Dvoje vyhnání Čechů 4
Dvoje vyhnání Čechů 4
Dr. Jiří Jaroš Nickelli
Kdo fysicky páchal zločiny vyhánění, týrání, vraždění Čechů v pohraničí let 1938-1939? Organizátory III. říše již známe, a odpověď na tuto druhou část otázky zní takto:
Ordneři, freikorpsové, henleinovci
K nim jakožto k masovým organizacím ze zvůle a zahraniční podpory III. říše, se pak druží funkcionáři a řadoví členové dalších tzv. sudetoněmeckých spolků, organizací a svazů. Osvětleme nyní povahu oněch tří masových alias sudetských organizací.
Ordneři
Původně šlo o tzv. „pořádkové oddíly“ spojené organizačně s Henleinovou stranou, později přejmenovanou na Sudetendeutsche Heimatsfront. Ovšem tyto takzvané pořádkové oddíly měly vše společné se vším jiným, jen ne se skutečným pořádkem. Lze je pokládat za sudetoněmeckou odnož Hitlerových trup SA manů. Hitlerova idea SA mana jako „politického bojovníka“ – což se odráželo i v názvu „Sturmabteilung“ – plně odpovídala zásadám a organizaci sudetoněmeckých ordnerů. Účelem SA bylo především terorizovat politické protivníky v říši. Totéž činili ordneři v československém pohraničí a ve vnitrozemských německých ostrůvcích. Přitom jejich přímí předchůdci – turnéři – byli už od starého Rakouska organizováni údajně na tělovýchovném principu. I sám Henlein-Dworzacek byl kvalifikací učitel tělocviku. Tělocvičný princip ovšem byl jen první fází polovojenského a záškodnického výcviku – ordneři dostávali z říše ilegálně zbraně, munici a výstroj. To prokázal již před vypuknutím krize známý proces s tzv. Volksportem, když byla objevena skladiště ilegálních zbraní.
Podle některých odhadů měly oddíly ordnerů v I. ČSR kolem půldruhého milionu členů (?), z toho aktivní členstvo podílející se na zvěrstvech lze údajně odhadovat na jeden milion členů. Prokázanou skutečností mimo badatelskou diskusi jsou organizované pochody a průvody ordnerů na shromážděních v pohraničí. Tak například na Nových Hradech v jižních Čechách, kde se setkal hrabě Buquoy s Henleinem, bylo podle pamětníků a dobového tisku asi 6 tisíc ordnerů – henleinovců, na Červeném Hrádku, kde Runciman jednal s knížetem Hohenlohe, se pod okny zámečku shromáždilo údajně na pět tisíc ordnerů, řvoucích „Lieber Lord, befrei uns von der Tschechoslowakei!“.
Ordneři byli organizováni zvláště po roce 1935, po volbách, nejen v pohraničí republiky, ale také ve vnitrozemských jazykových ostrovech – na Moravě na Jihlavsku, na Svitavsku a Moravskotřebovsku, na Vyškovsku. Zde za mnichovské krize rovněž organizovali nepokoje a pogromy na české občany. Protože jejich příslušníci nebývali při záškodnické činnosti označeni nebo uniformováni, mohli snadno vyvolávat skandály, přepady a kravály, zejména s četníky a celníky. A později i se Stráží obrany státu.
Jeden z nejznámějších skandálů tohoto druhu vypukl v Moravské Ostravě. Odehrál se v době Runcimanovy mise. Československé orgány v té době zajistily sbírku pašovaných německých zbraní ve Frývaldově. Jejich vlastníci, příslušníci Henleinpartei, byli zajištěni v zajišťovací vazbě v Ostravě. Samozřejmě kolem budovy vězení se shromáždily tlupy soukmenovců. Výstižně to popsal novinář Sydney Morell: Nacisté seženou houf kdykoli a kdekoli. Ovšem v popisu událostí se i Angličan mýlil, maje informace od Němce poslance Kundta (S. Morell, Ukřižování, s. 72–73.). Vše se stalo přesně obráceně. Kundt tvrdil, že česká policie napadla dav a jeden policista č. 367 napadl bičíkem sudetoněmeckého poslance. Jak to bylo skutečně?
