Biden překvapil a potěšil
Biden překvapil a potěšil
Rostislav Iščenko
Upřímně řečeno, nepočítal jsem s tím, že se to ještě někdy stane, a úředníci ministerstva zahraničí, kteří za desetiletí americké hegemonie zcela ztratili kontakt s realitou, opět předvedou vysoké umění klasické diplomacie. Ale oni to udělali.
Amerického prezidenta to nepřišlo levně. Například Fox News ho okamžitě obvinila z kapitulace. Myslím, že značná část (nebo spíše většina) Američanů by toto obvinění podpořila. I když ve skutečnosti je Bidenova "kapitulace" podobna nám dobře známému Putinovu "předpažení“.
Jenže Američané si za mnoho let zvykli na to, že mohou světu diktovat svou neomezenou vůli, aniž by se nějak zvlášť ostýchali to skrývat. Samotný fakt, že Biden vyhlásil přechod z éry nekonečných válek do éry neúnavné diplomacie, byl proto pro značnou část Američanů šokem.
Spojíme-li přitom obě části Bidenova prohlášení - že použití vojenské síly „…by mělo být "nikoli prvním, ale posledním nástrojem a nemělo by být odpovědí na každý problém ve světě" a "Buďte si jisti, že USA se budou bránit a jsme připraveni použít sílu, ale každý cíl musí být jasný a dosažitelný" -, vidíme spoustu paralel s Putinovými projevy z dob relativní ruské slabosti.
Moskva tehdy také zdůrazňovala význam diplomatického úsilí a ruský vůdce se také snažil nenechat své posluchače na pochybách, že pokud Rusku nezbude jiná možnost než válka, bude bojovat. Mimochodem, Putin byl a je také kritizován domácími „gaučovými válečníky“ za to, že dává přednost diplomacii před silovým řešením prvního problému, na který narazí.
Moskva se s posilováním své pozice neodklonila od zásady primátu diplomacie, ale její prohlášení jsou stále tvrdší a hrozby silou častější. Jen během loňského roku Rusko přímo pohrozilo Ukrajině vojenskou silou, pokud zaútočí na Donbas, a Polsku a pobaltským státům, pokud se rozhodnou zahájit agresi proti Bělorusku.
Jestliže jsme tedy na začátku roku 2000 říkali, že se Rusko soustředí, nyní je čas, aby se soustředily USA. Biden pouze uvedl, že mechanismy, které Washington používal k provádění své zahraniční politiky, již nelze používat. Zaprvé nepřinesly USA pozitivní výsledek a zadruhé USA již nemají sílu na agresivní zahraniční politiku.
Americký prezident přitom vyjmenoval hrozby, před kterými se USA hodlají bránit a před kterými hodlají bránit své spojence. Od kybernetické bezpečnosti až po otázky životního prostředí - to vše jsou stejné priority, které měli Obama i Trump. Zájmy Washingtonu tedy zůstávají stejné, jde jen o to změnit používané nástroje a upravit rétoriku - nahradit panovačný agresivní tón projevem otevřenosti ke konstruktivnímu dialogu.
S projevy ruského prezidenta v dobách relativní ruské slabosti je spojuje ještě jedna věc. Biden, na rozdíl od svých předchůdců, nejmenoval nepřátele USA, pouze nastínil kolektivní mechanismy (jako je AUKUS), kterým bude Amerika v nejbližší době dávat přednost při provádění své zahraniční politiky.
Pravděpodobně poprvé po desetiletích se v mezinárodněpolitickém projevu amerického prezidenta vůbec nehovoří o Rusku a Číně. Washington se tak snaží vyhnout převzetí iniciativy v konfrontaci tím, že přizná toto "čestné právo" svým potenciálním protivníkům. Amerika je prý "pro světový mír", a pokud je někdo proti, není to Bidenova vina.
Vidíme pokračování politiky, kterou Biden vyhlásil během přípravy a konání summitu USA-Rusko 16. června tohoto roku. Již tehdy se USA, neschopné diktovat, snažily přejít do režimu vyjednávání, aniž by v jakékoli otázce ustoupily. I Bidenův projev v OSN je v tomto duchu - Amerika nechce bojovat a je připravena vyjednávat, ale nehodlá v ničem ustoupit.
