České národní listy

Kronikář František Janda zachytil vyprávění českého učitele Leoše Pokorného: „Bylo to 13. března 1939 ve večerních hodinách, kdy zfanatizovaní Němci vyvrátili dveře našeho domku. Zatímco já jsem se snažil přivolat pomoc, rozbili dveře do ložnice, kde byla schována manželka s našim dvouletým a tříletým synkem. Zoufalá manželka bránila děti tím, že uchopila horkou kouřovou rouru a prvního násilníka s ní udeřila. Pak se pokusila bránit kuchyňským nožem. Němci ji zmlátili tak, že zůstala ležet na zemi. Po celém těle měla krvavé podlitiny. Děti naštěstí vyvázly bez zranění, neboť se ukryly pod postelí, na kterou Němci při svém řádění naházeli nábytek.

Já jsem pochopil, že jde o pogrom na české rodiny v obci a že se proto pomoci nedovolám. Vrátil jsem se. Při vstupu do ložnice mne jeden z násilníků udeřil pěstí do obličeje. Krvácel jsem z nosu a úst. Vyvlekli mne na chodbu a tam mne udeřili dřevěným kůlem do hlavy, že jsem upadl do bezvědomí. Probral jsem se až v oranici, kam mne vyhodili. Druhého dne ráno jsem se odebral na celnici, která byla za obcí u české vesnice Kuchařovice. Uniformovaní Němci mě zavedli k našemu domku s příkazem, abych s rodinou ze Suchohrdel okamžitě zmizel. Opustili jsme náš domov jen s nejnutnějšími věcmi a ubytovali jsme se v Kuchařovicích u pana Stejskala, kde jsme byli až do května.“

Obětí řádících nacistů se stala i paní Pytlíková, provdaná Šumpelová. Latí, ze které trčely hřebíky, jí potrhali Němci rty a obličej. Dostala infekci, která se stala příčinou vleklé choroby, na kterou paní Šumpelová po několika měsících zemřela.

Životem zaplatili nacistickou okupaci i dva členové rodiny Hanzalovy. Paní Hanzalová, manželka hajného, která v tragických chvílích byla sama doma, upoutaná horečkou na lůžko, byla Němci vyvlečena  a kopanci zahnána do lesa, kterým v horečce několik hodin bloudila. Třetí den zemřela na zápal plic. Byla první obětí nacistické okupace v obci.

Její syn byl pak obětí poslední. 8. května 1945 prchali němečtí vojáci silnicemi okresu na západ. Když obcí projížděly poslední tři nacistické tanky, navedli je místní Němci na českou kolonii. Syn paní Hanzalové právě vyvěšoval z půdního okna bílý prapor. Výstřel z děla nacistického tanku nadzvedl střechu domu. Z půdy se ozval nářek. Pana Hanzala našli čeští sousedé s roztrženým břichem. Skonal za několik minut.

Znojemsko je prastaré historické území osídlené Slovany. Hradiště, dnešní předměstí Znojma, bylo významným střediskem a oporou slovanského lidu již dávno před rozmachem Velké Moravy. Po roce 1190 bylo na přechodu řeky Dyje vybudováno loucké opatství a Přemyslovci počali budovat nad Dyjí hradisko. Úlohu slovanského střediska pak převzalo město Znojmo, které za panování krále Přemysla Otakara I. vzniklo sloučením několika osad. Slovanskou historii tohoto území  potvrzují četné archeologické nálezy i stavební památky. Mezi nejvýznamnější patří již více než 800 let stará rotunda sv. Kateřiny a Panny Marie, která byla v roce 1134 vyzdobena malbami, znázorňujícími povolání Přemysla Oráče na český trůn. Je to nejstarší obrazové znázornění přemyslovské legendy na území našeho státu.

Němečtí kolonisté, kteří postupně osídlovali nejenom Znojmo, ale celé území jižně od řeky Dyje, získávali stále více privilegií a po tragické bitvě na Bílé hoře se stali pány nad krajem a vyvíjeli zde silný germanizační tlak. Počali považovat Znojemsko za své historické území. Svědčí o tom zápis z r. 1890, vyňatý z věžní báně při opravě radnice po r. 1948. V německém zápise stojí: „Nynější obecní výbor následuje své předchůdce a považuje za svou čestnou povinnost vždy hájit německý charakter města Znojma… Naše milované rodné město Znojmo, bašta němectví jižní Moravy, nechť roste, vzkvétá a stále prospívá.“ O nevybíravé násilné germanizaci svědčí skutečnost, že v roce 1890 našlo odvahu pouze 12% obyvatel města se hlásit k české národnosti. Němečtí živnostníci a továrníci nutili své zaměstnance, aby posílali své děti do německých škol.  V roce 1905 vyústila protičeská nálada k vyvolání pouličních demonstrací, při nichž byla vytloukána okna v bytech Čechů. Při násilném vniknutí do 42 domů a bytů českých obyvatel města byly demolovány jejich byty.  Potlačována byla činnost vlasteneckých českých spolků. V roce 1909 zakázala radnice veřejné cvičení znojemských sokolů.  V témže roce obdržel starosta znojemské sokolské jednoty od starosty města dopis, v němž ho varoval, aby sokolové nenosili na veřejnosti své kroje, neboť nemůže jim být zaručena bezpečnost. V r. 1911 pak radnice zakázala nošení sokolských krojů a odznaků na veřejnosti. V r. 1912 napadli znojemští Němci sokolský průvod, vracející se z veřejného cvičení v Přímětcích.