Bernie Sanders v Foreign Affairs - Revoluce v americké zahraniční politice

20.3.2024 12:59

Nahradit chamtivost, militarismus a pokrytectví solidaritou, diplomacií a lidskými právy.

Smutný fakt ohledně politiky Washingtonu spočívá v tom, že o nejdůležitějších problémech USA a světa se zřídka vážně diskutuje, což zvláště platí pro zahraniční politiku. Pokud i několik desetiletí existoval „dvoustranný konsensus“ v zahraničních záležitostech, tragédií je, že tento konsensus byl téměř vždy chybný. Ať už šlo o války ve Vietnamu, v Afghánistánu a Iráku, svržené demokratické vlády po celém světě. Dále katastrofální kroky v obchodování, jako byl vstup do North American Free Trade Agreement a zavedení trvalých normálních obchodních vztahů s Čínou, následky čehož poškodily postavení USA ve světě, hodnoty námi vyznávané a byly zničující pro americkou dělnickou třídu.

Uvedené schéma v současnosti pokračuje. Vynaložili jsme miliardy dolarů na podporu izraelské armády. USA vlastně jako jediný stát světa hájí pravicově-extrémistickou vládu premiéra B. Netanjahua, která vede kampaň totální války a destrukce proti lidu Palestiny. V důsledku toho jsou USA stále více izolovány nejen od chudších zemí rozvojového světa, ale také od mnoha dlouhodobých spojenců z průmyslových zemí. Vzhledem k těmto selháním již dříve nastal čas na zásadní změnu orientace americké zahraniční politiky. Začít je třeba uznáním selhání dvoustranného konsensu po druhé světové válce a nastínit novou vizi na bázi lidských práv, multilateralismu a globální solidarity.

Politici obou vládních stran od dob studené války využívali strachu a výslovných lží, aby zapletli USA do zničujících zahraničních vojenských konfliktů, které nelze vyhrát. Prezidenti Johnson a Nixon poslali asi tři miliony Američanů do Vietnamu na podporu antikomunistického diktátora v občanské válce. Na základě tzv. teorie domina: upadne-li jedna země do komunismu, padnou také okolní země. Tato teorie byla chybná, válka byla zavrženíhodným selháním. Zabito bylo asi tři miliony Vietnamců a 58 tisíc amerických vojáků. Vietnamská katastrofa Nixonovi a jeho ministrovi zahraničí H. Kissingerovi nestačila. Rozšířili válku do Kambodže prostřednictvím bezprecedentního bombardování, což stálo statisíce obětí a vyvolalo vzestup diktátora Pol Pota, který má na svědomí genocidu dvou milionů obyvatel. Dopadlo to tak, že navzdory enormním ztrátám na životech a vynaložení obrovských částek peněz USA prohráli válku, v níž vůbec neměli bojovat. V důsledku toho USA vážně zpochybnily svou důvěryhodnost doma i v zahraničí.

USA tehdy nedosáhly lepších výsledků ani ve zbytku světa. Ve jménu boje proti komunismu a SSSR podporovala americká vláda vojenské převraty v Íránu, Guatemale, Kongu, Dominikánské republice, Brazílii, Chile a jinde. Tyto intervence často podporovaly autoritativní režimy, které brutálně utlačovaly vlastní obyvatelstvo a šířily korupci, násilí a bídu. Washington se stále potýká s následky zasahování, setkává se se značnou podezřívavostí a nepřátelstvím ve více zemích, což komplikuje zahraniční politiku a škodí americkým zájmům.

Washington zopakoval většinu uvedených chyb po teroristických útocích z 11.září 2001. Prezident George W. Bush vložil dva miliony amerických vojáků a více než 8 bilionů dolarů na „globální válku proti teroru“ a na katastrofální války v Afghánistánu a v Iráku. Válka v Iráku se podobně jako válka ve Vietnamu zakládala na výslovné lži. Irácký diktátor Saddám Husajn neměl žádné zbraně hromadného ničení. Přestože proti válce se stavělo mnoho amerických spojenců, Bushova administrativa jednostranným postupem poškodila důvěryhodnost Washingtonu ve světě. Irák nebyl výjimkou. Ve jménu globální války proti teroru USA uplatňovaly mučení, ilegální zadržování, „mimořádné vydávání“ – zavlečení podezřelých kolem světa, zadržování ve vězení Guantánamo na Kubě a v rámci tajných vězeňských operací CIA po celém světě. Americká vláda zavedla Patriot Act, což vedlo k masovému policejnímu dozoru doma i v zahraničí. Dvě desetiletí bojů v Afghánistánu zanechaly tisíce mrtvých i zraněných amerických vojáků a zapříčinily statisíce civilních obětí. Navzdory všemu utrpení a vynaloženým nákladům je Tálibán znovu u moci.

