České národní listy

   Jedna z mezinárodních ratingových agentur zlepšila hodnocení České republiky o celý jeden stupeň. Ohlas na naší politické scéně lze snadno předvídat. Babišova vláda bude vyjadřovat radost, a to z důvodů politických i ekonomických. Z těch politických proto, že to poslouží jako další argument její úspěšnosti. Z ekonomických kvůli tomu, že se nemusíme obávat zdražení půjček a můžeme doufat v další snížení státního dluhu.

   Opozice bude tuto zprávu bagatelizovat a její experti prohlásí, že zlepšení ratingu si objednal náš premiér ve snaze zakrýt aféru s Čapím hnízdem.

   Z hlediska čistě věcného můžeme konstatovat, že celá věc je jen součástí širšího procesu, a sice přechodu od fiskálního státu ke státu dlužníkovi. Podle německého sociologa Wolfganga Streecka tento přechod ve svých důsledcích ohrožuje demokracii.

   Zjednodušeně řečeno: Zatímco fiskální stát je schopen krýt potřeby společnosti z vybraných daní, stát dlužník si na financování těchto potřeb půjčuje u soukromých bank. Čím méně je stát schopen hradit potřeby společnosti z vlastních daní, tím se stává závislejší na těch, kdo mu z ciziny půjčují.

   To, jak budou nastaveny daně, je závislé na výsledcích voleb, děje se to tedy v rámci demokratických procedur. V situaci, kdy velké firmy a nejbohatší domácnosti mají stále více možností daně neplatit, přesouvá se daňové břemeno na střední a nižší vrstvy. Protože ani to nestačí, stát se musí zadlužovat u soukromých finančních institucí.

   Ve státech, které stále více potřeb společnosti kryjí zadlužováním, klesá úměrně s tím význam výsledků voleb. Bez ohledu na to, jaká vláda v jakém složení se z voleb vynoří, musí se ve svém vládnutí ohlížet více na hodnocení ratingových agentur než na přání voličů.

   Výsledkem je, že tak jako firmy dávají stále vyšší podíl ze svých zisků akcionářům a stále nižší podíl zbývá na zaměstnance, tak také státy odevzdávají stále více věřitelům a stále méně občanům. Jejich prioritou je uspokojovat finanční trhy, jinak bude rating zhoršen a trhy vyjádří svoji nelibost zdražením úvěrů. 

   Pokud by voliči měli ještě možnost přivést k pádu vládu sloužící prioritně finančním trhům, neměli by věřitelé jistotu, že peníze se jim i s úroky vrátí. Proto finanční trhy podporují pravolevé koalice, které prakticky znemožňují opozici a jsou plně k dispozici zájmům věřitelů, uzavírá Wolfgang Streeck.

   K tomu lze snad jen dodat, že je krajně nepravděpodobné, že by se kdy proti této formě ohrožení demokracie demonstrovalo na Letné.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou