Ztráty, které způsobili privatizátoři, ve srovnání se ztrátami

za 2. světové války

Inna Novikova, Jurij Kondratěv

Jak v devadesátých letech pracovali domácí privatizátoři a jejich západní vůdci – spoluviníci vyloupení Ruska? Proč škody úspěšných manažerů Čubajse a Gajdara jsou možná ještě větší  než ty od fašistických hord? Na toto téma promluvil ředitel Institutu studia národních krizí Nikolaj Sorokin.

V devadesátých a dalších letech se skutečně za kopějky privatizovala hromada ohromných strategických a důležitých zařízení, včetně společnosti RAO UES.

Naštěstí nedospěla tato tak zvaná privatizace do logického konce, takže dosud nemůže svá aktiva prodávat do zahraničí. Jakmile by se staly zahraničními, zbankrotovaly by. Tak to bylo s několika podniky leteckého průmyslu Sovětského svazu, které když se dostaly do majetku Američanů v devadesátých letech a počátkem nového tisíciletí a zbankrotovaly.

O jaké podniky šlo?

Byly to například podniky spojené s výrobou letadel Il-86, Američané řídili tento podnik jako kdyby se chtěli společně účastnit dalšího rozvoje spolu s námi.

Il-76 bylo nejbezpečnější letadlo, které celkem ani jednou neselhalo …

Ano. A jakmile získali technologii (bylo tam aktuální rozpracování ještě z raných sedmdesátých let) nechali podnik zbankrotovat. Jsou to majitelé, mohou nechat zbankrotovat jakýkoliv jiný podnik, který ovládají. Je dobré, že Putinova vláda dokázala některé následky privatizátorů napravit, ale samozřejmě ne až do finále. Tato škoda způsobená zemi je srovnatelná jen s agresí Hitlera v roce 1941 a možná to bylo ještě více zničující než vtržení nacistů. Sovětští lidé se k agresorovi nepřipojili. V případě událostí koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let  se někteří ruští občané zlomili a postavili se na stranu Čubajse a Gajdara. Ne všichni, ale mnozí. Politika Putinovy vlády, přesněji  přímo Putina vedla k tomu, že jsou k dnešnímu dni mnohé následky privatizace lokalizovány, odstraněny a země je od nich většinou očištěna. Nacházíme se na celkem správném začátku rozvoje. Bude to tak i dále, pokud neodvrhneme to hlavní, co vydobyl socialismus, co je ještě dosud zachováno. Je to možno dost rychle obnovit. kromě statiky mám na mysli také dynamiku, mechanismy rozvoje, mechanismy modernizace z doby socialismu. Tak třeba koncentraci maximálních prostředků pro životně důležité oblasti rozvoje. Je nutné vytvořit raketové a kosmické odvětví, mobilizovat celý stát. Toho kapitalistická ekonomika schopná není. Tam pracují v podmínkách vyváženého konkurenčního rozvoje. Také musíte vytvořit výkonný laserový průmysl, což se stalo. V Sovětském svazu už byl, potom jej Gajdarova vláda zničila. Dnes je obnoven. Takových příkladů je mnoho.

Byla zničena výroba našich léků. Všechny závody byly zrušeny.

Farmakologie byla zničena stoprocentně. Je to dobrý příklad. Provedly to zahraniční monopoly. Třeba inzulín, jehož výrobu v Rusku zlikvidovala dánská společnost mající světový monopol. Uplatila úředníky ministerstva zdravotnictví, kteří odpovídali za endokrinologii. V devadesátých letech to chodilo takto. Privatizujeme – ničíme. Privatizujeme to nejlepší a důležité, sbíráme nejlepší technologie a vyvážíme je. Bankrotujeme.

Stejně dopadly noviny Pravda, kde jsem tehdy pracovala. Objevili se tam řečtí investoři, říkající si komunisté. Tenkrát měla Pravda velkou redakci, byly to populární noviny. Ti noví vytvořili novinářům velmi těžké podmínky: nevypláceli mzdu. Nakonec se všichni rozešli. Jako vydavatelé Pravdy měli určité výhody. Prodávali dřevo, ropu, odvezli muzeum Pravdy, která byla praporem sovětské žurnalistiky. Nic nezůstalo. Totéž, o čem mluvíte vy.

To všechno zastavil Putin.

Převzato z Pravda.ru

Outsidermedia.cz