České národní listy

Zkouší politici naši trpělivost?

Štěpán  Neuwirth

Česká republika je nezpochybnitelnou kolonií Západu, taky by se dalo říci, že jsme banánovou republikou, nebo dojnou krávou, z níž každý rok odtéká – podle některých ekonomů 300, podle jiných až 500 miliard (půl bilionu) korun do zahraničí k nadnárodním korporacím. Samozřejmě, že tato obrovská částka v našem rozpočtu chybí, ci-tel-ně chybí!

    Jak si tedy politici dovolí lkát nad tím, že se poskytují úlevy na ceně jízdného pro studenty a důchodce, když tato částka je zcela zanedbatelná v poměru k objemu financí odtékajících do zahraničí? Jak to, že si dovolují osočovat důchodce, že jim je přidáváno pár korun ve většině k ubohým důchodům, aby vůbec mohli důstojně dožít? Jak to, že platy zaměstnanců jsou ve srovnání s platy v Bundesrepublik Deutschland zhruba třetinové?

   Těch otázek na naše politiky by bylo hodně. Třeba – Jaká je vize dalšího vývoje Česka v budoucích letech? Osobně mám pocit, že žádná neexistuje. Proto chlácholení pana Babiše, že se máme dobře, vnímám jako milosrdnou lež. Pocitově snad ano, ale perspektivně se rychle blížíme k pádu do propasti. Pokud neexistoval socializmus s lidskou tváří, pak ve světě kapitalizmu narazíme na nemilosrdnou realitu, v níž jedinou hodnotou je ZISK za každou cenu. Na city se tady nehraje!

   Pocházím z vesnice, takže mám při pohledu na haly, v nichž za ubohou mzdu montují Češi části zahraničních finálních výrobků, dojem, že se dívám na něco, co je až příliš podobné halám pro ustájení dobytka. Vskutku vhodný příměr, protože je s námi zacházeno jako se stádem. Těch montoven přibývá a orné půdy, na které stavěny, ubývá! Díky našim politikům, kteří nás zaprodali za prebendy plynoucí z politických funkcí, dozorčích rad, různých trafik, které jsou jim poskytovány za zradu páchanou na nás, obyčejných, řadových občanech.

   Rád cituji vhodné filozofické výroky římských či řeckých myslitelů. Máme však i naše, takže dnes budu citovat pány Voskovce a Wericha:

Hej, pane králi, nebuď líný,

vem hadry a jdi mezi lid.

Poznáš, co je živořit z dřiny,

uvidíš za den tolik špíny,

do smrti nebudeš mít klid.

A vůbec velkomožní páni

přijďte se na nás podívat.

Pánové sami jste tím vinní,

že bída z lidí vlky činí,

že nás do lesů žene hlad.

Myslet si, že jsme jen lůza,

že se nás nemusíte bát

jednou však popadne vás hrůza

až pod okny vám začnem řvát!

   A teď si, páni politici, představte, že jsou pod tímto textem podepsáni bezdomovci a lidé žijící na hranici – nebo pod hranicí – chudoby. Jednou se třeba dočkáte!

Štěpán Neuwirth

Rukojmí.cz