Ztracené domovy 9
Ztracené domovy 9
(Vystěhování českého obyvatelstva ze severní části Vyškovska)
Ing. Josef Mikš, PhDr. Dagmar Stryjová
4. února přijel do Vyškova zkontrolovat stav příprav ke stěhování obyvatelstva ještě pověřenec reichsprotektora pro Vyškovsko dr. Bölling, který navštívil toho dne i okresní úřad a Úřad pro výkup ve Vyškově.
Vzhledem k tomu, že velení cvičiště projevilo značné obavy z udržení klidu a pořádku ve stěhovaných vesnicích, byla zřízena v obcích spěšné etapy vedle zvýšeného počtu četnických hlídek a strážních oddílů ještě kontrolní a revizní služba z řad zaměstnanců přesídlovací kanceláře. Služba trvala plných 24 hodin a po celou tuto dobu se nesměl určený úředník z obce vzdálit. Pokud po určeném čase nedošlo k jeho vystřídání, byl povinen setrvat ve vesnici i nadále, a to až do doby, pokud ho někdo jiný nepřišel vystřídat. Hlavním úkolem tohoto opatření byla snaha, aby evakuace obyvatelstva proběhla rychle, hladce a včas, a co bylo nejdůležitější, bez zbytečného rozruchu a „porušení veřejného klidu a pořádku“. Zjištěné závady byl každý z úředníků povinen na místě okamžitě odstranit, a pokud to nebylo v jeho silách, musel ihned zaslat po motorizované spojce příslušné písemné hlášení do přesídlovací kanceláře ve Vyškově, která okamžitě zařídila potřebné… Stanovištěm úředníků byla kancelář stálé četnické hlídky, odkud musel každý z nich v doprovodu jednoho četníka učinit nejméně 4 x denně po určené obci obchůzku.
V té době měla již přesídlovací kancelář zajištěno pro přesídlence spěšné etapy celkem 1 000 náhradních ubytovacích prostor, z nichž však, jak sama uváděla ve svých zprávách pro ministerstvo vnitra bylo 50 % bytů naprosto neobyvatelných. Vzhledem k tomu, že obě místní úřadovny v Drahanech i Studnicích jen s velkými obtížemi zdolávaly zvýšenou agendu, byla 9. února 1942 otevřena ještě další pobočka místní úřadovny v Otinovsi, do níž byl přidělen kancelářský pomocník Pospíšil, podléhající vedoucímu místní úřadovny ve Studnicích.
Ačkoliv v březnu neobdržela ještě přesídlovací kancelář z Prahy žádné přesné instrukce o změně stěhovacího termínu, je 11. března 1942 sděleno prostřednictví aktuárského adjunkta Wetzela ve formě fonogramu jejím zaměstnancům, že v 11.30 hodin byl předvolán na obecní úřad ve Studnicích velitel tamního četnického oddílu praporčík Nezval, kde mu sdělili členové výkupní komise ing. Schneider a Demuth, že stěhovací termín je přeložen na 1. červenec 1942. Tato informace byla 17. března potvrzena dopisem velitele vojenského cvičiště, nyní již plukovníka Hamerschmieda a dále upřesněna tak, že konečným termínem stěhování obcí spěšné etapy bude až 1. listopad 1942, což bylo z Prahy oficiálně potvrzeno 20. března. Téhož dne je společně s touto informací zaslán do Vyškova i spěšný dopis s německým textem vyhlášky, k níž měla přesídlovací kancelář učinit český překlad a připravit ji do tisku. Současně bylo oznámeno, že obce až dosud spěšné etapy budou od nynějška tvořit etapu dvě a obce bývalé druhé etapy, jež se měly vystěhovat k 1. listopadu 1942 budou připojeny k etapě tři s termínem vystěhování roku 1943.
S odsunutím stěhovacího termínu do podzimních měsíců roku 1942 však nastaly značné problémy. Řada přestěhovalců si k 1. květnu již našla náhradní ubytování, propachtovala pozemky a přestěhovala část svého mrtvého i živého inventáře či našla nové zaměstnání. Rovněž okresní úřady na Moravě nebyly se změnou stěhovacího termínu nikterak nadšeny. Do Vyškova neustále přicházely četné dotazy, zda i nadále je nutné dodržet pro vyškovské obyvatelstvo volné byty a prostory, kdo bude zatím platit nájemné apod.