Náklady pokrytectví

Bernie Sanders by si přál, aby mohl konstatovat, že politický establišment ve Washingtonu se poučil ze selhání v rámci studené války a globální války proti teroru. Až na malé výjimky se tak ovšem nestalo. Navzdory slibům o politice „America first“ prezident Donald Trump zvýšil neomezenou válku dronů po celém světě, vyslal další vojáky na Střední východ a do Afghánistánu, vystupňoval napětí s Čínou a Severní Koreou, brzy se pustil do zničující války s Íránem. Zásobil zbraněmi některých z nejnebezpečnějších tyranů na světě od Emirátů po Saúdskou Arábii. Trumpovo počínání má kořeny v desetiletích americké politiky, která upřednostňovala krátkodobé jednostranné zájmy namísto dlouhodobého úsilí o formování nového světového řádu na základě mezinárodního práva. Trumpův militarismus nebyl výjimkou. USA v minulosti byly zapojeny do vojenských operací v Afghánistánu, Kamerunu, Egyptě, Iráku, Keni, Libanonu, Libyi, Mali, Mauretánii, Mosambiku, Nigeru, Nigérii, Pákistánu, Somálsku, Sýrii, Tunisku a Jemenu. Americká armáda spravuje asi 750 vojenských základen v 80-ti zemích.

Americká politika vůči Číně představuje další ukázku selhání americké zahraniční politiky, která přistupuje k americko-čínským vztahům jako k boji s nulovým součtem. Považuje Čínu za nového zahraničněpolitického strašáka, existenční hrozbu, která opravňuje stále vyšší a vyšší rozpočty Pentagonu. Samozřejmě, Číně lze hodně vyčíst: krádeže technologií, útlak práv pracujících a tisku, nesmírné využívání energie z uhlí, represi v Tibetu a Hongkongu, hrozby ve vztahu k Tchaj-wanu a nelidské zacházení s Ujgury. Jenže bez spolupráce Číny a USA, dvou největších původců emisí CO ₂ , neexistuje řešení existenční hrozby změny klimatu. Ani budoucí pandemie nelze řešit bez americko-čínské spolupráce. Namísto obchodní války s Čínou by Washington měl zformovat vzájemně výhodné obchodní dohody ve prospěch pracujících v obou zemích, nikoli ve prospěch nadnárodních korporací. USA by měly činit Čínu zodpovědnou za porušování lidských práv. Jenže přístup Washingtonu k lidským právům je selektivní. Například pokud jde o Saúdskou Arábii, kterou zásobuje zbraněmi a podporuje ji, stejně jako Egypt, Indii, Izrael, Pákistán a Emiráty – všechny tyto země porušují lidská práva.

Kontraproduktivní nejsou pouze americká vojenská dobrodružství a pokrytecké krytí tyranů. Jedná se také o mezinárodní obchodní dohody, do kterých Washington vstoupil v posledních letech. Obyčejní Američané poslouchají rok po roce, jak nebezpeční a hrozní jsou čínští i vietnamští komunisté, že je USA musí porazit, ať to stojí, co to stojí. Ukazuje se, že korporátní Amerika má jiné výhledy. Mnohé s US spjaté multinárodní korporace začaly vyznávat ideu „svobodného obchodu“ s autoritativními zeměmi a využily příležitosti najmout si zbídačené dělníky ze zahraničí za zlomek mzdy, jakou by zaplatili Američanům. Washington s dvoustrannou podporou a za potlesku korporátního světa i médií hlavního proudu uzavřel dohody o svobodném obchodu s Čínou a Vietnamem. Následky byly katastrofální. Dohody platí asi dvacet let, za tu dobu bylo v USA zavřeno asi 40 tisíc továren, dva miliony dělníků ztratily zaměstnání, pracující třída Američanů zažila stagnaci mezd navzdory tomu, že korporace vydělávaly miliardy a investoři byli bohatě odměněni. Nevole k takové obchodní politice mezi třídou pracujících Američanů pomohla urychlit původní Trumpův vzestup a dosud ho podporuje.

Lidé jsou více než zisky

Moderní americká zahraniční politika nebyla vždy krátkozraká a destruktivní. V důsledku druhé světové války, nejkrvavější války v dějinách, Washington se rozhodl poučit z represivních dohod přijatých po první světové válce. Namísto ponížení nepřátel Německa a Japonska, když tyto země ležely v ruinách, USA zavedly ohromný multimiliardový plán hospodářského zotavení a pomohly přeměnit totalitární společnosti na prosperující demokracie. Pokud cílem zahraniční politiky je pomoci zformovat mírový a prosperující svět, tak zahraničněpolitický establishment musí zásadně přehodnotit výchozí předpoklady. Vynakládání bilionů dolarů na nekonečné války a obranné smlouvy nevyřeší existenční hrozby. V aktuálním bodě obratu v dějinách lidstva musí USA vést nové globální hnutí založené na lidské solidaritě a potřebách bojujících lidí. Toto hnutí musí mít odvahu překonat chamtivost mezinárodní oligarchie, když několik tisíc miliardářů drží nesmírnou ekonomickou a politickou moc.

