Evropské hodnoty - minulost známe, jaká bude budoucnost? VII, Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Evropské hodnoty - minulost známe, jaká bude budoucnost? VII
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Hledá se nové paradigma civilizace
Žijeme v přelomové době. Dosavadní paradigma euroatlantické civilizace se otřásá. Otřásá se působením krizových faktorů, jako je ekologické i nukleární ohrožení lidstva a biosféry celé planety, jako jsou mnohočetné následky devastace přírody i kultury, vztahů mezi lidmi a mezi národy. Základem všech rozkladných krizí je krize hodnotových soustav, krize hodnot a hodnotových orientací. Tato krize nespočívá ani tak v nedostatku příslušných idejí, jako spíše v úpadku jejich znalostí, porozumění a vážnosti, a následkem toho přirozeně v naprostém nedostatku uznání jejich vážnosti a závaznosti. Hodnotová nejistota starších generací vyvolává hodnotový nihilismus u generací mladých.
Chaos a nejistotu posttotalitního světa zaznamenaly významné osobnosti:
- Protagonisté politické scény nemají společnou kulturní základnu. Tím jsou dány podmínky pro nové konfrontace, války a zabíjení. Sílí pocit úzkosti. Svět je ještě heterogennější než byl dříve. Mladí jsou nutně dezorientovaní ( A. Tourrain).
- Bez kontroly. Chaos v předvečer 21. století. Všeobecný pokrok 20. století nebyl provázen pokrokem morálky v politice. Morální zmatek nepřispívá k pochopení dějin. Došlo ke zhroucení téměř všech tradičních hodnot (Zb. Brezinski).
- Bylo líp, když bylo hůř? (F. Adornato).
- Po pádu bipolárního světa se před člověkem otevřela budoucnost plná nejistoty. Teze o konci ději (F. Fukujama) je bezobsažná. Právě pádem vykonstruovaných schémat začínají skutečné dějiny. A my máme strach ze svobody a z nezamýšlených následků svých činů. Vydáváme se na cestu jako Oidipus a nevíme, zda zítra nezabijeme vlastního otce (M. Caciari).
- Lze očekávat, že boj mezi ideologiemi a jiné konflikty bude vystřídán bojem mezi civilizacemi, které na sebe narazí při prosazování vlastních hodnot a zájmů (S. P. Huntington).
Myslí se civilizace euroamerická, slovanskopravoslavná, islámská, konfuciánská, japonská, hinduistická, latinskoamerická a africká.
Jestliže základem minulého civilizačního vývoje byla mnohostranně se vyvíjející práce, na přelomu 19. a 20. století se osou všech společenských změn stávaly stále více peníze, finanční kapitál. Až tam sahají kořeny dnešního financialismu. Americký prezident Woodrow Wilson řekl r.1916: „Náš
systém úvěrů je koncentrován v rukou několika jedinců, kteří omezují a kontrolují veškerou činnost a růst národa. Nejsme vládou z přesvědčení demokratické většiny, jsme vládou mínění a nátlaku malé skupiny dominantních jedinců.“
Přes všechny sebechvály neoliberalismu se v globalizovaném světě stále více množí krizové jevy. Vyvolává je trojjediný komplex problémů ekonomických, ekologických a etických. Svět se ocitá v dvojí hrozivé nerovnováze:
1. Nerovnováha mezi lidmi. Rozdíly mezi příjmy lidí bohatých a chudých se staly zcela
nesouměřitelnými.
2. Globální změny životního prostředí. Nejde již jen o poruchy lokální jako v minulosti,
ale o poškození celé biosféry, které je nevratné. Změny již nebude možno napravit.
Světovládný trh a ziskuchtivost mocných samosebou problémy nevyřeší. Je nutná z m ě n a
životního stylu současné západní civilizace a obrat k uznání všelidských hodnot, jako je vědomí příslušnosti k přírodě, cítění sounáležitosti, vzájemnosti a solidarity mezi lidmi.
Klíčí strach, že stav světa se nezmění. Bohatí dál budou bohatnout a chudí chudnout. Armády světa budou bdít nad správným tokem peněz a ropy. Miliony uprchlíků ze zemí hladu a válek dál budou putovat na jiné kontinenty.
Ale je jedna antropologická konstanta, na kterou nesmíme zapomenout. A to je naděje. Není zrovna racionální povahy, je to spíš nastavení citu a vůle, ale zato je velmi eufunkční z hlediska existence člověka. Člověka jako bytosti přírodní, sociální i kulturní. Naděje, že přijde (přijít musí) m e t a n o i a (změna myšlení).
Že se nám podaří překonat současnou vykořeněnost, konformitu se zvrácenostmi a spoluúčast na pádu civilizace do odlidštění. Že se nám podaří oživit a udržet kulturní dědictví evropských národů. Že se nám podaří udržet a naplnit i hodnoty, které dnes reprezentují Evropu ve Všeobecné deklaraci lidských práv: Právo na život, na svobodu a bezpečnost, na přirozenou důstojnost, na spravedlnost a mír, na život bez strachu a nouze.
Jsme v situaci, kterou charakterizuje devastace přírody i kultury, ohrožení lidstva i celé planety. Vznikla jako důsledek lineárně chápaného vědeckotechnického pokroku ve službách výroby a obchodu bez hranic a omezení. Existuje něco víc než jen zákon prospěchu a zisku? Ano, je tady naše evropská mnohatisíciletá kultura hledání a nelehkého dobývání duchovních hodnot. Kultura, která tu jest, je přirozeným základem pro naše hodnocení a kritériem pro naše jednání. Neřiďme se svévolí nahodilých subjektivních soudů, slogany reklamy, proměnlivými komerčními zájmy, touhou po módnosti. Obracejme se k našim prověřeným hodnotám a ideálům, zachovávejme je, chraňme je a předávejme je dalším generacím. Takové hodnoty, které Evropané svým úsilím během několika tisíciletí vytvořili, jsou podmínkou soudržnosti společnosti a na té soudržnosti pravděpodobně závisí přežití lidstva. A nejen v Evropě.
