat na poloviční úvazek, ale nemají opouštět systemizovaná místa v protektorátních ústavech. Průběh války však již realizaci pro vyškolení asi 1300 sester neumožnil.
Pohraniční Němci si nepřáli české mateřské školky, ale válečný nedostatek pracovních sil, si doslova vynucoval otevření školek pro české rodiny. Přednost měli mít školky smíšené, česko-německé, ale s vyučovacím jazykem německým. Plánovány byly v městech s větší textilní výrobou. Německé ženy o práci v textilkách nestály.
Se souhlasem okupačních úřadů bylo možno otevřít i privátní mateřskou školku. Kvalifikační předpoklady se nežádaly, stačil zdravotní výkaz. Do péče se mohlo dostat i české dítě.
Na české protektorátní školy se rozšířil nacistický způsob hodnocení žákovských znalostí. V jedné třídě z jednoho konkrétního předmětu směl pedagog udělit jen dvě jedničky. Předpokladem byla vyšší znalost a aktivní přístup ke vzdělání. Dokazovalo se to četbou a znalostí německé odborné terminologie, např. z biologie, matematiky apod. Byla to výchova k elitám. Kdo neznal ani minimum, navíc rušil při vyučování, dostal známku 6. Na pětku se mohlo ještě postoupit, pokud žák vykazoval uctivé a vzorné chování. To byla výchova vhodná pro budoucí vojáky. Učitel měl kontaktovat rodiče při každé vhodné situaci. Kladným rysem pro hodnocení byla bezchybná návštěva HJ, BDM, německého sportovního spolku, zařazení do veslařského spolku apod. Výchova v Hitlerově mládeži se vyžadovala u německých rodin. Pro české chlapce bylo nutno zažádat o přímluvu. V Praze se vědělo, že takovou protekcí byl vyznamenán syn zrádného ministra školství E. Moravce. Starší syn směl vstoupit do SS a stal se velitelem minometné baterie. Byl pozitivně hodnocen, měl vojenskou průpravu, dosaženou ještě v dobách čs. republiky na vojenském gymnáziu v Moravské Třebové. Moravec mladší, člen HJ, zahynul při bombardování, Igor Moravec, důstojník SS, se postavil na odpor příslušníkům SNB a vojákům čs. vojenské armády z Moravské Třebové. Byl zastřelen v roce 1946.
K negativním rysům protektorátního školství patřila také vynucená zásada, že v určitém ročníku střední školy muselo odejít ze studia určitý počet studentů, většinou propadali na neznalosti německého jazyka. Tím se snižoval počet studentů ochotných studovat na dalších typech škol.
Zásady NSDAP
Německý pedagogický sbor zjistil, že školství je řízeno celkem 22 předpisy. V roce 1944 byla již autorita nacistického systému otřesena, že nejrůznější předpisy, pokyny, vyhlášky, nebyly již dodržovány. Horliví aktivisté to ochotně hlásili gestapu, tam stále převládala zásada trestatelnosti takových jevů a tendencí. Zejména, když se tam nacházely myšlenky křesťanského původu. Politickou nacistickou angažovanost si mnozí členové NSDAP, zejména v pohraničních okresech, získávají žalováním na české školství a na české učitelé. Téměř se stalo zvykem navrhovat komplexní působení, a to i na území Německa. Byly to především příslušnice NSDAP, které si stěžovaly, že ve filmu "nevěrné ženy" jsou blond, rasisticky vyhovující typy. Doporučovaly rudovlásky. Američané měli být podáni ve filmu jen s nohama na stole a opíjející se tvrdým alkoholem. Záhy však byla americká díla stažena z kin. Pro protektorátní komplexní výchovu se doporučovaly díla jako Polní tažení v Polsku, německý film Heimat (Domov), častěji promítání pro školáky válečné týdeníky. Když uvedený požadavek měl být realizován, jedna ilegální organizace, patrně Obrany národa, napsala fingovaný dopis gestapu, že v Plzni se vytápí velký kinosál, ale uhlí je nedostatek a mělo by sloužit k válečné výrobě. Promítání filmů ovšem postihlo i protektorátní produkci, což nebyla škoda, neměla valnou úroveň. Na úrovni žup byly dokonce zřizovány župní filmové úřady. Měly dozorovat politické zaměření promítaných filmů. Doporučován byl protižidovský film Žid Süss. Také tisku byly uloženy úkoly propagující rasismus a vojenské nadšení.
Muži a dorůstající chlapci byli na frontě a tak se ideologické působení soustřeďovalo ve větší míře na BDM, Svaz německých dívek.
Svaz německých dívek
To byla paralelní organizace pro německé dívky a mladé ženy od 10 let do 21 let. Pro studentky, členky BDM, platily některé tajné instrukce. Studentky nadané na cizí jazyky se měly s podporou státu školit i na vysokých školách ve vybraném jazyku a potom ve službách zpravodajských organizací a institucí sloužit v armádě, případně v úloze informátorů mezi zahraničními dělníky, případně jako špiónky v cizině.
Praxe protektorátních studentů
Ta se v Německu zcela vymkla plánovanému záměru. Studenti protektorátních odborných škol se měli podílet nějaký čas na odborné praxi v německých závodech. Cílem bylo vybrat odborně kvalifikované síly se znalostí němčiny. Gestapo dostalo za úkol pověřit jednoho svého úředníka péčí o tento úkol. Hlavně, aby čeští studenti nepodrývali politickou vyspělost německých dívek. Závěrečné hodnocení gestapa je pozoruhodné:
1) Německá děvčata navazují kamarádské vztahy k českým studentům. Příčinou je nasazení Němců na frontě. Čeští studenti většinou nemají jazykovou překážku.
2) Německá děvčata nemají zájem o politické rozhovory. Čeští studenti po návratu domů uvádějí, že realita války v roce 1943 již způsobila informace o smrti na frontě u otce, bratrů, milenců apod. Válečné nadšení je jen formální, jen pro úřady. Naši studenti věděli, že by je za politické poznámky mohl postihnout pobyt v koncentračním táboře.
3) Studenti, kteří hovořili dokonale německy, nebyly u německých dívek tak úspěšní jako ti, kdož měli značné jazykové potíže. Vysvětlení spočívalo v tom, že při jejich jazykové komunikaci byla velká zábava a německé dívky měli pocit nadřazenosti, že je mohou opravovat, vytýkat chybnou výslovnost apod. Případný sňatek s českým studentem nebyl trestný. Nepřidal na dívčině pověsti a kariéře, ale platil status 4) protektorátního občana. Nacisté spíš apelovali na rasovou hrdost. Gestapo mělo potíže v několika případech, když francouzští technici, uvolnění vládou ve Vichy, v době svého volna navázali důvěrné styky s německými herečkami.
Pedagogický sbor byl vybírán. V Německu musel být rasově čistý, znalý všech 22 příkazů pro výchovu mládeže. V protektorátu se ještě vyžadovala znalost odborné i úřední němčiny.
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc., České školství v okupovaném pohraničí
(1939-1945)
