Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zrádcovství ruských elit Proč „mistři kultury“ podlézají Západu

18. 4. 2022

Zrádcovství ruských elit

Proč „mistři kultury“ podlézají Západu

Anatolij Širokoborodov

15. dubna 2022

Překotné události roku 2022, které zastínily všechna trápení pandemie a všechny místní politické zmatky, ukázaly některé tendence naší společnosti, které byly dosud skryté. Ruský stát nakonec začal chápat, že základem životaschopnosti je průmysl, a ne jen zlaté zásoby a ropné a plynové kontrakty.

Liberální opozice nakonec odkryla karty a bylo jasné, že jejím hlavním programem je podřídit Rusko Západu i pokud by k tomu bylo potřeba podpořit banderovštinu a rozpad země.

Ruská „kreativní třída“ „ajťáků“ ukázala před fiktivní mobilizací zbabělost a naorganizovala se k útěku do Gruzie a Turecka. Mládež v hlavním městě, která byla po léta vedena, aby snila o lehkém výdělku na YouTube a uctívala západní značky, skuhrala.

Kapitáni průmyslu kvůli sankcím skřípali zuby a vyčkávali. Vysocí úředníci a poslanci si různě protiřečili, někdy mluvili bojovně, jindy smířlivě.

Už dávno se ukazuje, že někteří lidé, ač vzdělaní a obdaření tituly, oceněními a mocí, jsou zmateni.

Lidé jsou znamením vyzrálosti společnosti

Je to divné, ale nejvyspělejší, klidný a vyrovnaný vztah k rychle se měnící globální i místní situaci je patrný jen u lidu. V hloubi lidových mas, u obyčejných lidí, ne vždy dobře vzdělaných a sečtělých, lidí z předměstí a malých vesnic, u mládeže, byla vždy jedinou vstupenkou do života služba založená na kontraktu. Pravda života je pro ně taková: „Vstoupili jsme do etapy změn, bude těžko, na jedné straně jsou nepřátelé, na druhé přátelé, musíme držet spolu, síla je v pravdě, dostaneme se z toho.“

Vypovídá to o tom, že za politickou světonázorovou zralost naší společnosti nejsme zavázáni tvůrcům úvah a politologům, ale kuchařkám a dělníkům, kterým se posmívali a které v posledních třiceti letech jen ponižovali. Tyto lidi nejvíc pobuřuje jednání Zelenského kliky, snahy o kompromis se Západem, mučení ruských vojáků a důstojníků. Nejvíc si tito lidé slibují od vztahu armády a Putina. Myslí si, že armáda bude s lidem a že Putin se změnil, začal chápat, že jej obklopují nepřátelé a oligarchové.

Někdo si myslí, že jsou lidé úmyslně ohlupování státní propagandou, infikováni šovinismem, patriotismem a nostalgií po Sovětském svazu. Nic takového není. Naši lidé jen mají zdravý skepticismus, k řečem politiků a výrokům novinářů jsou velmi opatrní a chápou, v jaké žijí společnosti. Cítí a uvědomují si polovičatost a bezradnost v mnoha záležitostech.

Není překvapením, že se cesty ruského lidu a ruské inteligence zase rozešly. Dala o sobě vědět propast mezi na jedné straně „vzdělanou třídou“, utápějící se v podlézání Západu a na druhé straně lidem.

Našim vším není jen Putin, ale i Gorkij, který v roce 1932 napsal:

Práce inteligence se vždy redukovala především na zkrášlení života buržoasie, na upokojení boháčů v banálních hořkostech jejich života. Chůva kapitalistů – inteligence, se většinou zabývala tím, že horlivě bílými nitkami látala obnošené, špinavé a krví pracujících vydatně ušpiněné filozofické a církevní roucho buržoasie. V této bezvýsledné činnosti pokračuje.

Tato slova se vztahují i na dnešní umělce a kulturní osobnosti. Také jsou zaměstnáni zkrášlováním života měšťáků, které utěšují v banálních hořkostech jejich života. Samozřejmě, že za peníze.

Gorkij intelektuály pohrdavě nazývá „specialisté na utěšování měšťáků“. Mluví také o západním tisku, ke kterému se inteligence modlila už tehdy. Píše:

Občané, vy dobře nevíte jaký je kulturní význam vašeho tisku, který unisono trvrdí, že „Američan je především Američan a teprve potom člověk. … Nebude přehnané říci, že evropský a americký tisk se horlivě a skoro výlučně zabývá snižováním kulturní úrovně svých čtenářů, beztak nízké i bez jeho pomoci.“

Cožpak to není možné aplikovat i na současnou situaci?

Článek vrcholí výzvou velkého spisovatele:

Je na čase rozhodnout otázku – s kým jste „mistři kultury“? S usilovnou mocí kultury k vytvoření nových forem života, nebo jste proti tomu, za zachování kasty nezodpovědných kořistníků, která páchne od hlavy a dál funguje jen ze setrvačnosti?

Pro nás je možné odvodit: Je naše inteligence proti těžce pracujícím lidem, nebo proti zpupným americkým a evropským politikům, kteří změnili Ukrajinu na velké semeniště fašismu?

Velká část mistrů kultury“, stejně jako „kreativní třída“, podnikatelé, mnozí úředníci a poslanci, (i když poslanci se mohou vydávat za vlastence), dává zřetelnou odpověď. Taková situace není jen v Rusku. Je to ve všech zemích. V přelomových chvílích historie se objevují určité vrstvy lidí podbízejících se Západu. Znamená to, že existuje jakýsi hluboký internacionální faktor, a to bez ohledu na úroveň vzdělání i uměleckého mistrovství, který má takové důsledky. Přitom to není otázka peněz. Američané si loajalitu ruských intelektuálů nekupují. Oni se samozřejmě snaží ovlivňovat, podplácet, vytvářet vhodnou atmosféru a informační pole, ale nikdo neplatí Urgantovi a Galkinovi za jejich postoje, neverbuje oligarchy, úředníky a poslance.

V čem je příčina notorického západničení?

Vypadá to, že motivy jsou psychologické. USA a EU jsou bohatá centra světové moci. mají rozvinutou ekonomiku, vybudovanou z kolonialismu, intervencionismu a z vykořisťování chudých národů. Sílu USA a EU uctívají především slaboduší lidé. Z druhé strany se prakticky všichni příslušníci Západu považují za něco lepšího, tajně nebo otevřeně nenávidí lidstvo, které považují za stále ušpiněné a upachtěné. Vůči obyčejným lidem bývají arogantní a povýšení. V ruštině pro ně existuje pohrdavá přezdívka „elitarij“.

Podlézání Západu zřejmě způsobuje kombinace obou psychologických ukazatelů.

Převzato z Topcor.ru

outsidermedia.cz