Již dříve jsme psali, že USA, které nejsou schopny vést agresivní politiku na všech frontách, se budou snažit uzavřít příměří s většinou svých potenciálních protivníků, aby soustředily své síly na hlavní směr. Jakmile se vypořádáte s hlavním nepřítelem, můžete se postupně vypořádat s ostatními.
Americkým diplomatům se musí nechat, že když byli nuceni drasticky změnit formát své komunikace se světem, dokázali se vyhnout tomu, aby sami navrhovali kompromisní varianty, a to jen díky tomu, že projevili ochotu naslouchat návrhům protistrany. Jednalo se o pokus uspořádat "soutěž návrhů". Zorganizovat vyjednávací proces tak, aby potenciální odpůrci USA usilovně předkládali Washingtonu milé nabídky z obavy, že "spojenci" budou mít čas se s Amerikou dohodnout dříve než oni.
Nemyslím si, že se USA podaří vnutit Rusku a Číně takovou "soutěž", ale musely se o to pokusit, a to co nejpřirozeněji a nejnenápadněji - v nejlepších tradicích staré diplomacie.
Washington si uvědomil, že Rusko a Čínu nebude možné rozdrtit silou ani tajně rozbít jejich neformální spojenectví, které je pro Západ nedobytné. Snaha zatáhnout Moskvu do evropských záležitostí až po uši, aby neměla dost sil podpořit Čínu proti AUKUSu, zatím také selhala. Amerika se nyní snaží vyřešit stejný problém, ale již v průběhu standardního vyjednávacího procesu, hledá rozpory mezi spojenci, aby pracovala na rozbití vztahů a poštvala je proti sobě vrážením klínu do citlivých oblastí.
Washingtonu nic jiného nezbývá. Všechny ostatní způsoby byly vyzkoušeny a selhaly a čas je rozhodující; podle výpočtů amerických stratégů musí být přinejmenším čínský problém vyřešen do roku 2026/27, jinak se četné americké porážky na mezinárodní scéně spojí v jednu strategickou katastrofu.
Vhodně bylo zvoleno načasování, místo a související formát politického prohlášení. Tohoto zasedání Valného shromáždění OSN se nezúčastnili světoví lídři schopní postavit se Spojeným státům (Putin, Si Ťin-pching, Merkelová, Macron). Z "těžkých vah" v Bidenově doprovodu pouze Boris Johnson vytvořil zdání trvání velikosti USA.
Američanům se podařilo udržet zdání kontroly Washingtonu nad globální politikou a prezentovat vynucené mírové jednání jako svůj dobrovolný krok k posílení bezpečnosti celého lidstva. Demonstrace úspěchu a skutečný úspěch jsou samozřejmě různé věci. Washingtonu se však prozatím podařilo přechodem od politiky zastrašování k politice přesvědčování a intrik (což je zjevný projev slabosti) tuto slabost zakrýt a snažit se ji prezentovat jako sílu - zodpovědný americký přístup k řešení globální krize, která lidstvo znepokojuje každým dnem víc a víc.
Tato změna názoru samozřejmě nikoho neoklame (pokud východoevropské demokracie opět neznervózní), ale důležité je, že americká diplomacie znovu získala schopnost krásných a složitých mezinárodních kombinací. Současné vytvoření AUKUS, stažení z Afghánistánu, úder jednotě NATO v podobě zmaření kontraktů na francouzské lodě a letadla, utlumování aktivit ve východní Evropě a zaujetí smířlivého postoje na Valném shromáždění OSN naznačují začátek složité, mnohovrstevnaté kombinační hry, kterou byla americká diplomacie ve svých nejlepších letech proslulá.
Je samozřejmě pochybné, že dnešní epigoni budou schopni zopakovat výkony svých předchůdců, ale pokus byl učiněn a je třeba s ním počítat. V každém případě to bude vyžadovat vyváženou a promyšlenou reakci Ruska, která by v žádném případě nenarušila naše zájmy a schopnosti a umožnila Moskvě udržet si nejen iniciativu v globální hře, ale také image hlavního světového mírotvůrce.
https://ukraina.ru/opinion/20210923/1032308347.html
Překlad: st.hroch 20210924
Přišlo e-poštou
PP
