Bienertův českomoravský stát již v roce 1945 3, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Bienertův českomoravský stát již v roce 1945 3
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Plán na vznik Českomoravské republiky
I když záměry jednajících stran byly různé, objektivní vývoj situace na frontě nutil angažované strany k jednání. Co především sledoval K. H. Frank? Především se domníval, že může zajistit, třeba i za pomoci české vlády, aby americká armáda obsadila co největší část českomoravského prostoru, věřil, že zajistí bezkonfliktní předání moci a tím se vyváže z kategorie válečných zločinců, získá nakonec uznání za nekrvavé ukončení války na našem území. Z jeho strany to byla iluze a beznadějná námaha. 1. května 1945 nechal v Přerově krvavě potlačit místní povstání, 2. května nechal v Terezíně popravit 52 mladých komunistů a členů odbojové organizace Předvoj, zcela bez soudu, jen ze svého rozhodnutí. Doufal také, že předá moc jen za podmínky, že příhraniční Němci se nebudou stěhovat, dokonce věřil, že budou mít jistý druh autonomie a sami se po válce rozhodnou, zda jejich území bude součástí českomoravského státu. Dokonce vyslovil fantasmagorní myšlenku, že by mohl dělat poradce u pražské vlády. Znal negativní stanovisko polního maršála F. Schörnera k předávání moci Čechům, proto zavazoval české vyjednávače slibem, že silnice a železnice zůstanou pod kontrolou německé armády a všude bude klid. Schörner však předpokládal, že každá česká vláda, ustavená v květnu 1945, bude lidem tlačena k protinacistickým a protiněmeckým akcím, aby se vůbec udržela u moci. Slibům o další kolaboraci příliš nevěřil. K. H. Frank nicméně opatrně a pln kompromisních zásad vyjednával dál s R. Bienertem a v řadě věcí se mu snažil vyhovět. Byl např. upozorněn na skutečnost, že lid by známé protektorátní ministry nemusel uznávat a označoval by je dál za kolaboranty. Vyhověl Bienertově delegaci již tím, že nechal z koncentračních táborů dopravit do Prahy pozdějšího tajemníka národně socialistické strany docenta Krajinu, bývalého ministra zahraničních věcí profesora Kamila Kroftu, dr. Dérera, vyslance Heindricha, J. Kvapila, celkem 16 osob. Byla jim nabídnuta místa ministrů v nové vládě českomoravského státu s náznakem, že potom již nebude místo pro komunistické ministry. K. H. Frank se dokonce kojil nadějí, že jedno místo bude ponecháno pro generála Lva Prchalu z exilu, aby vytvořil protiváhu pravicových sil a dr. E. Beneš aby neměl rozhodující pozici. Je nutno konstatovat, že zejména Kamil Krofta se choval statečně, místo ministra odmítl a podotkl, že nemůže zradit prezidenta Beneše a jeho demokratický program a nebude vylepšovat charakter kolaborantské vlády, která si na poslední okamžik chce přisvojit svatozář zachránců vlasti. R. Bienert tedy plánovanou vládu českomoravského státu nemohl doplnit.
K. H. Frank o celkové situaci vypověděl do protokolu vyšetřovací komise: „V důsledku stále se zhoršující německé politické a vojenské situace vymyslel jsem si pro protektorát plán k získání politické výhody Říši při eventuálním jednání o příměří nebo míru, a to tím, že protektorát by byl dobrovolně vydán mezinárodní skupině velmocí nebo nové české vládě. V případě porážky mi záleželo na tom, abych předal českému nástupci správu a exekutivu v klidu a pořádku“. Předání moci se neuskutečnilo a to ze dvou důvodů. K. H. Frank nezabránil, aby polní maršál F. Schörner nevydal rozkaz, že předávání moci, kapitulantské jednání je zradou a bude se trestat smrtí. Rozhlas, kam mířil R. Bienert se svým prohlášením nebyl předán, došlo ke krvavému boji. Květnové povstání, za druhé, znemožnilo poslední možný kompromis mezi kolaborantskou reprezentací a nacistickým okupačním režimem. R. Bienert sledoval svým vyjednáváním zásadu kontinuity českomoravského státu na pomnichovskou, tzv. druhou republiku s režimem „silné ruky“. U moci se měli udržet kolaboranti, pravicově orientovaná politická reprezentace. Také protektorátní administrativě šlo o to, aby nebyla trestána za své aktivity v letech okupace.
Podívejme se také na deklaraci, se kterou R. Bienert spěchal do rozhlasu, aby ji 5. května přečetl Čechům i okolnímu světu. Předešla ho však objektivní situace v Praze.
Mimořádný zájem o rozhlas
Během první světové války se stalo zvykem shromažďovat se před redakčními vývěskami pražských a brněnských novin. Živý a komentovaný zájem vyvolala každá mimořádná událost. Ve shromážděních byl zastoupen lid z ulice, který dokázal vtipně i předvídavě hodnotit politické a vojenské informace.
Zde a nikde jinde byla v revolučním smyslu pochopena zpráva vídeňské vlády, že jedná o příměří a výhledově i o ukončení války. Národní výbory, nové politicko-mocenské orgány moci, se s podporou lidu ujímají moci, i když se někde ustavují až v převratových dnech. Redakční vývěsky lákaly dál pozornost, ale po vzniku Radiojournalu, později státního rozhlasu, se zájem veřejnosti upnul k pražskému vysílání.
Středem pozornosti se stala budova rozhlasu, vycházející pracovníci jsou dotazováni na nejnovější vývoj událostí v souvislosti s všesokolským sletem, vyhlášenou mobilizací a o jednání s nacistickým Německem ve dnech mnichovské zrady.
21. září 1938 si mohutný nástup demonstrantů vynutil vstup do rozhlasu, dokonce i do studií a k mikrofonu, aby světu sdělili pohrdání mnichovskou dohodou, oklešťující republiku a pohrdání vládou v Paříži a v Londýně, zrazující demokracii a pomáhající likvidovat svého spojence, ČSR.
Nelze se tedy divit, že lid se shromažďoval kolem rozhlasu v den okupace 15. března 1939 a také, ve značném množství v květnových dnech roku 1945. Ve slovenském národním povstání se potvrdila vlastenecká a organizátorská úloha Svobodného vysilače z Banské Bystrice.
Odbojové organizace levicového i pravicového spektra měly tedy mimořádný zájem na ovlivnění a záhy i ovládnutí rozhlasu.
Mocenský zájem o rozhlas, nástroj masové propagandy, měl i okupační aparát. Vedle protektorátního rozhlasu, plně pod kontrolou nacistů, byl ještě zřízen Reichssender Böhmen, přímo podřízený Berlínu. Říšský vysílač Čechy vysílal přednostní informace jen pro německé občany na území protektorátu, někdy měl dokonce charakter úředního a stranického věstníku.
