České národní listy

 „Je to hrozné, ale mám před sebou samé nuly ! “ To byla slova Adolfa Hitlera při hodnocení mnichovského jednání v září 1938.  Západní politici si s Hitlerem podali ruce, nepárali se s námi, ČSR jim  překážela ! Ze spojeneckých smluv zbyl jen cár papíru. ČSR nebylo připuštěno k samotnému jednání, delegace čekala v hotelu na výsledek koloniálního rozhodnutí. Na porcování ČSR se přiživilo svými územními nároky i Polsko a Maďarsko.

V době Mnichova fašismus  již několik let kráčel Evropou. Německé a italské legie pochodovaly Španělskem, Rakousko bylo anektováno Německem, v Německu hořely synagogy, stavěly se první koncentrační tábory. ČSR jako poslední výspa demokracie ve střední Evropě, muselo zmizet.  Obsazením pohraničí ČSR ztratilo svá průmyslová centra i pohraniční opevnění, přišlo o třetinu  území, o třetinu obyvatelstva.

Hitlerovo Německo jásalo, jásala i Velká Británie a Francie, ty falešně deklarovaly světu, že zachránily mír pro současné i budoucí pokolení. Britský premiér jásajícím davům mával prázdným papírem, britská sněmovna tleskala ve stoje, ulice jásaly. Sudetští Němci slavili,  byli konečně v Říši,   Československo plakalo,  bylo obětováno pro tento podivný mír.

Brzy měl přijít březen 1939. Protektorát. Následně  německý vpád do Polska,  cesta na východ byla otevřena. Masové vraždění mohlo začít. Statisíce padlých a umučených jen v naší vlasti. V Evropě to byly desítky milionů. „Mnichovanům“ trvalo dlouho, velice dlouho, než se omluvili za tuto zradu. Mnozí dodnes mlčí !  Pro nás by měl být Mnichov poučením !!

Médiím i politické režii se připomenutí Mnichova 1938 příliš nehodí, nezapadá totiž do jejich protiruské koncepce. Ukázkou hledání „nové“ historie byla mediální masáž kolem „srpna 1968“. Přitom důsledky Mnichova jsou nesrovnatelné s rokem 1968. Naši vlastenci i vojáci v exilu museli napravovat mnichovskou zradu. Bojovali za svobodu své vlasti,  umírali i za tu koloniální Británií, Francii. Náš 1.československý armádní sbor osvobozoval Ukrajinu, Polsko, Československo. Na této cestě odpočívají tisíce zapomenutých hrdinů, platili životem za mnichovskou zradu „spojenců“.      

Noví vykladači dějin škrtají v historii, v učebnicích i ve školních osnovách. Kácí  pomníky, z agresorů dělají oběti.  Vlastenectví je vydáváno za nacionalismus. Média papouškují  naučené fráze.

I v těchto dnech se rozhoduje v Bruselu opět o nás, bez nás, tak  jako v Mnichově.. Opět na nás ukazují prstem, opět hrozí sankcemi. Bruselský diktát nám  často připomíná události ze září 1938.  ČSR tehdy také čelilo ultimátům a vyhrůžkám ze strany západních mocností,  bylo s námi jednáno, jak s tou jejich poslední kolonií…. Poučení i pro dnešek !!

Zní, zní zrady zvon,

čí ruce ho rozpoutaly,

Francie sladká i hrdý Albion.

A my je tolik milovali. 

(Fr.Halas)

Přemysl Votava

Mpř. Národní socialisté