Ekonomická politika je zahraniční politikou. Pokud bohaté korporace a miliardáři dusí naše ekonomické a politické systémy, budou se zahraničněpolitická rozhodnutí řídit jejich materiálními zájmy, nikoli zájmy převážné většiny světové populace. Američané musí zakročit proti daňovým rájům. Washington musí zformulovat férové obchodní dohody, ze kterých budou mít prospěch chudí ze všech zemí, ne jen investoři z Wall Street. USA musí zrušit nadměrné vojenské výdaje a požadovat od ostatních zemí, aby je následovaly. USA plánují vynaložit na armádu v letošním roce asi 900 miliard dolarů, přičemž více než polovina je určena na smlouvy s malým počtem dodavatelů obrany, což je pro ně vysoce ziskové.

Jako většina Američanů i já jsem přesvědčen, že životním zájmem USA a mezinárodního společenství je bojovat proti Putinově ilegální agresi vůči Ukrajině. Jenže mnoho dodavatelů obrany vidí válku v první řadě jako způsob naplnit vlastní kapsy. Každý Stinger, poslán na Ukrajinu, stojí 400 tisíc dolarů, nehorázný nárůst ceny, která nelze rozumně zdůvodnit. Washington by měl přestat podrývat mezinárodní instituce, když jejich jednání není v souladu s jeho krátkodobými politickými zájmy. Pro celý svět je mnohem lepší, když země budou diskutovat o svých neshodách než shazovat bomby v ozbrojených konfliktech. USA musí podporovat OSN platbou příspěvků, přímo se angažovat v reformách OSN a podporovat útvary OSN jako Rada pro lidská práva. USA by měly konečně vstoupit do Mezinárodního trestního soudu namísto útoků na soud, když vynese verdikt, který Washingtonu nevyhovuje .

Na programu solidarita

Prospěch získaný takovým posunem v zahraniční politice daleko převyšuje náklady. Důslednější americká podpora pro lidská práva omezí jejich zneužívání. Zvýšené investice do ekonomického rozvoje a občanské společnosti umožní milionům lidí zbavit se chudoby a posílí demokratické instituce. Americká podpora pro férové mezinárodní pracovní standardy zvýší mzdy pro miliony amerických pracujících a miliardy lidí na celém světě. Pokud bohatí budou muset řádně platit daně a přeshraniční (offshore) kapitál bude potlačován, uvolní se tím značné finanční zdroje, aby uspokojovaly globální potřeby a napomáhaly obnovit důvěru lidí, kterou mohou poskytovat demokracie. USA jako nejstarší a nejsilnější demokracie na světě musí pochopit, že největší síla národa nepochází z bohatství ani z vojenské moci, ale od našich hodnot svobody a demokracie. Největší výzvy naší doby, počínaje klimatickou změnou a konče globální pandemií, vyžadují kooperaci, solidaritu a kolektivní jednání, nikoli militarismus.

Zdroj:
Bernie Sanders: A Revolution in American Foreign Policy. Replacing Greed, Militarism, a Hypocrisy S Solidarity, Diplomacy, and Human Rights .
©Foreign Affairs. March 18, 2024.

Bernie Sanders (*1941) je jedním z nejzkušenějších amerických politiků. Byl ještě jako nezávislý starostou Burlingtonu, od roku 1990 do 2007 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů, od té doby působí v Senátu již třetí volební období. Ucházel se o nominaci Demokratické strany na prezidenta USA v roce 2016. V primárkách prohrál s Hillary Clintonovou, získal 43% hlasů voličů a 39% hlasů delegátů na konventu DS. Protikandidátka získala 43 % hlasů voličů a 60 % hlasů delegátů. Pro svůj program demokratického socialismu tedy získal na poměry v USA velmi příznivý výsledek.

Text připravil Ladislav Hohoš (autor slovenského levicového portálu Nové slovo). K článku napsal: Čtu tento nový text v renomovaném časopise Foreign Affairs a žasnu. Strážce politické korektnosti ujišťuji, že nabízím čtenářům zkrácenou interpretaci myšlenek amerického senátora bez jakýchkoli dodatků či stylistických úprav.

Jana Putzlacher

vasevec.cz