České národní listy

Ztracené domovy 1

(Vystěhování českého obyvatelstva ze severní části Vyškovska), Ing. Josef Mikš, PhDr. Dagmar Stryjová

Úvod

Byly to těžké časy. Na český národ se valila rána za ránou. Ještě byly v živé paměti dny mnichovské zrady, kdy naši západní spojenci Hitlerovi umožnili odtržení pohraničních území a vytvoření okleštěné druhé republiky a již zde byla okupace českých zemí hitlerovským Německem, provedená bez ohledu na „záruky“ našich nových hranic západními velmocemi.

Začal krutý fašistický režim. Politický, hospodářský i kulturní život v Čechách a na Moravě byl rozvrácen a lid měl být přeměněn v pasivní masu, plnící jen rozkazy německých pánů.

A nakonec 1. září 1939 začala válka. Situace se ještě ztížila. Otrocká práce a hladové příděly, zatýkání, popravy, teror a zastrašování měly udržet Čechy v poslušnosti. Lidé byli událostmi zaskočeni, zklamáni a uzavřeni do sebe. Budoucnost byla nejasná a neradostná. Ale  žít se muselo, přes všechny problémy a těžkosti.

Stejně prožívalo tuto dobu i obyvatelstvo Vyškovska, kterého většina se zabývala zemědělstvím a těžkou prací si dobývala svůj každodenní chléb. Když se v roce 1940 sem tam objevily zprávy, že v Čechách na Milovicku se rozšiřuje vojenská střelnice a že Němci přitom stěhují obyvatelstvo některých vesnic, nevzbudilo to vcelku žádný ohlas.

Bohužel, jak se ukázalo později, tyto zprávy byly předzvěstí dalšího stěhování obyvatelstva, které zasáhlo i Vyškovsko. Tehdy mnoho lidí žehralo na vojenské cvičiště, zřízené čs. vojenskou správou v roce 1936 na Vyškovsku a na Drahanské vysočině. Tvrdili, že kdyby nebylo tohoto cvičiště, neměli by Němci co rozšiřovat a nemuselo ke stěhování dojít. Ještě dodnes se někdy takové názory objevují. To byly a jsou názory neopodstatněné. Ke stěhování obyvatelstva na Vyškovsku by došlo bez ohledu na to, zda zde střelnice byla či nikoli. Potvrzují to nacistické dokumenty i fakta. Například v Čechách byly rozšířeny bývalé vojenské střelnice čs. armády v Milovicích a v Brdech. Na Sedlčansku, Benešovsku a Neveklovsku však střelnice nebyly a přesto odtud Němci vystěhovali obyvatelstvo z velkého prostoru a vybudovali zde cvičiště zbraní SS.

To vše však byla jen záminka. Stěhování českého obyvatelstva z předem pečlivě vybraných prostorů bylo součástí dalekosáhlých germanizačních plánů nacistů, vyplývajících z cílů „konečného řešení“ české a vůbec slovanské otázky.

Tyto souvislosti nebyly v mnoha případech právě ve spojení se stěhováním českého obyvatelstva z Drahanské vysočiny a Vyškovska plně pochopeny. Samotné stěhování bylo více méně jako daň požadavkům německé vojenské mašinérie a zdálo se být čistě místní – regionální záležitostí.

Avšak studium německých plánů a dokumentů přineslo nezvratné důkazy, že rozšiřování střelnice a vystěhování obyvatelstva z těchto oblastí bylo promyšleným, cílevědomým a záměrným aktem. Bylo jedním z důležitých germanizačních opatření, které v souhrnu měly vést k úplnému ovládnutí českých zemí a v podstatě k fyzické likvidaci našeho národa.

Všechny formy a metody okupační a germanizační politiky byly plně uplatněny i na Moravě. V Brně existovala expozitura říšského protektorátu, která se starala o přesnou realizaci všech vydaných nařízení i rozkazů říšského protektora na teritoriu Moravy. V čele zemského úřadu byl sice český zemský prezident dr. Caha, který později tragicky zahynul, ale rozhodující slovo zde měl známý čechobijce – zemský viceprezident Schwabe, brněnský Němec, který chtěl řešit českou otázku pořízením sedmi milionů rakví.

Že Morava hrála v germanizačních plánech nacistů prvořadou úlohu, o tom svědčí dokument z té doby, kdy se projednával plán germanizace Čech a Moravy. Praví se v něm: „ Západ říše bude po rozbití Francie a po budoucím vítězství nad Anglií zajištěn definitivně již proto, že oba tyto státy nebudou nebezpečné ani ideologicky, ani národnostně. Na severovýchodě se vytvoří po zničení Polska jasné poměry. Na jihovýchodě se však zarývá protektorát jako klín slovanství hluboko do srdce Německa a přerušuje tím národní hranici jdoucí od Baltického moře až k Alpám. Z toho vyplývá požadavek zcela zaplnit říšské Čechy a Moravu po odstranění češství německým živlem. Poněvadž totální germanizace Čechů není žádoucí a v dohledné době je neproveditelná, zůstává jen možnost postupné germanizace, která začne na nepříznivějším místě českého prostoru s vytvářením německé země Moravy.

Stará hraniční marka Morava má proti českému prostoru zvlášť příznivé předpoklady pro vytvoření uzavřeného německého území. Slovanský koridor, lemovaný uzavřenou německou národní půdou, severní a jižní Moravou, je široký jen 60 až 100 km a může se na mnoha místech odříznout obnovením kdysi německých sídlištních mostů, z nichž dosud jako pilíře existují jazykové ostrovy Brno, Jihlava, Vyškov a pak proměnit tuto půdu krok za krokem na půdu osídlenou Němci, čímž se vytvoří most z východu Odry k německému jihu dunajského prostoru.“

Vyškovsko, o kterém se v Hitlerově dokumentu též hovořilo, se tak stalo na Moravě prvním územím, kde došlo k vysídlení českého obyvatelstva a záboru zemědělské půdy. Dnes, kdy jsou známy plány nacistů ve vztahu k tomuto prostoru, je nám jasné, proč v roce 1940 došlo i k poněmčení vyškovské protektorátní správy. Víme, že dne 9. srpna 1940 byl na vyškovské radnici slavnostně uveden do úřadu nový německý vládní komisař Karl Matzal – sudetský nacista z Oder ve Slezsku, který byl po válce v roce 1946 odsouzen národním soudem k doživotnímu těžkému žaláři právě za svoji horlivou pronacistickou a progermanizační činnost na Vyškovsku.

O něco později 11. října 1940 se ujal svého úřadu i nový vedoucí okresní správy – okresní hejtman Johann Bergman, rovněž zuřivý nacista a nepřítel Čechů. Při jeho uvádění do funkce prohlásil vedoucí brněnské úřadovny Oberlandrat Hoffman, že: „obsazení vedoucích míst ve Vyškově německými úředníky je podmíněno dobovými okolnostmi a potřebami tohoto prostoru.“