Zločinné způsoby vedení války německou vilémovskou armádou
Zločinné způsoby vedení války německou vilémovskou armádou
Ing. Josef Mikš
Když před více než 70. lety, dne 27. dubna 1942, po porážce Němců pod Moskvou a jejich zahnáním o 250 až 300 km zpět vydal lidový komisař zahraničních věcí Molotov notu o příšerných zločinech, zvěrstvech a násilí, páchaných německými fašistickými vetřelci v okupovaných sovětských oblastech a o zodpovědnosti německé vlády a velitelství za tyto zločiny, nevěnovala tomu světová veřejnost žádnou mimořádnou pozornost. Nacistická propaganda totiž vytrubovala, jak vojáci wehrmachtu jsou vítání obyvatelstvem, kteří jim tak vyjadřují vděčnost za to , že je osvobodili od panství bolševiků.
Ale netrvalo dlouho a přímo ve středu Evropy, v tehdy německém protektorátu Čechy a Morava došlo 10.června 1942 jako odveta za atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha k akci, která otřásla vědomím lidí na celém světě. V hornické osadě Lidice u Kladna byli bez soudu všichni muži popraveni, ženy převezeny do koncentračních táborů, děti dány na vychováni do německých rodin, další popraveny a vesnice srovnána se zemí. Zanedlouho následovala obec Ležáky, kdy byli popraveni muži i ženy.
Celosvětový ohlas a odsouzení tohoto barbarského činu vyvolalo v život akci Lidice budou žít. Tyto akce se také odrazily ve spojeneckém rozhodnutí, že jediným možným ukončením války bude bezpodmínečná kapitulace německých branných sil a následující potrestání všech válečných zločinců.
Tak se i stalo a Lidice zůstaly uznávaným symbolem oběti německého fašismu. Je proto s podivem, že nyní, mnoho let po válce vystoupili rakouští nacisté s novým názorem.
Tvrzení, že vyhlazení Lidic bylo „normální válečnou záležitostí“ bylo nejen šokující, ale ve své podstatě omluvou a obhajobou válečných zločinů a zvěrstev, odsouzených Mezinárodním tribunálem v norimberském procesu a celou světovou veřejností.
Zřejmě mají autoři tohoto prohlášení bohaté osobní zkušenosti z podobných „normálních válečných záležitostí“.
Vždyť vraždy a kruté zacházení s civilním obyvatelstvem na obsazených územních, jeho deportace na otrocké práce, zatýkání, věznění a vraždění ve věznicích a koncentračních táborech, ukládání kolektivních trestů, svévolné ničení měst a osad a obcí neospravedlnitelné vojenskou nutností, násilná germanizace obsazených území a jiné zločiny proti lidskosti byly průvodním jevem německého vedení války.
Lidice sice nebyly jedinou vyvražděnou obcí, ale staly se symbolem nacistického barbarství. Jméno obce se rozletělo do celého světa a stalo se výzvou k boji proti fašismu, za svobodu a lidský pokrok.
Uvedené vyjádření je svědectvím, že mezi německým a rakouským landsmanšaftem není rozdílu. Snad jen rakouští představitelé vyjádřili otevřeně to, co si zatím Němci netroufali. Je i potvrzením skutečnosti, že se z nacistické minulosti nepoučili a nemohou proto získat důvěru svých sousedů a zejména českého národa.
Dnes je snaha válečné zločiny obhajovat a omlouvat, nebo alespoň na ně zapomenout a mladé generaci zatajit. To však nesmíme připustit.
K ilustraci německého vedení války si připomeňme malý historický přehled. Jsou to hlasy Německa o válce z období 1. a 2. světové války a ukazují, že Hitlerovo nacistické Německo cílevědomě připravovalo a provádělo genocidu celých národů a skupin.
Část 1. Pangermánští učitelé
Motto (platící pro mnoho Němců dodnes):
Ó bratři, dávám Vám tento nový zákon: Buďte tvrdí!“ Friedrich Nietzsche
Stejně jako předpokladem velikosti Německa je pruská vláda nad celým Německem, tak i předpokladem velikosti a dobra světa je nadvláda německé kultury, německého ducha a povahy. Heinrich Treitschke
Válka zná jen jednu metodu – sílu. Ne jiné. Znamená to zničení, rány a smrt. Použití brutální síly je absolutním pravidlem. Myšlenka lidumilství ve válce je zhoubným omylem. Generál Karl v. Clausewitz, 1820
S mým svolením velící generál dal vypálit celou vesnici a několik set lidí bylo zastřeleno. Generál v. Bülow (vyhláška v Lutychu 22. srpna 1914)
„Hoj, jak zasviští, vytržen z pochvy! Jak zajiskří v ranním májovém slunci dobrý německý meč, nikdy neznesvěcený, vždy vítězný, přinášející požehnání. Sám Bůh nám ho vtiskl do ruky; objímáme tě jako svou nevěstu. Jsi nejvyšším rozumem. Máš mít kořisti v nadbytku. A bude ti dovoleno všechny pobít jako mé oběti, chystej se do boje a zuř a suď! Ze všech stran tě obklíčili, ale ve jménu Páně smíš je rozsekat.“
Berlínský farář Koehler, 1914
Válka je bezpodmínečně nutná, protože představuje výchovný prostředek, jehož pomocí se mládež vychovává ke zdatnosti a národnímu uvědomění. Sám mám dva syny, a nejlepší výchova, jakou jim mohu poskytnout, je vštípit jim do srdce touhu po válečných vavřínech a lásku k panujícímu rodu. Musí přece mít něco, zač by byli ochotni zemřít, a proto platí pro mne jediné: „Když císař zavolá, pak jsem zde a také já sáhnu rád po pušce.“
Z přednášky pastora Schumanna v Lipsku, 1914
Čím bezohledněji je válka vedená, tím v podstatě je lidštější; protože se skončí tím rychleji. Polní maršál v. Hindenburg, 1915
Země trpí. Město Lodž hladoví. To je politováníhodné, ale je to též dobré. Nelze dělat válku sentimentálně. Čím bezohledněji je válka vedena, tím v podstatě je lidštější; protože se skončí tím rychleji. Polní maršál v. Hindenburg, 1915
Musíme zvítězit za každou cenu. Respektovat umělecká díla je jen podružnou otázkou, která dokonce zcela mizí, když běží o vítězství. V tomto smyslu jsme a chceme být barbaři. Pro nás to znamená být humánní. Prof. filosofie Theobald
Od dneška nebudeme brát zajatce. Všichni, když padnou do zajetí, budou zabiti. Zranění, ať se zbraní nebo beze zbraně, budou zastřeleni. Rovněž zajatci, i když jsou ve velkých skupinách, budou zastřeleni. V našem týle nesmí zůstat živá duše.