Protože Němci i přes odsunutí stěhovacího termínu do zimních měsíců roku 1942 mají i nadále eminentní zájem na co nejrychlejším opuštěním plochy vojenského cvičiště, dávají těm vystěhovalcům, kteří se hodlají vystěhovat již v jarních měsících další úlevy. Taková osoba není povinna provést letní sklizeň a osetí pozemků, ale zato jejich řádné obdělání musí zajistit starosta obce. Jak, to bylo okupantům vedlejší. Daně a dávky z pozemků však museli platit všichni přestěhovalci, i ti, co se již vystěhovali, až do 1. listopadu 1942, protože až do té doby byli považováni za jejich neomezené vlastníky…
Vzhledem k politické situaci po smrti R. Heydricha a vývoje na frontě Němci 18. června 1942 dále redukují stěhování obcí bývalé spěšné etapy, nyní etapy dvě, na obce Studnice s osadou Odrůvky. Otinoves a Hartmanice s termínem vystěhování 1. prosince 1942. Stěhování zbylých obcí druhé etapy, Drahan, Bousína, Repech, Nových Sadů a osady Březiny přesouvají do etapy tři s termínem vyklizení 1. listopad 1943…
Konečně v měsíci říjnu a listopadu se začalo se stěhováním. A opět bylo možno vidět podél cest a v příkopech převrácené potahy, roztroušené věci a zařízení, slzy, zoufalství a pláč. Nejdříve byly stěhovány osoby, na něž se nevztahovala polní pracovní povinnost, pak ostatní. Celkem bylo vystěhováno 665 domů, jež obývalo 908 rodin majících 3 256 obyvatel… V této etapě byly poprvé zahrnuty kromě obcí vyškovského okresu i dvě obce okresu prostějovského.
Jestliže hodnotíme průběh této etapy, pak musíme konstatovat, že ta druhá, původně spěšná etapa byla z politického hlediska nejsložitější. Zároveň je názorným dokladem skutečnosti, že vývoj v protektorátu byl přímo závislý na vývoji vojensko-politické situace na frontách. Její příprava a zahájení probíhá prakticky v době po nástupu Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v Praze, následném vyhlášení stanného práva a krutých represálií, které zasahují i na Vyškovsko.
Heydrich, který jak víme, se snažil urychlit germanizační proces v Čechách a na Moravě, zasáhl i do stěhování druhé etapy. Přesto, že před jeho příchodem bylo oficiálně rozhodnuto, že stěhování této etapy proběhne do 1. listopadu 1942, tedy během jednoho roku, byl nyní termín zkrácen o polovinu a určené obce se měly vyklidit do 1. května 1942.
Toto rozhodnutí souviselo s tehdejší situací na frontě, kdy v době nástupu Heydricha německá fašistická vojska úspěšně pokračovala v postupu na Moskvu a měla obklíčen Leningrad. Ale v prosinci 1941, když ani druhá ofenziva na Moskvu neměla úspěch, a německá vojska musela v nepříznivých zimních povětrnostních podmínkách přejít do strategické obrany, přišel šok, který otřásl celým Německem. Sovětská vojska přešla do protiofenzivy a do začátku ledna 1942 srazila nacistické armády o 100-250 km zpět na západ. To byla první velká porážka Němců ve druhé světové válce a současně mohutné povzbuzení všech národů upících pod jhem fašistické nadvlády. V důsledku těchto událostí vznikaly u Němců obavy o vývoj situace v protektorátu. Proto byl dočasně změněn kurz. Dne 4. února 1942, v době, kdy ve Vyškově ještě pověřenec reichsprotektora dr. Bölling kontroluje stav příprav druhé etapy – mluví v Praze Heydrich o změně linie. V důsledku toho se začátkem března rýsuje prodloužení termínu do července 1942. Ale mezitím je spáchán na Heydricha atentát, je vyhlášeno druhé stanné právo a nastává nová ostrá perzekuce, která zasahuje nepříznivě i stěhovanou oblast. Teror vrcholí 10. června vyvražděním a likvidací Lidic a 24. června Ležáků. Druhá forma teroru přináší ještě brutálnější formy násilí a počet obětí nacistického řádění je desetinásobný oproti prvnímu stannému právu. To vše znamená vystupňování napětí a psychologickou zátěž i pro obyvatele vesnic, které čekají na vystěhování.
