Zeman si u Čechů pohoršil, podle většiny nedbá na důstojnost úřadu

Dále Novinky.cz dne 17.2.2020 uvedly, že panu prezidentovi důvěřuje 51 % lidí. Když si vše dále do širších souvislostí ve větším časovém úseku, můžeme dojít k závěru, že pan prezident se i nadále, a to přes veškeré úsilí médií a řadu známých subjektů, si důvěru lidí drží. Podle  Novinek.cz jde samozřejmě o méně vzdělané lidi , starší venkovany. Už tato prezentace důvěřivců pana prezidenta mluví jasnou řečí.

Vzpomeňme si jen na opakované útoky proti panu prezidentovi, vzpomeňme si na staženou prezidentskou standartu nahrazenou velkými červenými trenýrkami a na rozsudek soudu ve věci.

Jak může sám pan prezident pečovat o vážnost státních symbolů, mezi které patří i prezidentská standarta, když na několik výtečníků, kteří nahradili standartu červenými trenýrkami, pěla některá média ódy. Jak výtečně a statečně si počínali. Samozřejmě i  název  jejich skupiny tak často deklarovaný, patřil snad k tomu nejlepšímu, co jsme mohli vyprodukovat.  Tažení tisku proti panu prezidentovi v „kauze“  Hitler je gentleman, se také podepsalo na panu prezidentovi.. Ano, pan prezident o tom článku mluvil, podle jeho mínění jej měl napsat F. Peroutka. Článek však nedohledal. A opět média cupovala pana prezidenta.

Ale jsou i mnohem vážnější případy, ve kterých je pan prezident bezdůvodně napadán. Když si uvědomíme, jak vše probíhá v zahraničí, je nám to až líto. Je bezesporu, že Čína je velmi důležitým obchodním partnerem pro každého solidního zájemce. V sousedním Německu již desetiletí jezdí přední ústavní činitelé se skupinou podnikatelů do Číny nebo přijímají čínské delegace doma. Tuto skutečnost berou Němci jako obchodní nutnost. Nevíme, že by opoziční strany proti tomuto pořádaly demonstrace či jinak brojily. Opoziční představitelé nechodí s tibetskou vlajkou v ruce v době návštěvy z Číny. Chápou, že to není jen nevkusné, ale dokonce i proti základním zájmům Německa. Kolik set tisíc pracovních míst vytvořil a udržuje přímo či nepřímo německo-čínský obchod.

A u nás, když naši vládní činitelé a pan prezident chtějí činit totéž, nacházejí hned silnou protičínskou odezvu. Demonstrace a tibetské vlajky. Lidé v ulicích. Obchod s Čínou je pro nás jistě též oboustranně výhodný. Tak proč proti němu opostrany jsou?  Když však totéž v Německu dělají němečtí ústavní činitelé, opodemokraté neprotestují. Dělá to dojem, že se někteří z nich snaží minimalizovat přímé česko-čínské vztahy  a převést je na vztahy zprostředkované Německem.

Kolikrát v posledních letech jednala A. Merkelová s Putinem v Rusku, či s ním telefonicky hovořila? Mnohokrát. Opodemokratům to nevadí. Nevydají ani hlásku. Ale když pan prezident Zeman ohlásí, že pojede do Ruska, nastalá vřava připomíná přípravu na potopu světa. Proč asi? Vždyť Sověti, společně s dalšími spojenci,  zachránili  český národ před likvidací, kterou Němci připravovali po vítězné válce. V našem sídelním prostoru měli žít jen Němci. Ani ti známí „naši“ germanofilové a sudetomilové by nežili. Jejich předkové byli Němci odsouzeni na území staré říše ke germanizaci, v tom lepším případě, v tom horším k vyhnání nebo k fyzické likvidaci. Tehdy se tomu říkalo „zvláštní zacházení“. Přeloženo do češtiny to znamenalo bez dalšího rovnou postavit člověka ke zdi a zastřelit. Cožpak je nepochopitelné, že u nás je stále hodně lidí, i když, jak média uvádějí straších a méně vzdělaných, upřímně Rusům vděčných?

Známe mnohé staré historické společnosti. Vždy  se vyznačovaly úctou k straším lidem. Stařešinové často tvořili poradní orgány, mnohdy rozhodovali za ostatní i ve věcech významných. Slovo starší bylo právem spojováno s větší zkušeností. Mládí s bojovností a elánem. Dřívější společnosti dovedly tyto vlastnosti skloubit. Současní naši rozumbradové stáří a mládí účelově rozdělují, mladým podkuřují a staré dehonestují, aby mladými lidi mohli lépe manipulovat. A to se jim zatím daří.

Všeho však do času. Až si mladí lidé uvědomí, v jakých podmínkách v současnosti žijí, často zadluženi až po uši, a oddlužení daleko. Bydlí mnohdy u rodičů. Na byt, aby se mohli oženit či vdát, nedosáhnou. Platy nic moc, spíše menší. Téměř celoživotní zadlužení a splácení dluhů je jejich budoucností. Až začnou tuto realitu plně vnímat, někteří již i ze zorného úhlu dluhů, které si vyžádalo jejich studium, pak milionchvilkaři budou namydlení. Jakýpak boj za demokracii, když se vyčerpává útoky proti ústavním činitelům, premiérovi, prezidentu republiky, některým ministrům a nyní nově i proti dr. S. Křečkovi, nově zvolenému ombudsmanovi. Mladí lidé vlastně ve skutečnosti nebojují za demokracii, ale za zájmy jim cizí. O nich by jistě mohl vyprávět hlavní milionchvilkář a jeho blízcí, jen kdyby chtěli.

Mladí lidé přes propagandu médií, která působí občas jako bubnová palba před útokem na pozice nepřátel, časem nečisté hry, které se s nimi hrají, odhalí. A pak placení milionchvilkaři postupně zůstanou osamoceni. Nakonec přijdou i o ty své platy, které nyní dostávají. Nebude totiž z čeho je vyplácet. Ale to bude začátek nového začátku. Mladí lidí ve spojení se staršími budou začnou prosazovat své vlastní zájmy. Společnost se zahojí a vstoupí do éry normality. Mladým lidem v zájmu dalšího rozvoje bude více pomáhat a starších a starých lidí si bude vážit. Tak tomu bylo, je a bude v každé normální lidské společnosti.

J. Skalský