Generál Stenger (v denním rozkazu 58. něm. brig.)
Celý Reichstag včetně sociálních demokratů.vyslovuje souhlas s tím, že nesmíme dovolit, abychom byli připraveni o zbraň, kterou představuje ponorková válka.
Gustav Stresemann (V Reichstagu 11. května 1915)
Jako si vydobyli před tisíci lety Hunové jméno, které dodnes dosvědčuje jejich moc v lidových pověstech, tak nechť jméno Němec vaším přičiněním zní dalších tisíc let tak, že se nikdy nikdo neodváží na kteréhokoli Němce křivě pohledět.
Císař Vilém II. k německým vojákům, 1915
„Je to svatá válka, kterou vedeme, válka za svaté a věčné statky, které Bůh svěřil německému národu, aby je chránil a uchoval tak pro budoucnost, kdy je vnese mezi lidstvo.“ Dvorní kazatel Ernst Vits
Válka mně připadá jako lázeňská léčba.“ Hindenburg, 1915
Teprve ve válce přichází znovu ke slovu pravda a spravedlnost. Neudělali bychom lépe, kdybychom trvale zůstávali ve válečném stavu?“
Th. Fritsch v časopise Hamer, 1915
Válku nelze vést se sentimentálními ohledy. Čím je vedena nelítostněji, tím je ve skutečnosti humánnější.“ Hindenburg, 1915
Vyhláška obyvatelstvu: / po vstupu na francouzské území/
„Vedeme válku proti nepřátelské armádě, nikoli proti obyvatelstvu. Přesto však byly německé oddíly často napadeny lidmi, kteří nenáleží k řadovému vojsku.
Aby se podobným násilnostem v budoucnu zabránilo, nařizuji následující:
1. Každá nevojenská osoba, která bude dopadena se zbraní v ruce, bude bez dalšího zastřelena.
2. Všechny zbraně, pušky, pistole, browningy, šavle, dýky atd. stejně jako jakákoli výbušnina musí být starostou obce odevzdána německým vojenským velitelům.
Bude-li nalezena jedna jediná zbraň, nebo bude-li spáchán jakýkoli nepřátelský čin namířený proti našemu vojsku, transportům, telegrafním linkám či železničním spojům, nebo konečně posytne-li někdo přístřeší franktirérům, budou viníci spolu s rukojmími bez pardonu zastřeleni. Kromě toho budou obyvatelé příslušné obce vyhnáni ze svých domovů a vesnice či města samy budou zničeny a spáleny. Dojde-li k nepřátelskému činu na silnici anebo v místě ležícím mezi dvěma obcemi, bude týmž způsobem postupováno proti obyvatelstvu obou obcí.
Velící generál, 1915
Není to naše vina, jestliže v krvavé válečné práci musíme vykonávat i činnost katů. Vojáku bylo dáno do ruky chladné železo. Má jím vládnout bez bázně: má vrazit nepříteli bajonet mezi žebra, má mu roztříštit lebku pažbou pušky – je to jeho svatá povinnost, je to jeho bohoslužba. Odpusť nám Bože, každou kulku, která netrefí! Svět má opět potřebu železné lázně, dejme mu okusit německou ocel. Vy za to neodpovídáte, vy jste toliko povinni, každý na svém místě, se vším důrazem používat své zbraně. Vy Rusové, vy Belgičané, a především vy, anglické kanálie, tady máte, co vám patří – studené železo!“
Z knihy faráře Schettlera Ve jménu Páně vzhůru!, 1915
„Už dlouho nemohu slyšet to věčné kňourání a skučení nad bídou a neštěstím války. Válka není neštěstím Německa, nýbrž jeho štěstím. Zaplať Bůh, že ještě nemáme mír. Válečné rány by se příliš brzo zahojily a lid by se stal ještě horší, než byl. Proto znovu říkám: Zaplať Bůh, že máme válku! Říkám to i dnes, ještě ve třetím válečném roce. Jedině Válka může náš národ zachránit. Je to velký operační nůž, kterým velký lékař národů řeže vše otravující hnisavé nádory.“
Z kázání pastora D. Philippa, 1917
